Čínská čtvrť

V polovině 70. let se režisér Polanski rozhodl oživit dávno mrtvý žánr noir, a stal se tak zakladatelem tzv. neo-noir žánru, který si v 70. a 80. letech našel četné následovníky a příznivce. Čínská čtvrť je vlastně vlajkovou lodí své kategorie a člověk musí i po letech obdivovat technickou stránku věci, ať už pečlivou režii, hudbu nebo - a to především - precizní kameru. Přesto s filmem jako takovým mám problém. Zápletka a scénář mě nedokážou strhnout. Jakkoliv se Čínská čtvrť považuje za jeden z nejlepších filmů Polanského, osobně upřednostňuji v jeho tvorbě jiné kousky. Kdo má rád charismatické detektivy, osudové ženy a dramatickou atmosféru, může si tenhle film vychutnat, osobně ale dávám přednost žánrové klasice o 2-3 desítky let starší. Možná mi i trochu vadí pozvolné tempo a stopáž filmu. Celkový dojem: 70 %. (26.05.2010)

Samotářský detektiv s kloboukem hluboko narazeným do čela, záhadná žena pokoušející jeho smysly a dočasně zatemňující jeho úsudek, pochybnosti, nejistota, pomalý dějový spád, tíživá atmosféra; jednoduše jeden z pilířu neo-noir žánru podbarvený jednou z nejzajímavějších rolí Jacka Nicholsona. A také jeden z vrcholových filmů 70. let, který teď mohutně klepe na dveře a žádá o vstup do mé filmové top 10. Od zařazení do této elitní skupinky ho nakonec dělí jen to, že se téměř nepodíváme do čínské čtvrti, na kterou celý název odkazuje a na jejíž atmosféru jsem se tolik těšila. Poctivější pětihvězdičkový film jsem ale i tak v posledním čtvrtroce neviděla. (16.11.2008)

Čínská čtvrť má charakterizovat rozpoložení mysli, které Gittse neustále sužuje, je to strach z neúspěchu a neschopnost mu čelit. Zkorumpovaní úředníci, milostná aférka, vražda – to všechno je jenom vedlejším proudem víceméně ovlivňujícím proud hlavní, Gittsovu mysl. Čínská čtvrť je brilantním retro filmem-noir (škoda, že nebyla natočena černobíle), ale zároveň psychologickým dramatem znázorňujícím na jedinci stav celé soudobé společnosti (Amerika 70. let. - Vietnam, aféra Watergate). Sledovat jej není snadné, Polanského režie může někomu připadat příliš uspávací. Film se místy opravdu vznáší v podivně bezdějovém oparu, aby byl znenadání narušen náhlým dramatickým zvratem, obvykle doprovázeným stylovou hudbou Jerryho Goldsmithe. Právě od těchto zásadních momentů se příběh odráží k nějakému ději, jenže nabraná rychlost mu zpravidla nevydrží příliš dlouho a ve výsledku bylo mé nutkání zdřímnout si vždy silnější než nutkání dozvědět se pointu. Vinil bych spíše příliš střídmou Polanského režii nežli Oscarový scénář Roberta Townea, plný pečlivě vystavěných dialogů i fungující nadsázky. Když ne režisér, pak herci scénář využili k mimořádným výkonům. Jako velký obdivovatel Jacka Nicholsona se nebojím napsat, že právě v Čínské čtvrti předvádí svůj nejbarvitější výkon. 80% Zajímavé komentáře: Melies, Visáč, RAPIDUS (28.10.2006)

Forget it, Jake. It's Chinatown. Zvláštní, že Polanského nejlépe hodnocené snímky (tento a Pianista) jsou u mě v kolonce "skvělé, ale do plného hodnocení mi něco chybí", zatímco jiným dám plný počet a ani nemrknu. Chinatown patří k těm prvním. Jsou tu sice známky kvality (Nicholson, Dunaway i tak "trochu" šílený otec Huston) a ano, atmosféra i hudba jsou přímo excelentní, jenže… nevím, čím si tento film zasloužil tak velkou reputaci. Během sledování jsem si několikrát vzpomněl na filmy Angel Heart a L. A. - Přísně tajné (chápu, že právě z Chinatown tyto filmy čerpaly), které se mi teda líbily mnohem víc. 70 %. (02.11.2010)

(1001) Já jsem si říkala, že to je příliš dobré na to, aby jim to vydrželo až do konce. Z dokonalého horečnatého snu jsem se probudila ve chvíli, kdy si to všichni začali slovně vysvětlovat... a bylo to hořké probuzení. Chápu, že chtěl svůj tragický konec, a proti tomu nic nemám, jenom ten způsob, jakým k němu postavy doklopýtají, je oproti předchozímu plynulému mučeníčku prostě neobratný a neuspokojivý. Alespoň čtyřicet procent mého potlesku patří pouze Jerrymu Goldsmithovi. (22.03.2019)