Smrt a dívka

Úchvatné komorní dílo, které je v prvé řadě hereckým koncertem třech osob v čele s božskou Sigourney Weaver. Co všechno může vzniknout z banální zápletky, kdy žena čeká na svého muže, který píchnul? V tomto případě brilantní psychologické drama, kde si neustále kladete otázku "Jak bych se tady zachoval?" Herci hrají tak přesvědčivě, že vás vtáhnou do děje a rázem se ze zamrzlého severu Čech přenesete do dusné noci v jedné jihoamerické zemi, kde nedávno proběhla jakástakás demokratizace (ve filmu se mimojiné objevují zajímavé vedlejší linie týkající se obecně vypořádání s minulostí nedemokratického režimu aplikovatelné třeba i u nás a vůbec celým filmem se potají táhne myšlenka zločinu a (formy) trestu). Polanski se tady zkrátka zavřel se třemi herci v domku a natočil DRAMA ve všech smyslech tohoto slova. Víc není třeba psát, stačí se jen podívat a zamyslet se. Tleskám především Sigourney (kromě nadvýkonu jí to tady i sluší a dočkáme se i pár vetřelcoidních pohledů) a za dechberoucí závěrečné "confession" i Benu Kingsleymu. (26.01.2010)

Hysterie Sigourney sluší. Ačkoliv má zbraň a bojuje s démony, nyní to jsou démoni v její hlavě, žádný Alien. Film ale není o nic méně dramatický a bolestný. Psychická labilita herečce srší z očí a do poslední chvíle nevíte, jestli ten chlap, kterého mlátí a kterému nacpala vlastní kalhotky do úst jako roubík, je tím doktorem, který ji kdysi mučil a zda-li si skutečně zaslouží popravu z jejich rukou. Tak nějak jí to přejete. Ano! Je to on. To musí být on. Ale ten jeho pohled, tak zmatený a nevinný. Nevím o co jde, říká. Žádný šokující závěr se neodehrává. Skončí to tak, jak všichni čekali. Doktor je jen chudák, který kdysi na chvíli získal moc na druhými. A je odsouzen zůstat chudákem nadále. (12.05.2008)

Sigourney Weaver se díky roli důstojnice Ripleyové ve vetřelčí sáze stala hvězdou první velikosti a vyhledávanou představitelkou silných ženských postav. Nicméně dlouho se jí vyhýbalo ocenění Filmové akademie. Většina filmových fanoušků si její herecký vrchol spojuje s oscarovým titulem Gorily v mlze, já ale tvrdím, že své herecké mistrovství ukázala nejlépe v Polanského nenápadném komorním snímku Smrt a dívka. Polanski často a úspěšně využíval jako východisko pro svá dramata divadelní předlohy. Tenhle kousek považuju za jeho "nejdivadelnější". Tři špičkoví herci, výborný scénář, který diváka až do poslední chvíle udržuje v napětí a nejistotě, na čí stranu konfliktu se postavit, kdo je vlastně obět a kudy vede cesta k vyrovnání se se špinavou minulostí. Polanski natočil emocemi nabité konverzační drama, jehož jedinou slabinou je, že někteří diváci by (celkem pochopitelně) upřednostnili atraktivnější formu efektního thrileru. Celkový dojem: 90 %. (04.01.2019)

Pravda. Na minimálním prostoru a pouze se třemi herci. Ostatní se od mistra můžou učit. Tak trochu mi to připomnělo mladší drama Přiznání (2001) režiséra Richarda Linklatera. I tam se zdánlivě všední povídání změní na snůšku krutých skutečností. V Polanského dílku nicméně sledujeme ženu, kterak v osamělém domku připravuje večeři pro manžela. Ostražitá Paulina mlčky v duši dennodenně vzpomíná na nepříjemnosti spojené s diktátorským režimem. A ty se uprostřed noci rozhoří překvapivě naplno. Její muž je totiž vážený demokrat a právník, který má vyšetřovat zločiny minulého režimu. A byla to láska k němu, která jí uvrhla do cel tajné policie. Do cel, ve kterých byla za zvuků Schubertovy melodie opakovaně znásilňována. Co se musí stát, když se sadistický kat nyní spolu s manželem objeví u jejích dveří? Temné drama si výtečně hraje s divákem a pekelný soukromý soud může naplno začít. Legendární provokatér Roman Polanski opět bourá i ty nejzákladnější životní jistoty, nezapírá svůj divadelní původ a libuje si v detailech (kalhotky poslouží jako roubík). Herecky překvapí zejména pro mnohé netypicky obsazená Sigourney Weaver (sám jsem tuhle dámu docenil až po letech), svou hereckou genialitu opět rozehraje Ben Kingsley jako domnělý viník. Vřelé doporučení na nejen osamělé večery. (01.01.2010)

Komorný príbeh s iba troma postavami, ktorý stavia predovšetkým na konverzácii. Rámec príbehu v podstate nie je zlý, aj keď na druhej strane ani príliš zaujímavý. Horšie je to so spracovaním a mnohými logickými nezmyslami, ktoré potápajú to dobré vo filme. Aby si manžel nevedel poradiť s manželkou a nešiel jej vziať zbraň. Jeho žena sa správa ako zmyslov zbavená, robí jednu nenapraviteľnú a neodpustiteľnú chybu za druhou, ohrozuje aj jeho a on jej snáď desaťkrát povie, že ju miluje. Sorry, ale takýto svet neberiem, to by som potom musel brať hocičo. Nevierohodné, nemysteriózne a naviac s ľahko predvídateľným koncom, v ktorom musí byť každému jasné už na začiatku, ako to skončí a či cudzinec je alebo nie je ten,za koho sa (ne)vydáva. Polanski mi už mnohokrát dokázal, že je len priemerný režisér a toto je len ďalší dôkaz. (20.05.2020)