The Eight Hundred

Nejvýdělečnější film loňského roku mě moc nepřekvapil. Na druhou stranu ani nezklamal. Mělo to vše, co jsem od toho snímku očekával, tedy kvalitní a slušně natočenou válečnou řežbu. Avšak příběhově trochu prázdnou. Už v úvodu mě snímek překvapil tím, že bez jakéhokoliv osvětlení situace do a nemožnosti (pro evropského diváku minimálně) se orientovat od počátku děje, se film ihned hrne do akce. Chvíli mi trvalo než mi došlo kdo za koho bojuje a kdo je kdo. Tohle za mě mohlo být mnohem lepší. Ale zase díky tomu snímek získává již od počátku slušný tempo, který si udrží až do konce. Postavy jsou trochu plošší, ale na druhou stranu jsem rád, že se šetří patosem a patriotismem. Film je opravdu slušně natočen a rozpočet na něm jde rozpoznat. Akční scény jsou přehledné. Rozhodně tedy jeden z těch lepších vojenských filmů za poslední dobu. Má to sice i své mouchy, ale celkově je to snímek, co za vidění stojí. 7/10. (15.04.2021)

Po vizuálnej stránke dokonalé, z dostatkom akcie, no vzhľadom na premrštenú stopáž, sa snímok tak či onak nevyhol pasážam, vďaka ktorým divák stráca niť. Nie niť dejovú či príbehovú, tá je jasne daná, ale z pohľadu zachovania koncentrácie na samotný priebeh. Ja skutočne nemám príliš veľké pochopenie pre filmy, ktoré trvajú pól dňa, pričom popri ich sledovaní by človek stihol upiecť hus spolu so štedrákom. Dobrý, no zbytočne dlhý film, vďaka čomu sa vytráca samotná pointa v podobe nezlomného národu. Koniec koncov, preto teraz vládnu svetu. (02.01.2021)

Rozhodně zajímavá záležitost !  Někomu bude možná připadat ve filmu nereálná existence toho neutrálního území  koncese, ale tak to skutečně bylo. Šhanghaj bylo na tehdejší poměry megaměsto. Svůj velký vliv zde měli Britové, Amíci a Francouzi. Tyto země měly vlivná obchodní centra a z těchto center vznikla Francouzská koncese a mezinárodní britsko-americký setlement. Centra to byl západní svět se svým tehdejším luxusem a koloniálním stylem. Kolem těchto center byla pravá tradiční mnohdy středověká Čína. Chudé domečky, slumy, opravdové lidské mraveniště. V roce 1937 zaútočilo Japonsko na Čínu a čínské čtvrti Šanghaje velmi rychle dobylo. Koncesí si Japonci nevšímali, protože nechtěli mezinárodní konflikt s mocnostmi. Až po zbabělém útoku na Pearl Harbor, kdy USA a Anglie vyhlásila Japoncům válku se Japíci vrhli i na zbytek Šanghaje. Modří už vědí a nebo ti co četli krásnou knihu J. Ballarda - Říše slunce. Ano tady začíná příběh britského chlapce, který byl i zfilmován pod stejným názvem jako nese kniha. Tento recenzovaný čínský film ale mapuje tu první etapu bojů, kdy z celého města zůstalo v rukou Číňanů už jen dobře opevněné skladiště. Je skutečně absurdní, že si stačilo vynést židličku na nábřeží a sledovat přes vodu v reálu boje mezi odhodlanými obránci a zuřivými Japonci. Docela bych se bál zbloudilých včeliček... Zejména pro obránce musel ten svět na druhé straně vypadat v tomto ohledu jako nějaký surrealistický sen... Čína umí točit slušné filmy to už nám nejednou dokázala. Bojové scény jsou bezchybné i akce. Horší je to s tou asijskou uřvaností plnou slziček, byť tady naštěstí nebyly žádné vzpomínkové flashbacky. Čeho tam bylo ale přesmíru byl patriotismus. Toho tam bylo tolik, že i nejeden soudobý ruský válečný film vedle toho vypadá jak Babicovo vaření.  Čína je teď na koni a tak pochopitelně chrlí tyhle národní snímky utvrzující ulidu národní hrdost a já si říkám proč vlastně ne (samozřejmě v titulcích se nezapomene, že to díky komunistické straně...). I nám by neškodilo natočit pár válečných filmů, ze kterých by bylo zřejmé, že Češi opravdu nejsou národ, který nikdy pořádně nebojoval. Bohuže na to po Marhoulově Tobruku nikdo neměl jak říká Mirek Topolánků gule. Dávám za 3 výstřely z japonského tanku Či-Ha. * * * (24.10.2021)

Jakkoliv jsem nakloněn válečným spektálům a nemohu popřít, že tento je skutečně technicky vymazlený, tak ten patos a realismus out of window (použijme nový Grekův koncept vědeckosti, realismu osa Aristotelés-Boll, případně aristotelsko-bollská stupnice) někdy zbytečně maří dosavadní úsilí flimařů. Mluvím o té naprosto nemožné scéně vztyčování vlajky, která stojí desítky mrtvých a raněných. Hudba je někdy působivá a povedená, jindy nemám dobrý pocit z hudební režie (nevhodné motivy pro danou chvíli). Ano je tam heroismus, patos, to vše chápu pro událost obrany šanghajského skladiště roku 1937, kdy oddíl o velikosti brigády odolával celé japonské divizi. Trochu mě však mrzí, že ve všem tom válečném pekle a propagaci semknutí národa, vlasteneckých hodnot se nekonaly žádné postavy a trochu lidský příběh, jsou to jakoby jen omylem útržky a fragmenty. Velkohubá prohlášení z loňska (než film dostala do spárů cenzura), jak to bude epické, a pecka ve stylu Dunkirk jsou mimo. Čína je ještě na sto honů od takového typu filmů, ne vzhledem, ale obsahem. Uvidíme, co letošní filmy na téma 70.výročí korejské války, a Yimou Zhang na to téma chystá svůj film o čínském odstřelovač pro příští rok, bojím, bojím. (07.11.2020)

S těmi recenzemi jsem byl dost opatrný, většina lidí film vynášela skoro až do nebes, tak jsem se musel o kvalitě přesvědčit na vlastní kůži. Tak zaprvé, film pojednává o skutečné historické události, kdy posledních osm stovek čínských vojáků bránilo skladiště v Šanghaji před Japonci. Asi je mi jasné, že si něco filmaři stvořili k obrazu svému (na druhou stranu toho patosu tam moc nebylo, takže za mě pale hore), ale to nic nemění na tom, jak nabušený tenhle válečný film je ! Po pohodlném usazení do sedačky na vás snímek vybalí ihned kupu momentů oplývajících dávkou obří dávkou adrenalinu. Ty akční sekvence považuji osobně za to nejzdařilejší, filmaři v tomhle ohledu nabídli podívanou, na kterou se nezapomíná (už chápu ten rozpočet 80 milionů dolarů). Ozvučení perfektní, stejně jako střih, jenž na mě nezapůsobil chaoticky, ale hezky přehledně. Chápu to rozhodnutí, že postavy jsou dost upozaděné, na druhou stranu to vidím jako hlavní aspekt, díky kterému film nemůže pomýšlet na úplný vrchol žánru. Ale audiovizuál špičkový, to se musí nechat. Překvapivých 8/10 (06.04.2021)