Nájemník

Variace na Rosemary a její děcko. Možná ještě krapet šílenější, ale zase bez toho hlavního psychomotivu. Thriller s perfektním příběhem, který poměrně často šlape i ve vodách hororových. Polanski se sám dokázal ukočírovat a vybičovat k velevýkonu. Jde mu to před kamerou, za kamerou i v šatně. A konečně jsem pochopil, proč se mamka mé přítelkyně bála Nájemníka, protože cituji "je tam balón." (03.12.2012)

Nesmierne silný paranoidný zážitok, ktorý svojou atmosférou podprahových podnetov vyvoláva zimomriavky až hrôza. Polanski to jednoducho vie. Čo dielo, to unikát! Nič nepodkladá na tácke, hrá sa s divákom a musíte sa sám rozhodnúť, či ide o chorobný paranoický jav hlavného hrdinu alebo aj Vám Polanski majstrovsky naindukoval do mysle, že všetci idú proti Vám. (04.04.2007)

Polanski po Hnusu a Rosemary potřetí variuje téma „člověk propadající šílenství v nepřátelsky naladěném bytě“. I při své notné úchylnosti mi tato variace, očividně ovlivněná Kafkou, přišla nejsrozumitelnější. S typickým režisérovým cynismem demonstruje kontinuální deptání jedince společností, která v rámci určitých zvrácených pravidel nepřipouští žádné odchylky. Trelkovsky (absence křestního jména tohoto polského imigranta zdůrazňuje autobiografickou rovinu díla) si příliš pozdě uvědomuje, kam ho přivede bezvýhradný konformismus. On si možná přivykne prostředí, ale prostředí nikdy nepřivykne jemu. Stejně jako Rosemary lze i Nájemníka pohodlně číst vícero způsoby, aniž by nám bylo poskytnuto vodítko, kteréže čtení je správné (kam zmizely ty odpadky?). Ať kterékoliv, k dobré náladě nepomůže. Kýbly negativismu je poskvrněn celý film, nejvíce absurdní závěr s dvojitou poctou Oknu do dvora. Hitchcock holt nebyl jediný, kdo rád přeháněl. 80% Zajímavé komentáře: genetique, mm13 , jatamansi (11.07.2009)

Další Polańského film je za mnou, filmařinou i stylem připomínajicí o osm let starší Rosemary's Baby. Jenže na svého staršího kolegu bohužel nedosahuje. Hudební podkres složený z jednoduchých tónů se snaží přidat na atmosféře, daří se jí to však jen z části. [6,5/10] (13.03.2010)

Schizofrenie je pěkně otravná panovačná čubka, obzvlášť, když se nastěhujete do stísněného kutlochu, který předchozí nájemnice použila jako odrazový můstek pro placáka do asfaltu, a vaši sousedé jsou cháska nerudných, vyšinutých důchodců. Roman Polanski je dokonalá děvka pro všechno. Jako režisér zdatně nacucává každou cihlu a vrzavá dvířka znepokojivou atmosférou, po nocích kolegům na psacím stroji krátkozrace ťuká dialogy a nakonec sám rozhazuje před kamerou jeden nesmělý ksicht za druhým. Ale buďme upřímní, jeho herecký projev by potřeboval trochu osolit. A opepřit. A možná trochu pálivé papričky, tymiánu a náprstek whisky. Jakmile však v půli přepne na své transsexuální alter-ego Romanu, tak jde všechno ureptané hnidopišství stranou a divákovi nezbývá než seškrabávat spodní čelist z koberce, jelikož taková kreace si zasluhuje vlastní síň slávy na předměstí Bangkoku. (26.05.2013)