Konec velkých prázdnin

Seriál o emigrantech a jejich osudech, jenž z dramatického žánru, který je nosný pro první epizodu, postupně přechází až do žánru romantického. První díl je napínavý díky strachu, které postavy mají při přechodu čáry. Poté už se jen osudy různě vyvíjejí, proplétají, tvoří se dvojičky... Je jasně řečeno, že kdo byl u nás lehkoživka, ten venku neuspěje, naopak, kdo makat umí a chce, ten má vyhráno. Nejzajímavější jsou osudy rodiny herce Milana Čecha v podání Martina Dejdara a dezertovaného slovenského vojáka Braňo Mišíka. Nesmějí chybět ani krásky - mňamózní Sabina Laurinová, teenka Monika Haasová a milfka Vilma Cibulková, která ke svému nespornému půvabu přidává i velkou dávku hereckého kumštu! Osudy všech tří jsou kořením, nejen díky kterému si už od útlého mládí tento seriál moc rád připomínám! (04.05.2023)

Hudba - Michal Pavlíček a to mluví za vše. Příběhy se spojovaly a zas rozcházely. Sabina Laurinová výborně ztělesnila přesně jednu holku, kterou jsem poznala během zájezdu do Jugoslávie v r.1985. Zůstala tam a pak se za 14 dnů vrátila, protože byla holka zhýčkaná a v lágru jí bylo těsno. Taky jsem poznala pár emigrantů a opravdu radši budu doma žužlat chleba o dvou kůrkách, než se někde s něma bít v cizině za blahobyt. (25.08.2009)

Námět seriálu byl sice trapný a ubohý, ale i tak mě tam pár postav, které mě svým osudem i dobrým zahráním herců zaujaly! Namátkou, druhořadý herec Dejdar (myslím tu postavu, ne přímo p. Dejdara), který si myslel, jakou udělá díru do světa, bývalý legionář a současný kouzelník Zedníček, uťáplý zahradník Dulava, péesák Mišík........ (23.09.2013)

První díl je jednoznačně nejlepší, pro mě hlavně kvůli Pavlu "Čmaňovi" Zedníčkovi. A vůbec je tu ukázáno několik více či méně kreativních způsobů jak utéci z naší socialistické vlasti. Tento film bych někdy pustil těm, co si dnes myslí, jak jsme se v té době měli hezky. 40 let socialismu = nic horšího není. (29.07.2009)

Ťažko mi je k tomu... Seriál som „schrupol“ hneď pri jeho prvom uvedení v TV a zanechal vo mne značne rozporuplný dojem...Keďže uvedenie seriálu sa v podstate kryje s obdobím, keď som po páde režimu začal jazdiť po svete a okrem iného začalo aj moje  stretávanie s bývalými čs. emigrantmi (vtedy vládla ešte nádej, že by tu niekedy mohlo byť nejaké civilizované štátne zriadenie, takže sa Čechoslovákov neštítili), môžem povedať, že seriál je v princípe pravdivý. Úteky cez hranice na hrane prežitia, katastrofálne pomery v utečeneckom  „lágri“, úľava po umiestnení do vidieckych penziónov, nenávisť miestnych k „Ossis“,  navyše  okorenená zlobou Sudeťákov predovšetkým voči Čechom (to tam však scenárista Kohout nemohol dať, Nemci by mu na to nedali peniaze), ťažké začiatky v cudzine.  Prostriedky, ktorými sa to  autor scenára snažil vyjadriť,  nahliadam však ako značne rozporuplné. Slováci sú znázornení archetypálne - sprostí ako debna gitu, slovenskí pohraničníci bohujú a divia sa, keď stretnú na hranici herca, ktorého pred chvíľou videli v televízii. Ad illustrandum by som chcel podotknúť, že som v dobe seriálu (zrejmé 80- te roky) bol na základnej vojenskej službe a ten fakt, že sa seriály a filmy točia vopred a neprehrávajú sa naživo niekde v štúdiu,  vedeli aj Rómovia z východného Slovenska.   Podobne na mňa pôsobil ten chlapec,  pohraničník zo Slovenska. Už scéna, že by do hraničného pásma pustili kosca z civilu, nevyzerá veľmi pravdepodobne. Také práce robili sami pohraničníci, bola tam hromada preverených chlapcov z vidieka (venkova), ktorí podobné práce (kosenie vysokej trávy, výrub náletových drevín, všetko kvôli možnosti schovať sa) v  pohode zvládali. Chlapec - pohraničník  jedná totálne protizmyselne, najprv flagrantne poruší vojenskú prísahu tým, že prosto zahodí samopal a  ujde za hranice, potom sa pred agentmi tajnej služby vyhovára  na prísahu, keď im má oznámiť rozmiestnenie stráží a iné veci na hranici. Navyše sa zbabelo vyhovára na to, že sa po každom úteku i tak všetko mení. Nepochopiteľné... Postava pána Zedníčka (kúzelník) predvádza starý trik s hodinkami, ktoré akože nenápadne  ukradne, akurát že to bolo možné vtedy, keď sa hodinky nosili vo vrecku vo veste a nie na ruke. Neverím, že by bolo možné rozopnúť remienok na ruke a stiahnuť hodinky bez toho, že by si to človek všimol. A takýchto paradoxov bolo v seriály poviacero... Za mňa slabé 3 hviezdy. (19.06.2024)