Nájemník

Roman Polanski coby režisér přináší do detailů přesně vybudovanou a vygradovanou atmosférou a krásně si s ní pohrává. Vtahuje diváka do zdánlivě obyčejného, spočátku i vlažnějšího dramatu, nechává ho vést pomalým tempem, z času na čas to proloží bizardnějším prvkem („kamenní“ lidé v temné místnosti), či bláznivým vtipem (i díky nepřekonatelnému Bernardu Fressonovi v malé postavičce svérázného kumpána!), přidává mezi tím na napětí, kdy se grotesknost stále více míchá se strašidelně temným prožitkem, až se dostává k silnému rozkladu jedince pod vlivem okolitého prostředí. Skoro všechny vedlejší a epizodní postavy majitelů a sousedů se blýskají tajemným i lehce groteskním nádechem a zároveň přidávají na zneklidnění. Závěrečná scéna v nemocnici se zbouřením základní časové roviny v ději pak nasadila tomuto mysterióznímu příběhu výbornou tečku, vskutku přímo „lynchovskou“! :) Roman Polanski coby herec hlavní role mě už ale tolik nezaujal, coby ňouma a protivný nájemník v první polovině ještě šel, ale se stupňující se psychologickou proměnou hlavní postavy nedokázal utáhnout celý pomale plynoucí film úplně sám (a to je zde na scéně úplně sám velmi často). A taky jsem vůbec nepobral, proč je francouzský film odehrávající se celý v Paříži, od režiséra s francouzskými kořeny a s převažně francouzskými herci, namluvený v angličtině? Ale jinak mě tento osobitý psychedelický, místy až zvrácený thriller poměrně dost zaujal a přinesl opravdu „hustý“ zážitek. [80%] (24.06.2021)

Spoilery! Roman Polanski je bez debat rozhodně lepší režisér než herec. V tomhle případě si ovšem nevedl v hlavní roli vůbec zle. Jeho herectví se po celou dobu pohybovalo někde na hranici teatrálnosti, což mnohokrát vedlo k úsměvným situacím. Velice mě pobavilo, že si Roman splnil dávný sen a stal se na pár okamžiků dokonce ženou. Příběh a vůbec celkový nápad je určitě zajímavý. Věřím, že se diváctvo bude mít po zhlédnutí na pozoru a několikrát si rozmyslí, než se někam přestěhuje. Přeci jen život ve stejném domě s kupou nevrlých důchodců není nic pro citlivé a labilní povahy. Velice solidní psychologická studie a zachycení postupné ztráty identity. Snímek mi atmosférou velmi připomínal Polanskiho Rosemary má děťátko, jen nebyl v žádném ohledu tak dobrý. (01.07.2018)

Už po několikáté jsem si ověřil fakt, že Roman Polanski je magor. "Nájemník", jedno z jeho nejosobitějších děl, to jenom potvrzuje. Ovšem stejně jako byli Mozart nebo Mácha geniální magoři, Polanski mezi ně patří také. Bez jediného náznaku lacinosti a kalkulu zaplétá diváka do sítí depresí a podivností, snoubené s ujetým černočerným humorem. Závěrečná půlhodina je totální ulítlost, kterou nemohl natočit nikdo jiný, než tvůrce typu Polanského. Pokud se vám film líbil, zkuste třeba Coppolův "Rozhovor". 80%. (20.09.2008)

Bývam v paneláku. Nad hlavou mi celé dni vyje pes, poobede, keď si chcem dať raz za čas šlofíka, počujem nahlas slovenský hip hop a po večeroch väčšinou niekto žúruje (teraz tiež). Moji susedia ma chcú dohnať k sebevražde, to je jasné. Ale ja sa len tak nedám! Horory máme väčšinou zafixované ako žáner, ktorý nás popri temnej atmosfére straší explicitnými scénami násilia plného krvi, alebo nečakanými ľakačkami, pri ktorých nás čaká pohľad na niečo strašidelné. Polanski si v tomto filme vystačil iba s tou atmosférou a bál som sa pri ňom viac, ako pri ľubovolnej hororovej klasike, plnej spomenutých ingrediencií. Scenáristická slučka, ktorá nemá uspokojujúce riešenie, ponúka množstvo podnetov na zamyslenie, ako je u majstra Polanskeho štandartom. To, že nie je s Telkovskym niečo v poriadku, je jasné od chvíle, keď je schopný pred sexom zaspať v posteli Isabelle Adjani. (31.12.2012)

Ufff, ťažko komentovať. Isté je, že ide o vynikajúci thriller s hororovými prvkami. Majstrovské stvárnenie paranoidnej schizofrénie na filmovom plátne, kedy sa hlavný hrdina postupne mení na niekoho iného, teda on si to aspoň myslí. Začiatok je pomerne vlažný, ale dá sa to chápať vzhľadom na podstatu príbehu a charakteru hlavnej postavy. Film postupne naberá na atmosfére a čím ďalej tým viac vnára sondu do mysle paranoika, máme možnosť sledovať duševnú premenu od relatívne seriózneho človeka až na samé dno. Aj keď v závere všetko pekne graduje a dosahuje vrchol, niečo mi tu nesedí. Ten výkrik už sa mi zdal navyše, alebo ak nie, mohol to režisér ešte rozpracovať. Takto je to až príliš viacvýznamové a dá sa to vysvetľovať na veľa spôsobov. Inak maximálna spokojnosť a Nájomníka s čistým svedomím môžem len odporučiť, čas strávený pri tomto snímku oľutuje iba málokto. 85/100 (15.07.2014)