VOD (2)
Obsahy(1)
Již název filmu vypovídá o tématu, kolem kterého se příběh točí. Existuje totiž teorie, že by se každý člověk měl narodit s určitou dávkou alkoholu v krvi. Tato malá intoxikace totiž otevírá naši mysl k poznání světa okolo nás, zmírňuje problémy a zvyšuje naši kreativitu. Tato teorie zaujme Martina (Mads Mikkelsen) a jeho tři přátele, unavené středoškolské učitele, a pustí se do experimentu, při kterém si po celý den udržují hladinu alkoholu v krvi. Když Churchill dokázal vyhrát druhou světovou válku s notnou dávkou alkoholu, kdo ví, co způsobí pár kapek jim a jejich studentům? Prvotní výsledky jsou povzbudivé a tento malý projekt se stane opravdovým akademickým výzkumem. Jak jejich hodiny, tak výsledky se zlepšují a skupina znovu dostane chuť do života! Když však výzkum přeženou, někteří musí skončit. Je stále jasnější, že i když alkohol mohl dopomoci ke skvělým úspěchům v historii, některé odvážné činy mají své následky. (Film Europe)
(více)Videa (2)
Recenze (524)
Zajímalo mě, jak Vinterberg zkalí ústřední experiment, který se zcela očekávatelně zvrtne, a nakonec to tedy opravdu není protialkoholická agitka, jako spíš perlivý portrét společnosti, která alkoholem oblévá všechny možné příležitosti, aby něco cítila. V alkoholivých pasážích to je přesně na jiskřivých 0,5 promile, jen by se to nemuselo tolik opakovat. Nikdy to proto úplně nekopne a bude se určitě psát, že to není ani moc vtipné, ani moc dramatické, přesto doufám, že si Mikkelsen zopakuje ten závěrečný taneček třeba na Oscarech. ()
Chlapským způsobem sladkobolný snímek o hledání výmluv a úniků a o zbabělosti přijmout zodpovědnost a o přijetí odpovědnosti za to, a dost možná i o přijetí zodpovědnosti. "Pro Idu." Zdá se, jako by Vinterberg poprvé od Rodinné oslavy našel své vlastní téma, pojmenoval problém, a s ním i řešení (a ne, nic z toho není alkohol). A protože už nekrade jako straka (https://www.csfd.cz/film/245173-daleko-od-hluciciho-davu/komentare/?comment=10274157) a nespekuluje s náměty, aby se zalíbil publiku, ale pro jednou to - zdá se mi - zas zkouší po svém a přebírá za to zodpovědnost, tak ho poprvé od Rodinné oslavy můžu vzít na milost, a snad mu i přeju, aby se toho dočkal i u Idy. (Edison Filmhub. Be2can.) *~ ()
Dánský režisér a scenárista Thomas Vinterberg zvládl hodně zaujmout svým filmem Hon z roku 2012. Dánský snímek o vychovatelovi ve školce, jenž je obviněn z pedofilie a stává se tak nenáviděným terčem vesnické komunity byl silným a nepříjemným zážitkem o velmi citlivém tématu, který se právem dočkal uznání víceméně po celém světě a dočkal se i nominace na Oscara za nejlepší zahraniční film. Vinterberg se díky tomu částečně dostal i do Hollywoodu novou adaptaci Daleko od hlučícího davu, především ale nadále tvořil v Dánsku a dále od doby Honu zvládl natočit filmy Komuna a Kursk. Vinterbergův nový film je ale jeho první zcela dánská produkce od Honu a já rád můžu říct, že je Vinterbergův návrat k dánským kořenům naprosto parádní a to pro mně osobně tak moc, že jsem ještě spokojenější než u Honu. Po velmi silném a citlivém tématu si u své novinky Chlast vzal Vinterberg na paškál další velmi zajímavé téma, které se navíc na rozdíl od tématu Honu ještě víceméně nikde neprobralo- Dle jisté teorie by totiž člověk měl žít s jistou dávkou alkoholu v krvi. Stejně jako u Honu Vinterberg sepsal scénář společně s Tobiasem Lindholmem a na pozadí už tak velmi zajímavé a subjektivní teorie vytvořili velmi komplexní námět, kterému nechybí správná gradace, sympatické a zajímavé charaktery nebo emocionální vyvrcholení v těch správných momentech. I díky tomuto všemu má ve finále Chlast stejně jako Hon potenciál oslovit výraznou škálu diváků po celém světě a Vinterberg zde opět předvádí, že skutečně jde o evropského tvůrce, který by se v Hollywoodu ztratit nemusel (i přesto, že ke slovu dokonalost mají jeho Daleko od hlučícího davu nebo Kursk hodně daleko). Vinterberg pracuje s naprosto skvělou hlavní čtveřici- Magnusem Millangem, Larsem Ranthem, Thomasem Bo Larsenem a především Madsem Mikkelsenem. S každým z těchto herců už Vinterberg spolupracoval a žádný člen ústřední čtveřice není nevýrazný a každý z nich dostává možnost zazářit. Stěžejním matadorem je ale především právě vždy výborný Mads Mikkelsen, který si stejně jako kdysi u Honu opět koleduje o nominaci na Oscara, ke které se