48 hodin v Paříži

Buldog (mimochodom, fakt blbý názov) ma nikdy nebavil. Divák by ho mal rád už za sústredeného Harrisona Forda, atmosférický Paríž, nepríjemnú scénu na streche alebo za rafinovaný hitchcockovský prístup (McGuffin, hrdinom proti svojej vôli). Lenže to by sa v tom skvelý Roman Polański nesmel tak zamotávať. Z pôsobivej zápletky o mužovi, hľadajúcim vlastnú manželku, sa razom stáva ohratá (pseudo)napínavá báchorka. Priemerný triler. (22.12.2004)

Tri slabé hviezdičky pre film, ktorý som už kedysi videl a nezaujal ma ani vtedy, ani teraz. Nie je to množstvom názvov, pod ktorými sa premieta, ale krkolomným málo uveriteľným príbehom a správaním sa osôb. Pričom rozbehnuté to je celkom dobre, ale neskôr som cítil rozpaky scenáristu v tom, ako pokračovať a ako to ukončiť. Harrison Ford nemohol takýto film utiahnuť sám a ostatní mu príliš nepomohli. Aj keď som nebol vyslovene naštvaný, trochu som ľutoval, že som dal prednosť tomuto filmu pred spánkom. (30.07.2017)

Když se člověk může zbláznit ... A kde prosím ? V Paříži ! Proč ? Protože Polanski udělal z Paříže New York. ___ Je to typický hitchcockovský film, kde je MacGuffin - falešné tajemství, kolem kterého se vše točí, je strach z výšek na střechách Paříže i s nezbytnou závratí, je osudová žena i žena pobočnice - obě v červeném, a hlavně je v něm americký konzervativní poklidný měšťan, který nejdříve nechápe, co se děje, pak ztrácí naději v pomoc odborníků a pak v zuřivé zoufalosti jedná sám na vlastní pěst. Je to hrdina proti své vůli - člověk postupně vyšilující, avšak neústupně vytrvalý jako buldoček zakousnutý do buřtu. Polanski obehrává anglické slovo s francouzským zněním v názvu filmu i všudypřítomnou americkou sochu svobody a hlavně opakuje hitchcockův vzorec "wrong man" (nepravý muž) v absurditě bezmoci jedince před tváří mocenského nebo totálního spiknutí. Dokonce i název spínače Krytron evokuje Krypton amerického Supermana. Polanski napěchoval film nostalgií hraničící se sarkasmem v pomyšlení na Ameriku, zemi svobody, kam se nemůže vrátit, protože by tam byl uvězněn za to, co se přesně nedá dokázat ani vyvrátit. V podstatě Mission Impossible IV opakuje syžet a stavbu Polanského "Frantiku", který když se postaví čelem k problému, vždy ho dotáhne do vítězného konce, jen s tím rozdílem, že Ethan Hunt je předem připraven na vše. ___ Zajímavý je vliv-znak doby. Chybějící obličej manželky hlavního hrdiny filmu vystřižený z rodinné fotky, tento symbolický čtverec otázek, díra v přítomnosti, bylo možné natočit v roce 1988. Dnes by to již nešlo, protože řezat foto nikdo nebude, jen ho zkopíruje do počítače. Co do významů v něm ukrytých je tento snímek stejným "žrádlem" pro filmové teoretiky a psychology jako Godardovo Pohrdání a stejně tak i emočně studeným, přehledným a nezajímavým, možná až na ty svůdné křivky, které potěší oko diváka. (31.03.2012)

Přikláním se ke straně, která údajnou genialitu tohohle Polanskiho hitchcockovského thrilleru (aspoň zatím) nerozklíčovala, i když za nudu bych to už taky neoznačil. Ford to spolehlivě táhne, Seigner je sexy as hell a jejich pobíhání po Paříži Polanski poskládal z tradičních vděčných scének od návštěv klubů, přes konspirační schůzky v podzemních garážích, po lezení po střechách starých pařížských domů a finále na břehu Seiny. Jen tomu chybí větší drajv - jak prý řekl Polanskimu samotný Ford, spíš než frantic je to moderately disturbed. Ale jasně, že to by neznělo tak efektně. (20.09.2022)

Chvílemi napínavý, ale stále zvláštní snímek, který si může získat více hereckými výkony a sympatiemi, než nějakým hlubším dějem. Harrison Ford odvádí výborný výkon a Roman Polanski opět "nepřekvapuje" tempem, což už mě přestává trochu bavit. Podle mě přeceňovaný snímek, který není ničím významný krom dobrého nápadu. (06.11.2007)