Konec dětství

Amerických dramat o outsiderství, příběhy z venkova, kde chlapcům umírají matky a ti pak zůstávají s přísným otcem, jsem viděl nejméně dva tucty. Občas vidíme pěkně nasnímanou krajinku, předem čitelné scény, podkreslené drnkáním akustické kytary. Konec dětství začíná úplně stejně. Ovšem narozdíl od ostatních má nepříliš čitelný příběh, který naznačí, kam se bude ubírat, ale nakonec v poslední vteřině uhne z vyšlapené cestičky a občas připraví nečekanou drobnost. Emile Hirsch svým nepřehlédnutelným hereckým výkonem dospívajícího podivína se slepicí ... Konec komentáře. (16.03.2008)

Krásný a hodně citlivý film o tom, jak se otec a syn vyrovnávají se smrtí ženy, matky. Každý po svém a sám, protože k sobě nějak nemohou najít cestu... Na Duncanovi se ztráta podepsala hodně a jeho otce to snad až děsí a neví, jak se zachovat. Duncan je divnej... Asi ani on sám neví, co se s ním děje. Z filmu mám pokaždé (viděla jsem ho asi 4x) smíšené pocity. Snad ani nelze říct, jestli to dopadlo dobře nebo ne... V hlavní roli Emile Hirsch. A předvedl neskutečně výborný výkon a to i v tak těžké roli, jakou mu předepsal scénář. Skvěle hráli i Richard Jenkins jako Duncanův otec nebo Tom Guiry coby Perry. Kamera je obyčejná, ne nijak zvlášť vynalézavá, jenže to dodává filmu strašně na kvalitě. I když vlastně - má "spešl" obrazy - takové velké, obsáhlé, přitom detailní. Nedočkáme se tu tuctových záběrů, kdy ten, kdo mluví, je zabírán zblízka do obličeje. Jakoby i ta kamera vykreslovala vzdálenost, jakou má Duncan k ostatním. A i tu prázdnotu po zemřelé a očividně velmi milované mámě a ženě. Ano, kamera je brilantní! Je to smutný příběh plný hledání - otcovské lásky, přátelství... A hledání sebe sama. (26.01.2013)

Konec dětství těží hlavně z dechberoucího výkonu Emila Hirsche, jehož Duncan to v životě nemá vůbec jednoduché - snaží se jen najít lidský kontakt či lásku bližního, což se mu však úplně nedaří - proto se upíná na své kuře "Kuře" a ostatní ho mají za podivína. I když má film silný námět a několik povšimnutíhodných scén, tak mi až na posledních a velice hutných deset minut přišel poněkud zvláštně odtažitý - sám nevím, jak by onen pocit popsal. Bylo to dobře zahrané, nicméně mi to z větší části (tedy, až na závěr) přišlo jako průměrné drama otce a syna. (07.10.2020)

Strhující (místy hodně naturalistické) drama amerického nezávislého režiséra Michaela Burkeho nepracující s žádným podobenstvím, ale vyprávějící prostý životní příběh o tom, že každý jsme sice jiný, ale když se někdo liší jen nepatrně víc, ihned je v očích ostatních lidí zrůda, freak... Příběh je (patrně záměrně) exponován v tradičním venkovském prostředí, neboť tam je předpojatost proti čemukoliv odlišujícímu se nejsilnější...a také jsou tam dobře zřetelné vazby místní komunity - obce sousedů a křesťanů, které spojuje právě posvátná půda kostela. Hlavní hrdina, čtrnáctiletý Duncan, je přesná, učebnicová ukázka potenciální oběti šikany, chlapec vnímavý, citlivý, fyzicky špatně disponovaný, jiný... Navíc ho zasáhla právě v období krize vlastní identity a hledání sebe sama ta nejstrašnější katastrofa - umřela mu matka, na kterou byl velmi psychicky fixován. Její ztrátu nahrazuje kdečím - fetišismem zacíleným na její věci, objevováním chybějícího ženského prvku rodiny uvnitř sama sebe... Tenhle film je hodně bolestný a zraňující, jelikož ukazuje věci takové, jaké jsou...bolavé a zraňující... Podobné filmy: Kluci nepláčou, Smrtící bumerang, O myších a lidech, Kes (15.10.2008)

Lidé vymezující se většině ,tedy "normálnímu" , to vždy mají těžké. O co těžší to je v dospívání ? Děti dokáží být velmi kruté a zvláště ty ,co za svou krutost skrývají svou slabost. Emile Hirsch si tu pochvalu ode všech opravdu zasluhuje. On vtiskl Duncanovi takovou opravdovost ,že mě mrazilo po celou dobu a mezi námi ,jsem fakt ráda ,že to byl jen film. (19.03.2008)