Cesta do Ameriky 2

Původní Cesta do Ameriky je jednou z nejúspěšnějších a především nejlepších komedií s Eddie Murphym v hlavní roli. Tehdejší setkání s fiktivní africkou zemí Zamunda a princem Akeemem v podání Murphyho, který se do Ameriky vydal najít pravou lásku i po letech velmi dobře funguje a jde zcela jistě o komediální klasiku. A bylo celkem překvapivé, když se najednou v roce 2017 objevili zprávy o tom, že se chystá pokračování. Murphy se vrátil a rovnou si jako režiséra zlanařil Craiga Brewera, který již s Murphym předtím natočil slušný snímek Jmenuji se Dolemite. Po více než 30 letech se tak Murphy skutečně vrací v roli Akeema a diváci mají po více než 30 letech vidět království Zamunda v novém světle. Stojí vlastně za to po letech tyhle dávno zavřené dveře znova otevírat? Cesta z Ameriky 2 má kliku v jedné věci- vypadá celkem filmově. Film měl totiž jít původně do kin, jenomže COVID-19 vše tak trochu změnil a nakonec snímek skončil na streamovací službě Amazon Prime, přičemž tato služba film koupila za 125 milionů dolarů (rozpočet byl přitom oficiálně 60 milionů dolarů). Tahle investice dává do velké míry určitě smysl- Murphy je celkem pořád velké jméno (i přesto, že doby své největší slávy má dávno za sebou) a jde o pokračování komediální klasiky. Jenomže pak také záleží na samotných kvalitách. A to už tak veselé není. Cesta do Ameriky skončila v roce 1988 v podstatě jako pohádka o šťastném konci, kdy se po 30 letech tak musí přijít s funkční zápletkou. Ryan Coogler kdysi nabídl samotnému Murphymu scénář, kde by si Michael B. Jordan zahrál Akeemova syna, který by se po vzoru svého otce vydal do Ameriky a chtěl by si tam najít lásku, přičemž by tak Murphy nahradil úlohu Jamese Earla Jonese z původního filmu. Sám Murphy to ale tehdy odmítl právě proto, že mu Cooglerův námět na dvojku přišel jako pouhá kopírka původního filmu. Ve finální dvojce tak zápletka spočívá v tom, že Akeem shodou okolnosti po 30 letech zjistí, že má syna. A zákon jasně stanovuje, že vládce Zamundy musí být muž. Akeem se tak znovu vydává do Ameriky, aby následně vzal svého syna, odstěhoval ho do Zamundy a připravil ho na to stát se králem. Takže ano, v Cestě do Ameriky 2 se do Ameriky cestuje. Ale následně se velká část děje stráví v Zamundě. A něco mi říká, že i ta Cooglerova kopírka by ve finále byla lepší. Scénář Cesty do Ameriky 2 je hlavní problém. Především je v něm moc- Akeem se musí vyrovnat s tím, že z něj nyní oficiálně bude král, musí se vypořádat s diktátorským generálem Izzim ze sousedního království a který by rád uzavřel manželství mezi jeho synem a Akeemovou dcerou, Akeemova dcera má ambice stát se královnou, což ale kvůli pravidlům Zamundy nejde a do toho Akeem zjistí, že má 30-letého syna o kterém doteď nevěděl a nyní musí v zájmu záchrany své země z tohohle mladíka udělat vhodného nástupníka trůnu. Scénář pracuje s postavami z předchozího dílu, zároveň představuje mnoho postav nových a rád by to vlastně celé prodal přes nostalgii, humor a to, že to vypadá alespoň trochu filmově. Jenže všechno má své ale. Cesta z Ameriky 2 má stejný problém jako většina sequelů, které vznikají po mnoha letech. Herci se zestárlí vracejí do svých ikonických rolí, citují staré hlášky a hází odkazy na původní film. A je to strašně bolestivý. Vrací se holičství, podnik McDowell a především kapela Sexy bonbónky. A veškerý to odkazování je tak křečovitý, že to prostě bolí. Když se v úvodních titulkách hned vydáme do Zamundy a vidíme onen známý palác, troška té nostalgie funguje...... 