48 hodin v Paříži

Zajímavě rozporuplná věc. Příklad filmu, který za ta léta technicky a výrazovými prostředky strašně zastaral, ale Polanskimu se nedá upřít to, že z pařížských uliček extrahoval skvělou atmosféru a vytvořil kolem hlavní postavy dusivou a značně depresivní paranoiu, což je v takovýchto příbězích věc filmařsky zcela nadčasová. Nejde o pointu, nebo o finále, ale o pečlivé stavění skládanky, vedení herců a skvělý cit pro střih a odkrývání střípků jednoduchého příběhu v sofistikovaném tvůrčím podání. Určitě to v době svého vzniku působilo lépe/svěžeji, ale když se přimhouří oči, dá se to i teď. S odstupem času naopak vynikne temná atmosféra a filmařský kumšt, který tady musí trochu zrát. (17.04.2016)

Skvělý thriller s obyčejným člověkem, kterému unesou ženu. Právě to že postava Harrisona Forda není žádnej bejvalej agent nebo tak něco se mi na tom filmu líbilo nejvíc. Jak si prostě normální chlápek poradí?... Docela dobře. Film má velice dobrou atmosféru a hodně tomu pomáhají přiměřené herecké výkony a Polanského režie. Akorát tu holku co Fordovi pomáhala bych musel na místě odstřelit, protože někdo tak blbej snad ani nemůže existovat. (11.08.2005)

Hlavními klady je tu Paříž a Harrison Ford, který je ve své roli naprosto přirozený a věrohodný. Jeho příběh se výborným způsobem rozjíždí a vyvolává skutečně silné emoce, postupně však upadá do žánrového standardu, který má sice občas nějakou silnou scénu, ale vyčnívá z něj především Fordovo ztvrárnění role obyčejného lékaře, ve kterém nečekaná krizová situace probouzí neobyčejnou zaputilost a odhodlání. Tu si ostatně o pár let později zopakoval také ve skvělém Uprchlíkovi. (17.03.2012)

Výborná práce, na které mrzí jen to, že je chápána jen jako průměný thriller. Lahůdkově rozehráno, neústupně vedeno a jen trochu silnější schází k dokonalosti. Ford je v pozici chlapíka, jenž se v mžiku ocitl uprostřed absolutního pekla, perfektní, Polanski si ho náramně vychutnává i v momentech, kdy už je řetez neuvěřitelných událostí roztažen do hitchcockovského akčního thrilleru (viz ďábelská scéna na tanečním parketu, ve které jako by Ford řval "co se to ku_va děje, kde to jsem!"). Emanuelle Seigner deifnitivně řadím do žebříčku top sexbomb filmového plátna. (14.07.2009)

Přikláním se ke straně, která údajnou genialitu tohohle Polanskiho hitchcockovského thrilleru (aspoň zatím) nerozklíčovala, i když za nudu bych to už taky neoznačil. Ford to spolehlivě táhne, Seigner je sexy as hell a jejich pobíhání po Paříži Polanski poskládal z tradičních vděčných scének od návštěv klubů, přes konspirační schůzky v podzemních garážích, po lezení po střechách starých pařížských domů a finále na břehu Seiny. Jen tomu chybí větší drajv - jak prý řekl Polanskimu samotný Ford, spíš než frantic je to moderately disturbed. Ale jasně, že to by neznělo tak efektně. (20.09.2022)