Režie:
Steven SpielbergScénář:
Tony KushnerKamera:
Janusz KamińskiHrají:
Ansel Elgort, Rachel Zegler, David Alvarez, Ariana DeBose, Rita Moreno, Corey Stoll, Brian d'Arcy James, Maddie Ziegler, Mike Faist, Ana Isabelle (více)VOD (3)
Obsahy(2)
West Side Story vypráví klasický příběh o vášnivé rivalitě dvou pouličních gangů a romantické lásce dvou mladých lidí v prostředí New York City roku 1957. (Falcon)
Videa (3)
Recenze (185)
Naprosté peklo. Mučení. Waterboarding. A nejzbytečnější film ever. Někomu z hollywoodských hlavounů asi bylo líto, že klasické muzikály dnešní mládež nezajímají a rozhodl se jeden natočit znovu, ale bez jakékoli modernizace. Takže se to stále odehrává v 50. letech a hudba je stále nesnesitelná a předpotopní a nedokáže ji vydržet nikdo pod 60. Takže nepřekvapivě je z toho velký propadák (jediní překvapení jsou hlavouni ze studia), a doufejme, že nás snad další pokusy nečekají. Oscarové nominace to má automaticky jen díky zvučnosti názvu, zvučnosti režiséra, a délce nad 150 minut (protože co má dnes pod 150, nebere na cenách nikdo vážně...) ()
Pokud má moje srdce komoru s nápisem „West Side Story“, je už obsazena filmovou verzí z roku 1961. Tady je vše krásně natočené, choreograficky perfektní, pečlivě nacvičené, hezky zahrané... ale to vše bylo i v 60 let staré verzi a kromě špičkového řemesla zde nevidím moc ospravedlnění, proč nový snímek musel vzniknout. ()
Na revitalizované West Side Story z dielne legendárneho Stevena Spielberga som bol vcelku zvedavý, a trochu som sa obával, či nebude odeté do nejakého moderného šatu, ale našťastie to bolo "staré dobré West Side Story" (alebo resp. nové dobré WSS). Vizuál sa mi veľmi páčil vrátane celej výpravy, kulís a kostýmov. Herecké obsadenie bolo obstojné, hoci voľba Rachel Zegler ako María sa mi moc nepozdávala a k jej charakteru mi akosi nepasovala. Ostatok osadenstva celkom fajn. Ale pošahanosť rivality Jets vs. Sharks zostala rovnako iritujúca ako aj predtým. Ale tie pesničky sú úžasné aj po 50 rokoch! ()
Tentokrát mi to kdákání nějak lezlo krkem. Na jedné straně plusy za Spielbergovu pevnou ruku a um a Kaminskiho kameru, na straně druhé vše ostatní - hudba otravná, herci nesympatičtí, dvě hodiny se absolutně nic neděje (jen další debilní love story). Pouze v posledních 20 minutách se dá říct, že se něco událo, ale opět natahovaně s trapným vytím. Musel jsem to dát na třikrát a už nikdy víc. ()
Galerie (68)
Photo © 20th Century Studios / Amblin Entertainment
![West Side Story - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/165/651/165651649_ac75d1.jpg)
Zajímavosti (12)
- Mike Faist se původně ucházel o roli Tonyho, než mu byl předložen scénář pro roli Riffa, kterou nakonec ztvárnil. Stejná situace se odehrála u původního snímku z roku 1961 s Russem Tamblynem. (NiWi)
- Kvůli pandemii COVID-19 byl film odložen ze 17. prosince 2020 na 10. prosince 2021. (ČSFD)
- Ariana DeBose a Rita Moreno získali Oscara za ztvárnění stejné postavy. Po Joaquinu Phoenixovi a Heathu Ledgerovi za Jokera a Robertovi De Nirovi s Marlonem Brandem za postavu Vita Corleona v sérii Kmotr se jedná o třetí případ v historii, kdy dva různí herci/herečky získali Oscara za ztvárnění stejné postavy. Zároveň jde o první případ, kdy se to povedlo remaku. (ing.Frosty)
