The Eight Hundred

Nejvýdělečnější film roku 2020 ( 460 mega) je instantní klasikou a nejlepším válečným filmem za posledních 10 let. Od začátku do konce adrenalinová, atmosférická, brutální a nekompromisní jízda, kde sledujeme 800 Čínských vojáků bránící skladiště uprostřed Shanghaie před enormní Japonskou armádou. Velkolepý vizuál a atraktivní kamera je tak boží, že několikrát jsem měl chuť film pauznout a vyfotit si picture. Tempo filmu se řítí neskutečně kupředu, film téměř neopouští bitevní pole a sledujeme statečné Číňany, kteří mají za úkol ubránit skladiště po celých 5 dnů před nepřátelskými vlnami. Líbilo se mi, že z akce je zde vše, co divák ve válečném žánru očekává. Nádherná a promyšlená Stealth Akce, odstřelování lidí, kteří se snaží utéct přes most Sniperem, nálet letadel, Suicide bombers, boje na blízku s noži a strhující přestřelky. Při sledování máte pocit, že jste s vojáky uprostřed šíleného masakru, kde kulky lítají a trhají vše skrz naskrz. Level násilí je opravdu vysoký a je radost na fillm pohledět. Musím pochválit i skvělou kameru, drtivý soundtrack, kde z každé sirény či výstřelu máte instantně husí kůži a bavily mě i jednotlivé postavy, které sice nedostanou až tak moc prostoru, ale oblíbence si tam najde každý. Atmosféra filmu mě pohltila jak už dlouho žádný film a už teď minimálně 5 scén má šanci stát se ikonickými. Pro fanoušky historie a velkolepé válečné vřavy absolutní povinnost. Klenot, který třeba archívovat! Kdokoliv dá méně jak 3 hvězdy permamentně letí z přátel a stává se Úhlavní Enemy numero uno. Příběh*****, Akce*****, Humor>Ne, Násilí*****, Zábavnost*****, Hudba*****, Vizuál*****, Atmosféra*****, Napětí*****. 10/10. (03.11.2020)

Nejvýdělečnější film loňského roku mě moc nepřekvapil. Na druhou stranu ani nezklamal. Mělo to vše, co jsem od toho snímku očekával, tedy kvalitní a slušně natočenou válečnou řežbu. Avšak příběhově trochu prázdnou. Už v úvodu mě snímek překvapil tím, že bez jakéhokoliv osvětlení situace do a nemožnosti (pro evropského diváku minimálně) se orientovat od počátku děje, se film ihned hrne do akce. Chvíli mi trvalo než mi došlo kdo za koho bojuje a kdo je kdo. Tohle za mě mohlo být mnohem lepší. Ale zase díky tomu snímek získává již od počátku slušný tempo, který si udrží až do konce. Postavy jsou trochu plošší, ale na druhou stranu jsem rád, že se šetří patosem a patriotismem. Film je opravdu slušně natočen a rozpočet na něm jde rozpoznat. Akční scény jsou přehledné. Rozhodně tedy jeden z těch lepších vojenských filmů za poslední dobu. Má to sice i své mouchy, ale celkově je to snímek, co za vidění stojí. 7/10. (15.04.2021)

Ďalší čínsky film v poslednej dobe, ktorý som si chvíľu odkladal na to správne pozretie. Nie je to tak veľkolepé ako Vojak Ryan, ale je to drsné, je to nekompromisné, patriotizmom nasiaknuté tak akurát, nič prehnané a ak by bola z toho pravda čo i len polovica, tak nezávidím dotyčným v ich dobe. Európa sa prizerala pekne zvýšky, tak ako sa patrí, veď predsa vždy sa lepšie zhadzuje vina na USA, Rusko a iné krajiny a sami sa k ničomu nemajú, až kým sa to nedotýka aj priamo ich (WW1, WW2). Žiadne extra prehrávanie, ako to býva v čínskych filmoch zvykom, toto je už produkcia pre medzinárodný trh, nielen svojich. Malo to akciu, napätie, grády, emócie, špinavosť, bezmocnosť, myšlienku. 85% (02.03.2021)

