Smrt a dívka

Ako všetky konverzačné drámy, i táto stojí a padá na dialógoch a hereckých výkonoch. V dialógoch sú zakomponované pochybnosti, o hereckom výkone Sigourney Weaver pochybnosti nemôžu byť. Film zaujme i témou, ktorá podľa mňa nebola dostatočne nosná. Určite je to zaujímavý film, ktorý je dobré vidieť, aj keby to malo byť iba kvôli Sigourney. (21.03.2010)

Film o týrání, smrti a převlékání kabátů. Lze vůbec odpustit a zapomenout? A je to odpuštění správné? Výborná konverzačka, jejíž slabinou je jistá bezemočnost, takže si divák nedokáže vytvořit k hrdinům nějaký vztah a v podstatě jen čeká, jak to dopadne. Co se týče hodnocení, jsem na vážkách, jestli se ručička přehoupne k trojce nebo čtyřce, takže dodám později. (28.02.2018)

Roman Polanski ve mě opět nechal rozporuplné emoce. Na jednu stranu je to dobrý, přímo vynikající, režisér, ale na druhou stranu si opět vybral slabší téma, které při rozehrání na plátně nepůsobí tak dramaticky jako na papíře. Ben Kingsley i Sigurney Weaver jsou dobří herci, ale ani oni nestačí na naprosté pohlcení diváka touto hrou, která by v divadle byla pravděpodobně úchvatnou podívanou. Zde však realita nefunguje a celý snímek zabíjí fakt, že jde o film. Vytrácí se realita, napětí a jen čekáme od první minuty jak to vlastně skončí a v duchu si tipujeme. Nemyslím si, že jde o špatnou, ale ani extra podařenou záležitost. Rozhodně stojí za shlédnutí už jen kvůli smrti a dívce... (06.11.2007)

polanskemu táto komorná podoba sedí. vie dostať z hercov, atmosféry a témy to, čo potrebuje a chce - a to, čo potrebuje a chce je dostatočne pôsobivé na to, aby diváka strhlo a vydržal s tromi postavami zavretý v jednej chatke niekde na konci sveta, kde nemá a možno práveže má zmysel polemizovať o práve na pomstu, súd, spravodlivosť branú do vlastných rúk a veci s tým spojené . . . (07.10.2010)

Pravda. Na minimálním prostoru a pouze se třemi herci. Ostatní se od mistra můžou učit. Tak trochu mi to připomnělo mladší drama Přiznání (2001) režiséra Richarda Linklatera. I tam se zdánlivě všední povídání změní na snůšku krutých skutečností. V Polanského dílku nicméně sledujeme ženu, kterak v osamělém domku připravuje večeři pro manžela. Ostražitá Paulina mlčky v duši dennodenně vzpomíná na nepříjemnosti spojené s diktátorským režimem. A ty se uprostřed noci rozhoří překvapivě naplno. Její muž je totiž vážený demokrat a právník, který má vyšetřovat zločiny minulého režimu. A byla to láska k němu, která jí uvrhla do cel tajné policie. Do cel, ve kterých byla za zvuků Schubertovy melodie opakovaně znásilňována. Co se musí stát, když se sadistický kat nyní spolu s manželem objeví u jejích dveří? Temné drama si výtečně hraje s divákem a pekelný soukromý soud může naplno začít. Legendární provokatér Roman Polanski opět bourá i ty nejzákladnější životní jistoty, nezapírá svůj divadelní původ a libuje si v detailech (kalhotky poslouží jako roubík). Herecky překvapí zejména pro mnohé netypicky obsazená Sigourney Weaver (sám jsem tuhle dámu docenil až po letech), svou hereckou genialitu opět rozehraje Ben Kingsley jako domnělý viník. Vřelé doporučení na nejen osamělé večery. (01.01.2010)