Chlast

Výborná polemika na téma alkohol a jeho klady a zápory. V přiměřených dávkách život obohacuje, v nepřiměřených má šanci ho zničit. Smála jsem se, až jsem brečela. A nakonec brečela doopravdy. Téma Dánům a v podstatě i Čechům blízké. Každý známe nějakého alkoholika, pokud to nejsme my sami. Finále bylo absolutně dokonalé. Tragičnost a komedie v jednom. Prostě život. Tenhle rok je pohřbem filmu a kultury a tento film mi dal naději, že ještě všechno není ztraceno. Děkuju za potřebný úsměv, který mi Mads Mikkelsen a spol. vykouzlili. (11.10.2020)

„Proč jenom chlast nám dává svobodu? Protože celá ta slavná svoboda není!“ (Andrej Tarkovskij). Vinterbergův Drunk Club vlastně kopíruje linii poctivé chlastačky, potažmo sinusoidy zvané život. Chtivost a očekávání předchází většinou volnému začátku, aby se pak postupně dostavilo veselí, mysl se probouzela a když se vše sejde, přišlo vyvrcholení v podobě sladké euforie. A pak útlum a sešup. Tma, prázdno, bolest fyzická i psychická, pocit viny, výčitky, omluvy. A najednou se stane zvláštní věc. Jak se proces „regenerace“ naplní, klady prožitku převýší zápory a začne vyhrávat myšlenka, proč to celé nezkusit zase.. Sám život je katarze a Mads Mikkelsen stožár! Skål! (21.01.2021)

Někdo by už měl nahlas říct, jak jsou tyhle filmy nudné - tím, jak se vlamují do dávno otevřených dveří - pokud jde o mě, alkoholismus mi přijde - spolu s historickými filmy z časů WWII a filmy o zlých komunistech - jako nejnudnější námět na světě - existuje už tolik filmů, které hlásají stokrát omletou poučku o škodlivosti notorického pití, až mě to prostě už nezajímá, všechny jsou příšerně stejné a nepřicházejí s ničím novým. (Vlastně už začínám být alergický i na ten label "skandinávské kinematografie", který je u nás vydáván automaticky za známku kvality). Navíc se ani nepočítám k fanouškům Vinterbergových filmů nebo Mikkelsenova herectví, obojí mi je v podstatě zcela ukradené, a tak se o mě tento film mohl nanejvýš tak lehce otřít. Čekal jsem - když už ne nějaký závan filmařské invence (za kterou fakt nepovažuji prostřihy na naskakující hodnotu promile hlavních postav) - tak aspoň nějaký brutálně depresivní závěr, který by mnou otřásl a nechal mě něco prožít - nedostal jsem z toho filmu ale v podstatě nic víc, než chuť si taky pořádně přihnout. Podle mě je to jeden z nejpřeceňovanějších filmů poslední doby, který jsem ani původně vidět nechtěl, ale okolnosti nakonec rozhodly jinak, a za sebe nemám problém napsat, že kdybych to neviděl, o nic bych nepřišel. (29.03.2021)

„UŽ LÉTA JSEM SE NECÍTL TAK DOBŘE…“ /// Pomalý drama o jednom experimentu. Ze života. Protože půjde o pití do jeho nejzazší katarze, věřím, že hodně z nás by mohlo tenhle film někomu věnovat. Není to tak drastický jako třeba tenhle polskej, přesto ukáže, co démon dokáže. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, proč se říká „vožralej jak Dán“. 2.) Nejsem alkoholik, já piju, protože mě to baví! . 3.) Thx za titule „sheffield358“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (31.12.2020)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $3,403,041▐ Chúďatká učitelia, veru ťažký život pri tých žiakoch majú. Ako sa len pri nich uvoľniť aby tak netrpeli. Proste divočina spoza školských ľavíc ako sa patrí. Chlast je niekedy liek ako sa uvoľniť, len netreba do to skĺznuť na plno, potom je veru zle nedobre. Thomas Vinterberg sa vie niekedy dosť dobre obracať a tu celkom dobre sype, nuž len mi tu chýba niečo málo na vyše, čo by dostalo viac do kolien ako by si to v skutočnosti pítalo aby to bol klenot ako jeho topka Hon (Jagten) .... aspoň záver z baleťákom Madsom to poriadne nakopne roztočí! /80%/ (26.12.2020)