Rozhodně zajímavá záležitost !  Někomu bude možná připadat ve filmu nereálná existence toho neutrálního území  koncese, ale tak to skutečně bylo. Šhanghaj bylo na tehdejší poměry megaměsto. Svůj velký vliv zde měli Britové, Amíci a Francouzi. Tyto země měly vlivná obchodní centra a z těchto center vznikla Francouzská koncese a mezinárodní britsko-americký setlement. Centra to byl západní svět se svým tehdejším luxusem a koloniálním stylem. Kolem těchto center byla pravá tradiční mnohdy středověká Čína. Chudé domečky, slumy, opravdové lidské mraveniště. V roce 1937 zaútočilo Japonsko na Čínu a čínské čtvrti Šanghaje velmi rychle dobylo. Koncesí si Japonci nevšímali, protože nechtěli mezinárodní konflikt s mocnostmi. Až po zbabělém útoku na Pearl Harbor, kdy USA a Anglie vyhlásila Japoncům válku se Japíci vrhli i na zbytek Šanghaje. Modří už vědí a nebo ti co četli krásnou knihu J. Ballarda - Říše slunce. Ano tady začíná příběh britského chlapce, který byl i zfilmován pod stejným názvem jako nese kniha. Tento recenzovaný čínský film ale mapuje tu první etapu bojů, kdy z celého města zůstalo v rukou Číňanů už jen dobře opevněné skladiště. Je skutečně absurdní, že si stačilo vynést židličku na nábřeží a sledovat přes vodu v reálu boje mezi odhodlanými obránci a zuřivými Japonci. Docela bych se bál zbloudilých včeliček... Zejména pro obránce musel ten svět na druhé straně vypadat v tomto ohledu jako nějaký surrealistický sen... Čína umí točit slušné filmy to už nám nejednou dokázala. Bojové scény jsou bezchybné i akce. Horší je to s tou asijskou uřvaností plnou slziček, byť tady naštěstí nebyly žádné vzpomínkové flashbacky. Čeho tam bylo ale přesmíru byl patriotismus. Toho tam bylo tolik, že i nejeden soudobý ruský válečný film vedle toho vypadá jak Babicovo vaření.  Čína je teď na koni a tak pochopitelně chrlí tyhle národní snímky utvrzující ulidu národní hrdost a já si říkám proč vlastně ne (samozřejmě v titulcích se nezapomene, že to díky komunistické straně...). I nám by neškodilo natočit pár válečných filmů, ze kterých by bylo zřejmé, že Češi opravdu nejsou národ, který nikdy pořádně nebojoval. Bohuže na to po Marhoulově Tobruku nikdo neměl jak říká Mirek Topolánků gule. Dávám za 3 výstřely z japonského tanku Či-Ha. * * * (24.10.2021)

Vlastenecký historický film v tom nejlepším slova smyslu. Obrana skladiště Sihang je jedním ze klíčových bodů novodobé čínské historie, a tak je pochopitelné, že filmaři tento obrovský úspěch armády (i když to byla tehdy NRA, která pak byla vyhnána) natočili ve velkém a s náležitým patosem. Ovšem taky dost historicky věrně. Ač se nám může ta zápletka okolo vlajky zdát přepálená, Yang Huimin tu vlajku tam opravdu donesla, a obránci ji za úsvitu vyvěsili (s tím následným leteckým útokem to pravda trochu filmaři přehnali, ale patos musí bejt). Objektivně za čtyři, ale přidávám pátou za způsob vyprávění - ty mikropříběhy vesničanů, kteří neumí zabíjet, jsou k tomu brutálně nuceni svými nadřízenými, a nakonec se stávají hrdiny, odráží docela historii. (20.06.2021)