Letní sen

Moje třetí setkání s Bergmanem opět dopadlo velmi dobře. Letní sen má 2 linie, romantickou a dramatickou. Co se týče té první, tak mezi mileneckou dvojicí to příjemně jiskří, hezky se na ni kouká, ale divák si zároveň uvědomuje, že tento vztah zřejmě nebude fungovat navěky. A dramatická rovina, která zasahuje i do letní lásky, zase publikum nutí k zamyšlení, vcítění se do duševně nevyrovnané hlavní hrdinky, pochopení jejího smutku, nálady, bolesti a na řadu přijde i přemítání nad rozporem mezi osobním a profesním životem umělce. Zajímavá je také postava zvrhlého ale zároveň velmi pragmatického strýčka. Nesedl mi asi jenom konec a sem tam nějaké místo, kdy jsem zrovna nedokázal Marii tak úplně pochopit, celkově hodnotím solidními 4*. (02.10.2013)

I velikán kdysi, dříve, než se stávaá a posléze stane velikánem, musel nějak a něčím začínat. Na Bergmanovi imponuje mj. i to, že také z jeho skromných začátků - lze to konstatovat s dostatečnou znalostí jeho dalšího vývoje - vidíme a cítíme silnou, mimořádně rychle vyzrávající uměleckou osobnost, která nebojácně zakomponovovává základní znaky své budoucí neopakovatelné poetiky do navenek konvenčního, poněkud sladkobolnéhp příběhu nešťastné lásky. Harriet Nilssonová, herecky geniální, žensky atraktivní, zahajuje dlouhu řadu bergmanovských ženských hrdinek, nazíraných neméně tragickým vlastním Bergmanovým životním příběhem - Nilssonová je původní zdrojnicí Thulinových, Anderssonových a zejména Ullmannových. Tragika zmařené lásky je již zde tragikou životního pocitu vůbec. Proslulá severská ponurost, opak jasných letních severoevropských nocí, pro něž je v jejich světě dánská strohost nespoutatelným skandinávským jižním temperamentem, zaslouženě nachází v LETNÍM SNU dalšího ze svých velkých, světově proslulých protagonistů. (20.02.2011)

Velmi působivý film, který, i když černobílý, je tak zajímavý, že ho můžeme (pokud se podíváme pořádně) vidět v barvách. V barvách života, který je někdy velmi těžký, někdy je vtipný, jindy zase smutný, ale vždy je melancholický. Pokud budeme dávat pozor, natrefíme na maniodepresivní lidi a na smutné tváře, jež se dívají zpod vrstvy make-upu. Mají přitom velmi zasněný výraz, mají rádi léto, když přichází podzim, poznají jej po čichu. Ano, jsem naprosto normální, ale je pravda, že bych mohla přestat s těmito hloupými řečmi, které postrádají smysl, přestat! Tákže, co se mi ve filmu líbilo? Postavy, které jsou důležité, jsou nastrkány v záběrech dopředu, voda, která je velmi, velmi čistá a některá popostrčení k hororovým prvků. Ještě vrátný. Co se mi nelíbilo? Vyhublý muž a jeho plavky, tlusté a divné baletky, které nebyly ladné ani kdyby je někdo vhodil do pampelišek. Nesnažte se přirovnání pochopit! Dále pak Bergmanova představa, jak se chovají a jak vypadají klasické ženy. Chybějící kulisy u baletu, pedofilní strýček a pár maličkostí, které nemusejí být nutně vyzrazeny. Kromě toho, bylo zcela zřejmé, že ona dotyčná herečka není baletka, to se nemohla alespoň trochu snažit vypadat, jako tanečnice? Prosím? (20.01.2012)

Mému hodnocení určitě ubírá kontext dalších B. filmů. Letní Sen již obsahuje prvky, které se v B. tvorbě dále rozvíjí a variují, zde je jakási jejich čistá, nekomplikovaná podoba. Tím pádem na mě snímek působil trochu utlumeně až předvídatelně. Přesto je zde pár pasáží, které převáží můj prchavý dojem ze snímku - umírající paní domácí jako sama smrt hrající šachy, intenzivní scéna předtuchy noc před nehodou a do ní vložený kreslený filmeček. A také hlavní představitelka, která výborně ztvárňuje nepřístupnou ženu pod maskou, kterou získává kvůli kariéře baletky a roztouženou dívku, která mnohdy připomene nezkrotnou Moniku z budoucího snímku. A k tomu ještě její proměna po zažité zkušenosti. Její výkon je tak dostatečně plastický. Škoda jen, že samotný příběh příliš vděčných a silných momentů nenabízí. (10.03.2010)

Je si potrebné užívať prítomného okamžiku, prípadne prítomných mesiacov, možno sa vám tak zaryjú do pamäte a do srdca, že sa pre vás stanú tými najkrajšími a zároveň najsmutnejšími etapami života. Čo ale potom? Bergman rozpráva v dvoch časových rovinách s odlišnou atmosférou a feelingom. Filozofických múdier je tu tak akurát, nebudete mať pocit, že si pre plné pochopenie treba pozrieť film ešte raz, ako sa pri majstrovi častokrát stáva (to ale nie je výčitka). Možno dokonca stačí, ak film "iba" precítite, prípadne si spomeniete aj na vlastné letá lások teenagerského veku. (31.03.2024)