Na muzikálové novince Stevena Spielberga West Side Story mě po první (a pravděpodobně ne poslední) návštěvě kina zaujala spousta věcí. Překvapivě ani ne z hlediska vyprávění, kdy Steven víceméně střídá perspektivy několika klíčových postav a subsvětů v jednoduché variaci na Romea a Julii. Napoprvé jsem si užíval spíše to, jakým způsobem je nakládáno s muzikálovou formou a jak se dociluje toho, aby hudební čísla jen neprotahovala stopáž a sloužila plynulému odvíjení příběhu. Značná část filmu užívá žánr muzikálu spíše jako zpestření a ozvláštnění nežli hlavní rámec, což poznáme hned v úžasné úvodní sekvenci, představující nehostinné newyorské ghetto a dvě znepřátelené party / subsvěty. Jen nenápadné bubnování a hvízdání vyvolává chytlavý rytmus, jemuž se přizpůsobuje i pohyb kamery a taneční choreografie. Ty nejsou opulentní a sebestředné, nýbrž promyšleně duplikují nějakou činnost či pohyb postav za nějakým cílem. V úvodu například aktéři skáčou na plot, sbíhají se ze všech stran a pouští se do pouliční potyčky, což se děje formou pečlivě inscenovaného tanečního čísla. V tomto ohledu je zajímavá také deklamovaná nestálost fikčního světa, kdy okolní prostředí evidentně neakceptuje, že se nachází uprostřed muzikálového příběhu s jeho vlastními pravidly. Herci tedy často blokují dopravu nebo se motají v cestě kolemjdoucím - Spielberg záměrně inscenuje více akcí v jednom záběru, aby ochránil od nudy a zívání ty diváky, kteří tanečním číslům a prozpěvování úplně neholdují. To se mění v prostřední romantické a melodramatické části, kdy se naopak hodně pozornosti soustředí na zpěv, prohlubující emoce a empatie. I tehdy nás ale scénář nenechává usnout a tvůrci si hlídají, aby texty písní nějak rozvíjely pocity postav, myšlenky o společenské disharmonii či další osobní motivace. Závěr pak od hudby zcela upouští a vše soustřeďuje na vyvrcholení příběhu tří romanticky propletených postav, které nenechá jedno oko suché… Pravda, třetí akt se zdlouhavým duetem titulních ženských hrdinek skřípe více, než bývám u Spielberga ochoten akceptovat, a odzbrojující vypravěčská kreativita pramení spíše v jednotlivých sekvencích nežli v lehce zdlouhavějším celku. Jenže těch obdivuhodných pozitiv, svádějících k další návštěvě kina, je přeci jen dostatek. Ony nejkreativnější pasáže jsou opět geniální - úvodní dlouhý záběr stoprocentně vtahující, setkání Tonyho a Marii kouzelné, jak to jen jde, a králem filmu je zhuštěné paralelní sbíhání k očekávané bitce dvou gangů. Tehdy Spielberg naplno ukazuje svou velikost a křížový střih mezi několika aktéry, jejichž rozdílné nálady a očekávání lehce splývají, je ukázkou filmařského mistrovství. A to se pochopitelně týká celé audiovizuální stránky, s níž si tvůrci nesmírně vyhráli - Kaminskiho kamera, střídající hladký pohyb při tanci a v interiérech s roztřeseností ve vypjatých scénách, úchvatné nasvícení a hra se stíny a také důraz na barevné spektrum, zřetelně oddělující oba znepřátelené subsvěty. Tolik líbivých a zajímavých podnětů nabízí každý rok stále méně filmů, a byť jsem letos některé velké hráče dosud neviděl (popřípadě nás čekají v případě Matrixu a novinky Paula Thomase Andersona), tak zde sebevědomě přivolávám minimálně čtyři Oscary (nejlepší film a režie velmi pravděpodobně, za kameru a kostýmy bych se vůbec nedivil a možná i za tu perfektní retro výpravu). Pokud můžete, jděte do kina - minimálně na intimnější randíčko snad neexistuje vhodnější a emocionálně všestrannější biják (i když to jako tradičně nemohu posoudit). 90 % () (méně) (více)