Nájemník

Polanski po Hnusu a Rosemary potřetí variuje téma „člověk propadající šílenství v nepřátelsky naladěném bytě“. I při své notné úchylnosti mi tato variace, očividně ovlivněná Kafkou, přišla nejsrozumitelnější. S typickým režisérovým cynismem demonstruje kontinuální deptání jedince společností, která v rámci určitých zvrácených pravidel nepřipouští žádné odchylky. Trelkovsky (absence křestního jména tohoto polského imigranta zdůrazňuje autobiografickou rovinu díla) si příliš pozdě uvědomuje, kam ho přivede bezvýhradný konformismus. On si možná přivykne prostředí, ale prostředí nikdy nepřivykne jemu. Stejně jako Rosemary lze i Nájemníka pohodlně číst vícero způsoby, aniž by nám bylo poskytnuto vodítko, kteréže čtení je správné (kam zmizely ty odpadky?). Ať kterékoliv, k dobré náladě nepomůže. Kýbly negativismu je poskvrněn celý film, nejvíce absurdní závěr s dvojitou poctou Oknu do dvora. Hitchcock holt nebyl jediný, kdo rád přeháněl. 80% Zajímavé komentáře: genetique, mm13 , jatamansi (11.07.2009)

Variace na Rosemary a její děcko. Možná ještě krapet šílenější, ale zase bez toho hlavního psychomotivu. Thriller s perfektním příběhem, který poměrně často šlape i ve vodách hororových. Polanski se sám dokázal ukočírovat a vybičovat k velevýkonu. Jde mu to před kamerou, za kamerou i v šatně. A konečně jsem pochopil, proč se mamka mé přítelkyně bála Nájemníka, protože cituji "je tam balón." (03.12.2012)

Paranoidní schizofrenie na způsob Polanského, který sám napsal scénář, režíroval a ještě k tomu ztvárnil hlavní roli pana Trelkovskyho. Film má pomalejší tempo a skvěle budovanou atmosféru, kterou umocňují podivné okolnosti dějící se v bytě ve kterém předešlá nájemnice žila a za zvláštních okolností vyskočila z okna. My tak po celou dobu pozorujeme Trelkovskyho postupnou přeměnu paradoxně na ji samotnou a to i doslova ve vizuální podobě, protože paranoia dovede hrdinu až k travestismu. Jak jsem nakousnul v první větě, je to film především o vnitřní schizofrení proměně a spojování si zdánlivě neslučitelných věcí do struktury, která má pro mentálně zdravého člověka děsivý "smysl". Je to taková sonda do mysli paranoika a Polanski mě tímhle snímkem mile překvapil. Ovšem pár věcí bych mu přeci jen vytknul. To, že se prakticky začně něco dít defacto až v půlce filmu, je v pořádku, protože bez první hodinky by vám zaručeně unikly souvislosti a finále by nemohlo gradovat. A taky pan Trelkovsky se jeví zezačátku jako seriózní, klidný a rozumný člověk, takže okolí na něj zezačátku nemůže mít markantní vliv. Co mi přišlo trochu náhlé, prakticky z okamžiku na okamžik, byla jeho přeměna, kdy jeho paranoia vyšla najevo od jediné věty. Také napětí mohlo být více naléhavé, které by vyvrcholení značně zdramatizovalo. Ale i tak se jedná o velmi poutavý příběh s obstojným výkonem mistra režiséra a krásnou Isabelle Adjani. (10.11.2013)

Jo jo, někdy to má nesporné výhody, když člověk bydlí v rodinném domě, pokud možno v přízemi... Pan Polanski mě překvapil tím, jak zvládnul nejen režírovat, ale zároveň i zahrát hlavní roli. Na plátně je prakticky celý film a jde mu to skvěle. Dokonce i ten mejkap mu seknul. Jinak tématu "Byt a jeho vliv na obyvatele" se pan režisér věnoval i ve svých předchozích neméně povedených filmech Hnus a Rosemary má děťátko. (18.11.2010)

Spoilery! Roman Polanski je bez debat rozhodně lepší režisér než herec. V tomhle případě si ovšem nevedl v hlavní roli vůbec zle. Jeho herectví se po celou dobu pohybovalo někde na hranici teatrálnosti, což mnohokrát vedlo k úsměvným situacím. Velice mě pobavilo, že si Roman splnil dávný sen a stal se na pár okamžiků dokonce ženou. Příběh a vůbec celkový nápad je určitě zajímavý. Věřím, že se diváctvo bude mít po zhlédnutí na pozoru a několikrát si rozmyslí, než se někam přestěhuje. Přeci jen život ve stejném domě s kupou nevrlých důchodců není nic pro citlivé a labilní povahy. Velice solidní psychologická studie a zachycení postupné ztráty identity. Snímek mi atmosférou velmi připomínal Polanskiho Rosemary má děťátko, jen nebyl v žádném ohledu tak dobrý. (01.07.2018)