Chlast

Thomas Vinterberg, Mads Mikkelsen a staří známí z Festen (1998). Aneb další generace dánského filmového zázraku 90. let. Už Jagten (2012) byl geniální a bude skvělé, pokud Vinterberg a Mikkelsen najdou další společné téma i v budoucnu. Druk patří mezi ty filmové zážitky, o kterých není problém mluvit jako o diamantech. (10.01.2021)

Vinterbergovi se podařilo vystihnout nejrozličnější situace, z nichž vychází ambivalence pití alkoholu. Není náhodou, že zobrazil mužský svět ve stadiu bilancování. Často se pejorativně říká, že chlapi jsou děti a nedospělci, bohužel to mnohdy bývá tak, že jsou to citlivé a jemné duše, jen to na nich vždy nepoznáte. Euforie, letargie a deziluze, časté fáze pití zde vidíme, někdy jsou zachycené natvrdo, jindy jen náznakem, tak to má být. Taky není divu, že je nám blízká dánská poetika, jsme si v mnohém tak podobní, teď už nezbývá, než aby nějací takoví dva, tři Vinterbergové působili i u nás a točili podobně úžasně. 90%. (15.03.2021)

Nebudu si hrát na odborníka na dánské filmy, ale Vinterbergův Hon s Mikkelsenem jsem svého času dost prožíval a zde je situace takřka obdobná. Hvězdičku strhávám pouze za táhlý úvod, kdy jsem si říkal, že Chlast asi nebude nic pro mě (ani s malým ch), nicméně potom se to velmi pěkně rozjelo a já jen zíral, jak má přísloví "chlastat jako Dán" pevný základ. A konec mě úplně rozsekal. 80% a režisérův předešlý film Kursk konečně musím dohnat, jelikož si mi líbil i jeden další jeho film. (07.01.2021)

Miláček Mads včera oslavil 55 let, nevím, jestli má ještě nalito, ale já zrovna exla jeho Chlast, aniž bych mrkla. Vynikající! Precizní, výborný námět, perfektně zahráno, tragikomický tanec nad hlubokou roklí, kdy se směje jenom blázen. V závěru ani blázen. Excelentní v jemných nuancích, mimice, výrazu, proloženo výbornými momenty všeobecně přijímanými coby norma (chlastající děti, státníci) či inteligentním testem, koho od oka volit. Do toho "dogmatická kamera" a ta radost, když dá malý Brejla gól... Celá čtveřice alkoholtesterů  byla obsazena skvěle. Ve své době zazářil Nicolas Cage v Leaving Las Vegas, který je povinnou jízdou, pro správného fanouška syrového herectví. Má za to Oscara. Pokud si dobře vzpomínám, nalitý pod obraz se sám točil na malou kameru a učil se pak své vlastní opilecké výrazy. Zatím jsem nezjišťovala, jak se natáčelo tohle, ale výsledek by zlatého plešouna zasluhoval taky a nejen za hlavní mužský herecký výkon. Když už se Akademie rozšoupla směrem do Mexika, Korey, proč by to nešlo na Dánsko? Aha, vlastně bílí lidé, heterosexuálové a hlavně naléhavé sdělení, palčivé téma, ...beztak by to nebylo dost potřeštěně vykradené Tarantina či nudně, artově, černobíle, niterně osobní? Hm. Nevadí. Divák sám pozná, co je TOP. Během projekce člověku automaticky naskočí naše slavná Nohavicova teorie alkoholického kopce či řada přátel, známých, jejichž osobnosti se v chlastu rozpustily také.., ale to už jsou jiné příběhy, však všechny jako přes kopírák. Pět promile! ...a z repráků duní (a ještě dlouho dunět bude) "What A Life" od Scarlet Pleasure, sem tam proběhne husí kůže a nesmělé "Tak na zdraví!" (23.11.2020)

Klasicky skandinávsky pojaté (sociální) drama naroubované na kmen trochu zplanělé protialkoholické agitky. Don't drink and teach! Čtyři středoškolští učitelé a jejich ,,vědecký" experiment podle scénáře trochu šustícího papírem. Škoda, že Vintenberg neakcentoval spíše to, co nakonec zůstalo tak trochu skryto pod povrchem - reflexe krize středního věku, syndrom vyhoření a pocit prázdnoty a odcizení... V tématu prorůstání alkoholu skrze strukturu naší civilizace a jeho devastujících účinků na jedince i jeho sociální vazby bych raději zůstal u klasiků - Vláčilův filmový Hadí jed či Zolův románový Zabiják se na Chlast dívají hodně svrchu... (31.12.2020)