Chlast

Ve filmu opíjení roste z nudy, která nás obklopuje. Alkohol jí přebijí. Je úžasný společník, ale když nás zotročí, je po srandě. Postavy zde také pijí , když si uvědomí, jak je čas opotřebovává . Alkohol snižuje depresi z marné snahy být věčně mladý. Je to nekončící naplňování této touhy. Vinterberg nenabízí jiný recept na zahnání hrůzy ze stáří a nudy než alkohol. Zároveň mladí lidé, jimž už trochu mládí uteklo a dále mizí jsou opilí z existence. (26.12.2020)

Nebudu si hrát na odborníka na dánské filmy, ale Vinterbergův Hon s Mikkelsenem jsem svého času dost prožíval a zde je situace takřka obdobná. Hvězdičku strhávám pouze za táhlý úvod, kdy jsem si říkal, že Chlast asi nebude nic pro mě (ani s malým ch), nicméně potom se to velmi pěkně rozjelo a já jen zíral, jak má přísloví "chlastat jako Dán" pevný základ. A konec mě úplně rozsekal. 80% a režisérův předešlý film Kursk konečně musím dohnat, jelikož si mi líbil i jeden další jeho film. (07.01.2021)

Dopodrobna rozvinutá věta klasika alkoholismu Horáce Badmana, že alkohol podávaný v malých dávkách neškodí v jakémkoli množství. Uhlídat ty malé dávky je hodně těžké, zvláště když do toho jdete s vědeckou vervou. A to v zemi nejpovolanější, tudíž v Dánsku. Jestli bych měl k filmu na úvod nějakou výhradu, pak snad tu, že kromě Tommyho (Thomas Bo Larsen) alkohol u ostatních tří hlavních protagonistů nic vysloveně nezpůsobil sám o sobě, Martinova rodinná krize nastala dávno před experimentem a ony malé dávky mu nakonec pomohly pochopit, že svou manželku vlastně stále miluje. Takže je otázka, jak velkou roli nakonec v životě ústřední čtyřky představoval právě etanol. Ale na to se dá odpovědět, že víceméně takovou, jako v životě každého normálního člověka. Většina z nás alespoň jednou v životě zažije situaci, kdy se při návratu z nočního tahu nemůže vydrápat do schodů nebo to případně zalomí do nejbližšího příkopu. Nikdy člověk ale nesmí ztratit soudnost a zábrany a něco si namlouvat. Nakonec odvahu postavit se světu musí každý najít především v sobě. Samotné příběhy postav jsou jako obvykle civilní, plně uvěřitelné a výborně zahrané a sami čtyři učitelé jsou naprosto lidsky sympatičtí. Mimochodem, jestli mě nějaká drobná scéna opravdu uzemnila, byl to detail kdy ten malý kluk fotbalista při zpívání hymny vsunul Tommymu ručičku do dlaně. Vajíčko naměkko bylo proti mně hadr. Já jen doufám, že tahle tvůrčí dvojka Vinterberg/Lindholm pro nás stvoří každých pár let nějaký ten vybroušený diamant. (03.01.2021)

Potemnělé drama a další klenot do sbírky s Maddsem Mikkelsenenem. Dílo ihned zaujme teorií o alkoholovém deficitu a čtveřice hlavních postav, učitelů na střední škole, se tuto hypotézu rozhodne podrobit testu. Jedná se tedy o velice zajímavý příbeh z reálného života s několika vtipnými momenty a poměrně smutným, i když optimistickým závěrem. 81% (23.04.2021)

„Proč jenom chlast nám dává svobodu? Protože celá ta slavná svoboda není!“ (Andrej Tarkovskij). Vinterbergův Drunk Club vlastně kopíruje linii poctivé chlastačky, potažmo sinusoidy zvané život. Chtivost a očekávání předchází většinou volnému začátku, aby se pak postupně dostavilo veselí, mysl se probouzela a když se vše sejde, přišlo vyvrcholení v podobě sladké euforie. A pak útlum a sešup. Tma, prázdno, bolest fyzická i psychická, pocit viny, výčitky, omluvy. A najednou se stane zvláštní věc. Jak se proces „regenerace“ naplní, klady prožitku převýší zápory a začne vyhrávat myšlenka, proč to celé nezkusit zase.. Sám život je katarze a Mads Mikkelsen stožár! Skål! (21.01.2021)