20 vteřin. A pak to končí. Pamatujete si jak byla Zamunda v původním filmu celkem působivou zemí? Je to pryč! James Earl Jones si ve věku 90 let zopakoval roli krále Jaffeho a celou dobu jsem si říkal, že by to pro něj vlastně celé mohlo fungovat jako potencionální slušně rozloučení s hereckou kariérou. A teď se jen modlím, aby James Earl Jones před svou smrtí stihl ještě nějaký film natočit, protože tenhle herecký odchod by člověk nepřál nikomu. Celá pasáž, kterou se Jones v rámci filmu rozloučí je doslovnou agonií, kde nic absolutně nedává smysl a vše jen zbytečně natahuje příběh filmu, který už je tak procpaný různými motivy. Je tu sice úsměvné (i když tak trochu zbytečné?) cameo, od začátku je jasné, že kostýmy v tomhle filmu budou stát za to (jak jinak, za kostýmy stojí Ruth E. Carter- držitelka Oscara za kostýmy k Black Pantherovi) a Jones je nadále super, celý důvod toho, proč se tahle sekvence odehrává a jakým způsobem se odehrává prostě udává směr tohohle filmu. Udává to, že bude plný bizarních rozhodnutí, jedničce bude ve velké míře dělat ostudu a že to snad fakt nezachrání ani Sexy bonbónky. A to už je problém opravdu zásadní! Cesta do Ameriky 2 není vtipný film. Není! Herci předvádí podivné kreace, které jsou možná v hlavách tvůrců vtipné, jenže popravdě vskutku nejsou. Osobně jsem se v rámci filmu uchechtl jenom párkrát a to bylo spíše proto, že mi přišlo vtipné, jak se někdo o ten vtip snažil a ne to, že by byl ten vtip sám o sobě vyloženě vtipný. Přitom si nemyslím, že by na to takový Eddie Murphy už opravdu vůbec neměl, protože pár let nazpátek právě ve zmíněném Jmenuji se Dolemite dokázal, že na to furt má. Ale to by se dalo říct o všech hercích, kteří v tomto filmu hrají a jsem o nich přesvědčen, že v sobě mají jistou formu talentu. Nejvíc to především odnáší chudák Wesley Snipes, přičemž mám pocit, že samotný Wesley Snipes by šílel z představy, co přesně bude předvádět v roce 2021. Zrovna od něj jsem čekal něco trochu jiného. Vypadá to tedy alespoň filmově? Jak se to vezme. Je na tom určitě vidět docela vysoký rozpočet a především zmíněné kostýmy Carter fakt stojí za to, Brewer si typicky umí ohlídat vizuální stránku a i přesto, že se nevrátila legenda filmových masek Rick Baker, který stál za výborným namaskováním dvojice Eddie Murphy a Arsenio Hall v prvním díle, jeho nástupci udělali celkem slušnou práci a Murphy i Hall tak díky tomu opět mohou ve filmu oba řádit hned čtyřikrát. Jenže pak je tu například ta hnusná digitální savana na nejvíc nepřirozeném zeleném pozadí za poslední dobu. A hnusný digitální lev. A mizerný střih v akčních sekvencích. A spoustu dalších věcí. Pamatujete si například na tu výtečnou taneční scénu v původní Cestě do Ameriky? Tady jsou taneční scény také. Háček je ovšem v tom, že v době, kdy John Landis točil první Cestu do Ameriky, měl již zkušenost například s natáčením klipu Thriller pro Michaela Jacksona a tudíž i proto je ta taneční sekvence tolik super. Brewer očividně takové zkušenosti nemá a ty taneční scény jsou jako pěst na oko. A především je jich na můj vkus příliš., především i proto, že zdržují děj. Tedy jakýsi ten pokus o děj. Eddie Murphy chvílemi skutečně dokáže předvést, že na to pořád má, Arsenia Halla jsem rád po několika letech zase někde viděl, Jermaine Fowler mě jako Akeemův syn přišel celkem fajn a celkově je ten casting v zásadě fajn, tedy s výjimkou Wesleyho Snipese a lehce přehrávající KiKi Layne. Cesta do Ameriky 2 není jen zbytečným sequelem. Je urážlivým sequelem. Dá se na něm sice ocenit, že se vydává vlastní cestou, zrovna tahle cesta ale není úplně ideální. Má to mnoho slabých míst, není to vtipné a ta nostalgie hned od začátku vůbec nefunguje. Není to vyložený peklo, který by člověka nutilo si vypíchnout oči, člověka to ale přece jen zabolí a mě osobně ten film prostě a jednoduše sral. Návrat do Zamundy v téhle podobě prostě bolí a představa, že nějak tahle by dopadl plánovaný Policajt z Beverly Hills IV je vyloženě deprimující...... (06.03.2021) (méně) (více)