Nájemník

Nájemník je ukázkovým filmem v němž se snoubí paranoia s hororovými prvky, je velmi podobný se starším režisérovým počinem Rosemary má děťátko který mi přišel vzhledem k depresím o kus lepší. Co mi vadilo, byla občasná přehnanost a některé scény byly nevysvětleny (zmizelé odpadky). Ale i přes to, je pro mě Polanski jedinečným filmařem, mistrem gradace který dokáže navodit depresivní atmosféru z téměř prach obyčejné scény. (06.05.2010)

Už po několikáté jsem si ověřil fakt, že Roman Polanski je magor. "Nájemník", jedno z jeho nejosobitějších děl, to jenom potvrzuje. Ovšem stejně jako byli Mozart nebo Mácha geniální magoři, Polanski mezi ně patří také. Bez jediného náznaku lacinosti a kalkulu zaplétá diváka do sítí depresí a podivností, snoubené s ujetým černočerným humorem. Závěrečná půlhodina je totální ulítlost, kterou nemohl natočit nikdo jiný, než tvůrce typu Polanského. Pokud se vám film líbil, zkuste třeba Coppolův "Rozhovor". 80%. (20.09.2008)

Horory (či psychothrillery) po Polansku mi nechutí, po dokoukání Nájemníka mám takřka podobně jalové pocity jako tomu bylo u Rosemary nebo mladší Deváté brány. A přitom ostatní Polanského filmy v jiných žánrech považuji za takřka geniální záležitosti a klenoty kinematografie. A ještě promiň Romane, ale herecky jsi mě nezaujal už vůbec. U-tr-pe-ní. 60% (19.08.2013)

Jeden z podivných Polanského filmů, který jsem moc nepochopila. Též poněkud těžká role pro Romana Polanskiho jakožto herce. Nedokáže mít tu hrůzu v obličeji, ani strach ani šílenství. Takový Jack Nicolson, to by byla, panečku, jiná paráda. Mladá Isabelle Adjani je naopak herečka dobrá a roli jakési kamarádky, která proplouvá celým dílem, zvládla. (22.05.2019)

Paranoidní schizofrenie na způsob Polanského, který sám napsal scénář, režíroval a ještě k tomu ztvárnil hlavní roli pana Trelkovskyho. Film má pomalejší tempo a skvěle budovanou atmosféru, kterou umocňují podivné okolnosti dějící se v bytě ve kterém předešlá nájemnice žila a za zvláštních okolností vyskočila z okna. My tak po celou dobu pozorujeme Trelkovskyho postupnou přeměnu paradoxně na ji samotnou a to i doslova ve vizuální podobě, protože paranoia dovede hrdinu až k travestismu. Jak jsem nakousnul v první větě, je to film především o vnitřní schizofrení proměně a spojování si zdánlivě neslučitelných věcí do struktury, která má pro mentálně zdravého člověka děsivý "smysl". Je to taková sonda do mysli paranoika a Polanski mě tímhle snímkem mile překvapil. Ovšem pár věcí bych mu přeci jen vytknul. To, že se prakticky začně něco dít defacto až v půlce filmu, je v pořádku, protože bez první hodinky by vám zaručeně unikly souvislosti a finále by nemohlo gradovat. A taky pan Trelkovsky se jeví zezačátku jako seriózní, klidný a rozumný člověk, takže okolí na něj zezačátku nemůže mít markantní vliv. Co mi přišlo trochu náhlé, prakticky z okamžiku na okamžik, byla jeho přeměna, kdy jeho paranoia vyšla najevo od jediné věty. Také napětí mohlo být více naléhavé, které by vyvrcholení značně zdramatizovalo. Ale i tak se jedná o velmi poutavý příběh s obstojným výkonem mistra režiséra a krásnou Isabelle Adjani. (10.11.2013)