48 hodin v Paříži

Film mi neskutečně sedl. Takový zvláštní, tajemný a dost napínavý film jsem dlouho neviděl. Ford hraje svoji roli opravdu dobře. Film není o velké akci a přestřelek, je to dost dobrý thriller, kde divák nemůže dobře předvídat co se bude dít. Rovněž mě nadchla hudba, kterou složil Ennio Morricone. Takže pro mě příjemné překvapení a tudíž hodnotím 85% = **** (22.09.2012)

Paříž, město, jež má své kouzlo. Zve tě, jako by říkalo, jsi-li zamilovaný, sbal kufry, protějšek, přijeď, garantují ti, že zažiješ nezapomenutelné. Své by o tom mohl vyprávět doktor Walker, muž nápadně podobný Harrisonu Fordovi, uznávaný lékař, Američan. S milovanou chotí trávili v oněch dávno zapomenutých časech, kdy na ně Roman se svým štábem nemířili kamerou, líbanky právě zde, v čarokrásném městě na Seině. Nelze se divit, že byl doktor šťasten, když se dozvěděl, že se konference, jíž se zúčastní, kde vystoupí s referátem, bude konat v Paříži, v městě, na nějž s manželkou tolik rádi vzpomínají. Znáte onen výrok, jenž varuje před vstupem do téže roky? Počítám, že ano, je znám přímo notoricky. Řekl bych, že si doktor Walker pár hodin po příjezdu vyčítal, že jej nedbal. Co se událo? Paříž, město jindy tolik přivětivé, vroucí, manželku páně lékaře Walkera polklo, pohltilo, slehla se po ní zem. Oddaný a milující "pozůstalý" se snaží zburcovat úřady, policii. Vše marně, po boku stojící je prý nevěrnicí; únos, diagnóza doktorova, je prý hypotézou fantasmagoriiní. Vypadá to, vypadá, že si bude muset doktůrek poradit sám, a to v městě, jemuž nerozumí, v městě, jejž nezná... naštěstí či naneštěstí se objeví ona, dívka pohybující se na hraně zákona, jež má s podivuhodným zmizením co do činění... Neděkujte, ono zkratkovité seznámení s příběhem je maličkostí, je bezplatné. Stejně jako nabízené dojmy, respektive neutříbené (pravděpodobně recipientovi obtížně vstřebatelné) myšlenky pulzující v mé mozkovně: tedy osmačtyřicet hodin v Paříži, smysluplně strávený čas, ale šel by strávit smysluplněji; zdánlivě paradoxní, leč vysvětlitelné: jako by se čas zrychlil, netrvalo to čtyřicet osm hodin, ale jen dvě, navíc byl narušen i prostor, jako bych nebyl v Paříži, ale v pokoji, v němž jsem stále, jsem stále v Paříži, nebo jsem tam nikdy nebyl?; baví mne, když je Harrison Ford v situaci, v níž by byl každý ostatní v prdeli definitivně, nevylízal by se, on ale vším proplouvá vcelku bez újmy; irituje mne Emmanuelle Seigner, s tím svým neustálým francouzským vulgarismem na jazyku; Arabové, Židé, wtf?... to je konec přátele, že? ... A to je asi konec, přátele... 75% (23.01.2015)

aj ked musim povedat, ze chybiciek krasy by sa naslo na pol vreca, frantic je aj napriek tomu jeden vyborny, svizny thriller. rezia je skvela, kamera paradna, ustredny morriconeho motiv skoda reci (vzdy dokonaly samozrejme). scenar sice neponuka ziadne prevratne veci, ale vdaka vybornej praci rezisera polanskeho to ma ten spravy drajf a potrebne napatie. harrison ford to je kapitola sama o sebe :). na jednej strane to nie je extratriedne herectvo, ale ked obcas vytiahne necakanu grimasu idem sa od spokojnosti potrhat. mam rad toho chlapa fakt. (19.12.2007)

S cizí ženou v cizí Francii.. Může se to stát i vám a nepomůže hotelový detektiv, ambasáda ani komisař Moulin. Záměnou kufrů na letišti je zoufalý Ford po hlavě vržen do nebezpečné hry plné absurdního humoru (vystřihování z rodinného fota na policejní stanici, střecha), typického pařížského feelingu a bohužel i postupně uvadajícího tempa. Při pohledu na manželku Harrisona jsem si vzpomněl na vtip, jak přijde chlap, na policii nahlásit zmizení vlastní ženy. Policista ho požádá, ať uvede její popis. A muž říká: „Je těsně před důchodem, vysoká asi tak metr padesát, má plnoštíhlou postavu, řídké vlasy, dioptrické brýle, pod nosem ji raší knír, kulhá na pravou nohu a má problémy s alkoholem. Jak tak nad tím přemýšlím, strážníku, víte co..? Ani ji nehledejte…“ (09.09.2008)

klasická záležitosť v žánri detektívny thriller s celkom presvedčivým harrisonom fordom, ktorý vezme na pátranie po svojej manželke do vlastných rúk a krásnou Emmanuelle Seigner síce nie je najlepším Polanskeho dielom, ale rozhodne si tu pán režisér opäť raz precvičil a vycibril to, v čom je dobrý a tak môžeme sledovať pomalé no nie nudné naopak napínavé rozmotávanie kĺbka za ktorým sa skrýva ako inak veľký zločin, ktorý skoro až nechtiac túžbe po manželke rozrieši americký turista v paríži (a ako inak zabráni aj medzinárodnej katastrofe). ale napriek mierne ironickému záveru môjho hodnotenia, ktoré som si nemohol odpustiť, sa mi film fakt páčil. (19.04.2006)