The Eight Hundred

Mile překvapil námět, v němž nehrají titulní roli vojska čínských soudruhů, ale převážně Čankajškovi vojáci. Odvaha se cení a podle očekávání to vládnoucí garnituře nešlo pod nos. Dalším plusem je absurdnost prostředí, v němž se konflikt odehrával, kdy se bojující strany ocitly v jakési válečné divadelní hře, kterou z bezpečí za řekou pozorovali jak jejich krajané, tak Evropané či Američané pobývající v britské části Šanghaje. A nakonec je tu technická stránka věci a kvalita akčních scén, kde jsou vynaložené peníze prostě vidět. Na druhé straně stojí všudypřítomné gerojství a patos, což jsem se zpočátku snažil přehlížet, ale zkrátka a jednoduše to nešlo. Některé scény, jako to z vlajkou, sice působily efektně, ale člověk se při nich chtě nechtě musí usmát. A nelíbil se mi ani pohled na cynické bělochy sázející se o to, jak dlouho obránci vydrží. Celkově to vidím na mírný nadprůměr. 60% (13.01.2021)

Tak tohle byl mazec. Sakra dlouhý, ale pořad mazec. Po stránce kulis a výpravy neskutečný. Nešlo nic než jen zírat. Co mě pobavilo, byla ta podobnost čínských uniforem s německou :). Samozřejmě, film obsahuje větší než malé množství LOL teatrálních momentů (telefonní kabel přes most bereme jako jeden za všechny). To že se ale na druhou stranu neštíti střelby do vlastních řad (a to doslova), beru jako známku soudního rozumu a snahy o trochu té černé do záplavy bílé (respektive rudo-žluté). (26.04.2021)

Vlastenecký historický film v tom nejlepším slova smyslu. Obrana skladiště Sihang je jedním ze klíčových bodů novodobé čínské historie, a tak je pochopitelné, že filmaři tento obrovský úspěch armády (i když to byla tehdy NRA, která pak byla vyhnána) natočili ve velkém a s náležitým patosem. Ovšem taky dost historicky věrně. Ač se nám může ta zápletka okolo vlajky zdát přepálená, Yang Huimin tu vlajku tam opravdu donesla, a obránci ji za úsvitu vyvěsili (s tím následným leteckým útokem to pravda trochu filmaři přehnali, ale patos musí bejt). Objektivně za čtyři, ale přidávám pátou za způsob vyprávění - ty mikropříběhy vesničanů, kteří neumí zabíjet, jsou k tomu brutálně nuceni svými nadřízenými, a nakonec se stávají hrdiny, odráží docela historii. (20.06.2021)

Jakkoliv jsem nakloněn válečným spektálům a nemohu popřít, že tento je skutečně technicky vymazlený, tak ten patos a realismus out of window (použijme nový Grekův koncept vědeckosti, realismu osa Aristotelés-Boll, případně aristotelsko-bollská stupnice) někdy zbytečně maří dosavadní úsilí flimařů. Mluvím o té naprosto nemožné scéně vztyčování vlajky, která stojí desítky mrtvých a raněných. Hudba je někdy působivá a povedená, jindy nemám dobrý pocit z hudební režie (nevhodné motivy pro danou chvíli). Ano je tam heroismus, patos, to vše chápu pro událost obrany šanghajského skladiště roku 1937, kdy oddíl o velikosti brigády odolával celé japonské divizi. Trochu mě však mrzí, že ve všem tom válečném pekle a propagaci semknutí národa, vlasteneckých hodnot se nekonaly žádné postavy a trochu lidský příběh, jsou to jakoby jen omylem útržky a fragmenty. Velkohubá prohlášení z loňska (než film dostala do spárů cenzura), jak to bude epické, a pecka ve stylu Dunkirk jsou mimo. Čína je ještě na sto honů od takového typu filmů, ne vzhledem, ale obsahem. Uvidíme, co letošní filmy na téma 70.výročí korejské války, a Yimou Zhang na to téma chystá svůj film o čínském odstřelovač pro příští rok, bojím, bojím. (07.11.2020)

Rozhodně zajímavá záležitost !  Někomu bude možná připadat ve filmu nereálná existence toho neutrálního území  koncese, ale tak to skutečně bylo. Šhanghaj bylo na tehdejší poměry megaměsto. Svůj velký vliv zde měli Britové, Amíci a Francouzi. Tyto země měly vlivná obchodní centra a z těchto center vznikla Francouzská koncese a mezinárodní britsko-americký setlement. Centra to byl západní svět se svým tehdejším luxusem a koloniálním stylem. Kolem těchto center byla pravá tradiční mnohdy středověká Čína. Chudé domečky, slumy, opravdové lidské mraveniště. V roce 1937 zaútočilo Japonsko na Čínu a čínské čtvrti Šanghaje velmi rychle dobylo. Koncesí si Japonci nevšímali, protože nechtěli mezinárodní konflikt s mocnostmi. Až po zbabělém útoku na Pearl Harbor, kdy USA a Anglie vyhlásila Japoncům válku se Japíci vrhli i na zbytek Šanghaje. Modří už vědí a nebo ti co četli krásnou knihu J. Ballarda - Říše slunce. Ano tady začíná příběh britského chlapce, který byl i zfilmován pod stejným názvem jako nese kniha. Tento recenzovaný čínský film ale mapuje tu první etapu bojů, kdy z celého města zůstalo v rukou Číňanů už jen dobře opevněné skladiště. Je skutečně absurdní, že si stačilo vynést židličku na nábřeží a sledovat přes vodu v reálu boje mezi odhodlanými obránci a zuřivými Japonci. Docela bych se bál zbloudilých včeliček... Zejména pro obránce musel ten svět na druhé straně vypadat v tomto ohledu jako nějaký surrealistický sen... Čína umí točit slušné filmy to už nám nejednou dokázala. Bojové scény jsou bezchybné i akce. Horší je to s tou asijskou uřvaností plnou slziček, byť tady naštěstí nebyly žádné vzpomínkové flashbacky. Čeho tam bylo ale přesmíru byl patriotismus. Toho tam bylo tolik, že i nejeden soudobý ruský válečný film vedle toho vypadá jak Babicovo vaření.  Čína je teď na koni a tak pochopitelně chrlí tyhle národní snímky utvrzující ulidu národní hrdost a já si říkám proč vlastně ne (samozřejmě v titulcích se nezapomene, že to díky komunistické straně...). I nám by neškodilo natočit pár válečných filmů, ze kterých by bylo zřejmé, že Češi opravdu nejsou národ, který nikdy pořádně nebojoval. Bohuže na to po Marhoulově Tobruku nikdo neměl jak říká Mirek Topolánků gule. Dávám za 3 výstřely z japonského tanku Či-Ha. * * * (24.10.2021)