Přijela k nám pouť

„Okáčníčník i rosničkový,neschovávejte se dědečkovi jičmínkový i vodníkový, neulítněte dědečkovi“. Jedna z velkých klasik naší dětské tvorby……Páni kluci to určitě nejsou, ale k mému dospívání patří minimálně stejně jako oni. Odér léta, pouťové zábavy, dětské naivity i klukovské rivality…..ač ne vždy 100%, Věra Plívová-Šimková je královna a dnes již téměř (hlavně mladší generaci) neprávem opomíjená. Mám to prostě, i teď se čtyřicítkou na krku, rád…..jednoduchý příběh – přijela pouť, holky se pohádaly, kluci honí mičudu..nic víc, nic míň. Do toho písničky – sice se všechny nestaly nesmrtelnými (jako díla pánů Svěráka s Uhlířem), ale popěvky „žluťásku, žluťásku“ nebo „hele Pelé, střílí gól“ léta patří do mého ranního repertoáru. Pořád se mluví o Tomáši Holém. Určitě ne neprávem, ale co taková Yvetta Kornová, Roman Čada nebo další „bezejmenní“? Jak se točí Rozmarýny, Páni kluci, Lišáci, Myšáci a Šibeničák, Krakonoš a lyžníci, Mrkáček Čiko…..dětský film made in Československo rovná se paní Věra Plívová-Šimková. (10.04.2018)

Ano, jeden z filmu meho detstvi,na jehoz opakovani jsem cekal snad 10 let.V te dobe uz jsem ho vsak nemohl dokoukat na jeden zatah, ale musel si to rozlozit na dva razy..Kazdopadne spousta pisnicek pro deti ,na ktere se neda zapomenout.Skvele obsazeni zacinajicich hercu ,kterym vladla fantasticka Yvetta Kornova spolu s Markem Vasutem. (15.02.2008)

Nemám rád jakékoliv muzikály, tím spíš, když účinkujícími jsou jedenáctileté děcka, které se u zpívání tváří tak hrozně vážně, aby hned po skončení písničky začaly řvát na lesy a poskakovat jako nadopovaní kýblem Red Bullu s vodkou. Neustálé pěvecké výstupy navíc znemožnují jakýkoliv rozvoj už tak chabého příběhu. Určitě jeden z těch slabších českých dětských filmů. (18.09.2011)

Můj nejoblíbenější dětský film. POprvé jsem zaregistrovala Yvettu Kornovou. Mi bylo na kolotoči a housenkové dráze dost blbě, ale zato mám ráda houpačku moc, moc. moc. S kamarádkou jsme si říkaly Žlut´ásku a Čičorečko. Moc se mi líbily písničky a ten kus s tou holkou copatou, co se sklouzla po skluzavce. No a taky kluci .:-) (05.05.2009)

Tak rok 1986? V sušárně prádla v suterénu sousedního paneláku u nás na sídlišti promítal jeden z podnikavých obyvatel domu o víkendech dětem filmy. Taky nám tiskl na trička Sandokana. Tady prvně jsem viděla Přijela k nám pouť. Byla nás tam, sígrů ze sídliště, plná sušárna, ale doteď si pamatuju, že nikdo neotravoval, všichni seděli tiše jak pěny a na konci se dlouho tleskalo. Nedávno jsem film pouštěla dceři. Má filmovou výchovu, takže vydržela, film ji bavil, ale občas si zafrflala, že je to nějaké zdlouhavé. A já si uvědomila, jak strašně jinde už jsou dnešní děti. Že tenhle divokej, sluncem a skálami vonící muzikál plný chytlavých písniček, poletujících žluťásků a dětských i nedětských problémů, musí na dnešní dítě, zvyklé na akčnost scén a střihů, působit zdlouhavě a nudně. Je to škoda. Mě to baví pořád a novým rozměrem je pro mě porovnání tehdy začínajících hereckých hvězd (Kornová, Bydžovská, Vašut, Vladyka) s jejich stále skvělou hereckou přítomností. (31.03.2013)