snad doslova dotančí. Jeho postava vyhořelého učitele dějepisu je nejvýraznější a Mikkelsen je opět hlavním králem scény, kdy ho prostě jeho charizmatem, hlasovým projevem či emocionálními hereckými projevy nejde nemilovat. Pro tohohle dána už mám delší dobu slabost a každý jeho nový herecký projekt budu nadále s radostí vyhlížet. Především se ale už z tak zajímavé teorie skutečně zvládl stvořit jedinečný příběh, který toho o slastech a neslastech alkoholu řekne opravdu hodně. Už samotná tématika může českému národu plného alkoholiků neskutečně sednout a především se každý člověk, jenž to tak trochu přehnal s alkoholem v charakterech filmu pozná. Především naprosto parádní kontrast čtveřice učitelů, kteří chlastají z důvodu ,, akademických´´ účelů a mladých lidí, kteří chlast vnímají víceméně jako akt dospělosti (což je nesmysl) a neuvědomují si jak snadno je alkohol může dostat na dno je v hloubce Chlastu neuvěřitelně pocitově silný a je jen důkazem toho, jak výrazné vrstvy pecka sehraného dánského týmu má. Chlast je ukázkou naprosto inteligentního scénáře, živelného vyprávění a především schopnosti balancovat mezi odlehčenými a vážnějšími momenty. Pokusy o černý humor u Chlastu fungují, přesto se tu ale pořád rozjíždí především sonda do experimentu, který se potencionálně skutečně může ošklivě zvrtnout pokud se to s alkoholem přežene nad míru. Jaké množství je vlastně ta ideální dávka v alkoholu krvi? To není tak jednoduchá odpověď a i díky tomu se experiment může hlavní čtveřici snadno dostat mimo kontrolu. Zásadní moment uvědomění si toho, že méně je někdy více a všeho moc někdy škodí je víceméně geniální pomrknutím na všechny poživatelé alkoholů, kteří by měli včas zabrzdit. V Chlastu tak snadno jde nalézt i menší náznak lehké satiry, kterou ale zároveň není nutné vážně hledat. Ten film je totiž pořád úkaz naprosto sebejistého režijního uchopení, který skutečně vytvořil jeden z nejsilnějších zážitků roku. A to rozhodně není málo. Na internetu už jsem stihl zaregistrovat lehké výtky, které Chlastu vytýkají trošku zdlouhavý či neuspokojivý konec nebo možná menší emocionální dopad než by chtěli. A já s tím nesouhlasím, protože mě nejenom konec vyloženě dojal, ale finále je pro mně jasnou silnou tečkou za celým vyprávěním a nedokážu si krom menších dramaturgických přešlapů či lehkého napůl nevyužitého potenciálu z pár momentů vybavit něco co by se Chlastu dalo vyloženě vyčítat. Vizuálním zpracováním ještě lákavější než Hon a i pocitově nakonec přece jen těsně upřednostňuji právě Chlast. Vinterberg se vrátil k dánským kořenům v plné síle a Mikkelsen ukazuje, že by se jako tanečník nemusel stydět. Až se tedy česká kina opět otevřou, doufám, že se tahle dánská pecka dočká vřelého diváckého přijetí a Mikkelsen si skutečně pro tu sošku dojde. Už jen kvůli tomu potencionálnímu tanečku v rouškami narvaném Dolby Theatre! () (méně) (více)
Zajímavý koncept, ale Mikkelsen má i lepší filmy. Celé je to o nalezené určité hladiny alkoholu, kdy budete podávat lepší výkony, a to jak v profesní, tak společenské sféře. Parta čtyř kamarádů, kteří učí na střední škole, se rozhodne tento pokus podstoupit. Ze začátku se to jeví slibně a přináší to své ovoce. Časem se to ale zvrtne a lidem to začne ničit životy. Určitě je to k zamyšlení, ale asi to člověka nepřiměje něco podobného zkoušet... "Chytíme tresku." ()
Nebudu si hrát na odborníka na dánské filmy, ale Vinterbergův Hon s Mikkelsenem jsem svého času dost prožíval a zde je situace takřka obdobná. Hvězdičku strhávám pouze za táhlý úvod, kdy jsem si říkal, že Chlast asi nebude nic pro mě (ani s malým ch), nicméně potom se to velmi pěkně rozjelo a já jen zíral, jak má přísloví "chlastat jako Dán" pevný základ. A konec mě úplně rozsekal. 80% a režisérův předešlý film Kursk konečně musím dohnat, jelikož si mi líbil i jeden další jeho film. ()
Galerie (27)
Zajímavosti (16)
- Mads Mikkelsen zvládl obtížnou taneční scénu bez dubléra, před zahájením své herecké kariéry byl totiž profesionálním tanečníkem. (filmovyfan)
- Mezi politiky, kteří se ve filmu objevili v archivních záběrech, patří např. Angela Merkel, Boris Jelcin, Leonid Brežněv, Nicolas Sarkozy či Viktor Orbán. (Matej.Mirejo)
- Téměř celý film byl natočen v Kodani. Finální taneční scéna se odehrává v přístavu nedaleko sochy Malé mořské víly a Churchillova parku. (Jurkodak1)
Reklama