Muž jménem Ove

Skandinávské mainstream filmy mají vděčného českého difáka, protože mluví jejich jazykem, nebojí se černého humoru, nepotrpí si na velká gesta a poslední dobou i svými zápletkami s přivřením obou očí mohou budit dojem, že sledujeme konečně produkčně ošetřenou tuzemskou tvorbu. Jinými slovy mám dojem, že za úspěchem filmové Skandinávie v našich humnech je aktivování módu sebelži diváka, kde je nahrazený obvyklý altruismus "na český film slušné" za osobní pýchu "byl jsem na dobrém severském filmu", přičemž ještě přihrají dotyčnému punc filmového fanjšmekra a objevitele. Nicméně cílová skupina je u obou variant stejná. Jasně, oproti malému slizkému dog-eat-dog názorovému rybníčku českého hlavního proudu je filmový sever názorově progresivnější, přičemž se nebojí otřít o veškerá "kontroverzní" témata, jako přistěhovalectví, homosexualita a zkrátka celá proměna světa očima starého konzervativního pragmatika, každopádně stále akorát zpracovává do úmoru těženou empatii k postavě na čisté úctě ke staří. Jinak totiž není u protagonisty jediný důvod napojit se na jeho vlnu, protože je to skutečně nesnesitelný hajzl, který nemá jediný charakterový rys, který je schopný zaujmout. Právě proto je budována empatie na základě neskutečně parareálných flashbacků o jeho lásce ke své ženě, která zřejmě musí trpět něčím jako hypertrofovaným altruismem, protože jinak fakt nedává smysl, jak se může sympatická, vzdělaná, mladá žena zahodit s autistickým morousem, který se permanentně tváří jak Albert Fish. Dojetí je pak mačkáno z diváka kontrastem současné starcovy osamělosti ve srovnání s oněmi flashbacky, které jsou tak přepjaté, že například hrdinova žena se v každé scéně, při každé situaci směje, div se mi neprokousala skrze monitor. Čte si a směje se, jde na autobus, směje se, jí polívku a směje se. Uff. Dohozené řešení celého příběhu, které apeluje na silnou sousedskou soudržnost v satelitních předměstských domcích mě též dohání k sebevraždě a jasně naznačuje, pro koho je tohle dobrodružství určeno. (15.03.2017)

Švédi si Stoletým staříkem vytvořili novou odrůdu komedií, která absurdní situace prolíná s realitou všedního života, s čímž je skandinávská kinematografie více než ztotožněná. U Muž jménem Ove mluví za sebe moc hezký a lidský příběh, který je jednou smutný, aby následně lidsky rozesmál duši každého z nás. K tomu prostředí je velice zajímavé, originální a vytváří celou sérii zajímavých situací, které se sice tváří absurdně, ale ve skutečnosti se evidentně zakládají na životních zkušenostech každého Švéda. Taková rivalita Volvo vs. Saab je naprosto geniální. Řezal jsem se u ní smíchy snad pokaždé, kdy jsem tyhle auta ve filmu zahlédl. Během filmu mi bylo tak hezky, že pět hvězdiček by na podobný film bylo sakra málo. (03.02.2017)

Časem zjišťuji, že beze sporu zajímavý Rolf Lassgård to se mnou zkrátka umí, další snímek s ním v hlavní roli mi opětovně potvrdil, že hraje s takovou lehkostí a uvěřitelností, až se jedna zarazí a začne přemýšlet nad tím, jestli hraje nebo fakt je.. Příběh ovdovělého muže, který dostal od života poměrně dost naloženo a chtěl to vzdát, mě vtáhnul a nepustil.. Jen si nejsem vůbec jistá, jestli se tohle může stát, no a závěr jsem si vysnila úplně jiný.. (28.05.2022)

Muž jménem Ove mi docela brzy přilnul k srdci a musím potvrdit to, co říká podtitul na podtitul na plakátu: je to morous, kterého si skutečně zamilujete. :-) Velmi pěkný příběh s pocitově různorodými momenty a odhalováním osobní historie si mě podmanil také, bohužel i tak jsem se nevyhl asi dvakrát menšímu zklamání. Během první třetiny si mě film získal coby velmi osobitá komedie s výraznou dávkou černého humoru, který zároveň tvůrci podávali až nebývale laskavě a byl jsem nadšen, že se mi po delší době podařilo narazit z nedávno uplynulé dekády na výbornou komedii. Pak jsem se musel smířit s tím, že jde spíše o drama občas okořeněné humorem a že nejde až o tak výjimečný objev, jaký se chvílemi rýsoval. V některých motivech se film stával i předvídatelným a bez patosu v americkém stylu hned ve dvou scénách k závěru se skandinávští tvůrci už vážně mohli obejít. Přesto ty 4 hvězdičky musím dát, i když spočátku Ove jako film předváděl pro mě vyšší potenciál, musím říct, že ve společnosti morouse Oveho mi bylo ty necelé dvě hodiny většinou dost příjemně, poetická atmosféra mi vyhovovala a Rolf Lassgård ztvárnil hlavní roli vskutku náramně. Lidský film, který má čím potěšit. [75%] (14.08.2022)

Knihu jsem nečetl. Ove je ve svém filmovém podání snímkem na pomezí magického realismu, kdy všechny postavy jsou buď krystalicky dobré, anebo špatné a jejich život je protkán přehnaně tragickými a ironickými událostmi. To, že mě něco podobného nakonec vlastně hodně bavilo, považuji i za kus jakési náhody, protože si stejně tak dovedu představit, že by mi něco z toho zezačátku nesedlo a na celý zbytek filmu bych pak koukal s nelibostí. Ove splňuje tu hranu dobře vybalancované komedie a dramatu, kdy se často smějete a chvílemi dojímáte. A dokonce i samotný Ove, postava, která si v životě prošla solidním peklem, je v průběhu času v očích diváka sympatičtějším a především pochopitelnější. Proces vývoje postavy i vnímání diváka v jednom? No co byste dneska ještě od filmu mohli chtít? 8/10 (30.11.2016)