Chlast

Z jednoho pohledu je Druk klasické drama o skupině čtyř učitelů a nejlepších přátel, které působí v první polovině jako feel-good movie, ale v druhé polovině kontrastně obráceně vykresluje depresivní rozvrat životů všech zúčastněných. Z pohledu druhého se dá film chápat jako výstižný popis působení alkoholu na všechny oblasti života člověka, ať už sociální, rodinný, osobní nebo pracovní. Důležité ale je, že z obou rovin si film bere jenom to nejlepší a výsledek je nečekaně zajímavý a na poli podobných filmů nevídaný. Mads Mikkelsen opět dokazuje, že je komplexní áčkový herec schopný zahrát cokoliv od drsných thrillerů (Arctic, Focus) přes fantasy záporáky (Doctor Strange) až po hutné dramata (Lov, Chlast), které mu sedí asi nejvíc. Ve výsledku je dojem slabší než u režisérova předchozího Lovu (vzhledem k tématu asi pochopitelné) a ke konci film trochu upadá, ale svoji myšlenku dovedl do cíle výborně a závěrečným tancem divákovi vlastně i příjemně odlehčil. O kvalitách filmu svědčí i to, že přes nepřítomnost na Cannes a covidovém dopadu má pořád obrovský dosah a po opening víkendu se stal nejnavštěvovanějším dánským dramatem posledních let. (05.01.2021)

Ako natočiť film o pití alkoholu s výstižným názvom Chlast s tým, aby ste ním príliš nemoralizovali, ale zároveň etanol nestavali na vysoký piedestál? Thomas Vinterberg prišiel s pomerne uspokojivou odpoveďou. S alkoholom sa vo filme narába decentne – tak, aby si ho ľudia užili, ale zároveň nemali pocit, že ho tvorcovia velebia. Mads Mikkelsen bol znova fantastický a všetky jeho eskapády som si vychutnal ako dobre načapovanú Plzeň. Ostatné postavy sú však oproti tej jeho menej výrazné. (21.12.2020)

Dopodrobna rozvinutá věta klasika alkoholismu Horáce Badmana, že alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství. Uhlídat ty malé dávky je hodně těžké, zvláště když do toho jdete s vědeckou vervou. A to v zemi nejpovolanější, tudíž v Dánsku. Jestli bych měl k filmu na úvod nějakou výhradu, pak snad tu, že kromě Tommyho (Thomas Bo Larsen) alkohol u ostatních tří hlavních protagonistů nic vysloveně nezpůsobil sám o sobě, Martinova rodinná krize nastala dávno před experimentem a ony malé dávky mu nakonec pomohly pochopit, že svou manželku vlastně stále miluje. Takže je otázka, jak velkou roli nakonec v životě ústřední čtyřky představoval právě etanol. Ale na to se dá odpovědět, že víceméně takovou, jako v životě každého normálního člověka. Většina z nás alespoň jednou v životě zažije situaci, kdy se při návratu z nočního tahu nemůže vydrápat do schodů nebo to případně zalomí do nejbližšího příkopu. Nikdy člověk ale nesmí ztratit soudnost a zábrany a něco si namlouvat. Nakonec odvahu postavit se světu musí každý najít především v sobě. Samotné příběhy postav jsou jako obvykle civilní, plně uvěřitelné a výborně zahrané a sami čtyři učitelé jsou naprosto lidsky sympatičtí. Mimochodem, jestli mě nějaká drobná scéna opravdu uzemnila, byl to detail kdy ten malý kluk fotbalista při zpívání hymny vsunul Tommymu ručičku do dlaně. Vajíčko naměkko bylo proti mně hadr. Já jen doufám, že tahle tvůrčí dvojka Vinterberg/Lindholm pro nás stvoří každých pár let nějaký ten vybroušený diamant. (03.01.2021)

„Tak dobře se mi neučilo už roky. Jsem si jistý, že je v tom něco víc.“ Martin je vyhaslý. Žáky, ženu i své děti nezajímá. Vlastní ambice už také vzaly věkem za své. Ale stačí jedna oslava narozenin, slabší chvilka a náhle si uvědomí, že alkohol mu pomáhá cítit se líp. A tak se s kolegy domluví na takovém malém, v podstatě nevinném experimentu…Poprvé od brilantního Honu se znovu sešla celá trojka Vinterberg-Lindholm-Mikkelsen a já musel krotit svá očekávání, jak to jen šlo. Silou a výpovědní hodnotou se mu sice Chlast úplně rovnat nemůže, to však neznamená, že nejde o kvalitní drama, právě naopak. Divák si dobře uvědomuje, že experiment se účastníkům dřív či později vymkne z rukou, a baví ho sledovat ty drobné detaily, postupné přitvrzování a ztrátu sebekontroly (zvlášť, když se casting podařil na jedničku, a celá čtyřka hraje výtečně, zvlášť Mads). Jako plus beru i fakt, že vše působí velmi reálně. A z hlavy zaručeně nedostanu perfektní konec, nejen kvůli parádnímu tanečku, ale hlavně celkovému vyznění. Slabších 5*. (03.01.2021)

Miláček Mads včera oslavil 55 let, nevím, jestli má ještě nalito, ale já zrovna exla jeho Chlast, aniž bych mrkla. Vynikající! Precizní, výborný námět, perfektně zahráno, tragikomický tanec nad hlubokou roklí, kdy se směje jenom blázen. V závěru ani blázen. Excelentní v jemných nuancích, mimice, výrazu, proloženo výbornými momenty všeobecně přijímanými coby norma (chlastající děti, státníci) či inteligentním testem, koho od oka volit. Do toho "dogmatická kamera" a ta radost, když dá malý Brejla gól... Celá čtveřice alkoholtesterů  byla obsazena skvěle. Ve své době zazářil Nicolas Cage v Leaving Las Vegas, který je povinnou jízdou, pro správného fanouška syrového herectví. Má za to Oscara. Pokud si dobře vzpomínám, nalitý pod obraz se sám točil na malou kameru a učil se pak své vlastní opilecké výrazy. Zatím jsem nezjišťovala, jak se natáčelo tohle, ale výsledek by zlatého plešouna zasluhoval taky a nejen za hlavní mužský herecký výkon. Když už se Akademie rozšoupla směrem do Mexika, Korey, proč by to nešlo na Dánsko? Aha, vlastně bílí lidé, heterosexuálové a hlavně naléhavé sdělení, palčivé téma, ...beztak by to nebylo dost potřeštěně vykradené Tarantina či nudně, artově, černobíle, niterně osobní? Hm. Nevadí. Divák sám pozná, co je TOP. Během projekce člověku automaticky naskočí naše slavná Nohavicova teorie alkoholického kopce či řada přátel, známých, jejichž osobnosti se v chlastu rozpustily také.., ale to už jsou jiné příběhy, však všechny jako přes kopírák. Pět promile! ...a z repráků duní (a ještě dlouho dunět bude) "What A Life" od Scarlet Pleasure, sem tam proběhne husí kůže a nesmělé "Tak na zdraví!" (23.11.2020)