Nůž ve vodě

Nůž ve vodě je vůbec prvním celovečerním snímkem Romana Polanského. Jedná se o komorní, avšak strhující drama o třech hercích na jezeře. Polanski prostřednictvím svých postav - manželů, kteří si vyjedou na výlet na plachetnici, a stopaře, kterého po cestě přiberou - líčí příběh žárlivosti, mužské ješitnosti, soutěživosti a intrik, což může snadno vést k tragickým následkům. Z formálního hlediska představuje Nůž ve vodě nesmírně zajímavý příklad práce se stylem a narací. Svým způsobem se jedná o revoluční film, ať už z pohledu jednoduché zápletky, která však obchází veškeré konvence, přesně vypočítané tempo-rytmiky nebo práce s kamerou. I přesto, že se jedná o debut, obsahuje Nůž ve vodě hned několik prvků Polanského stylu a postupů, jež byly pro jeho pozdější tvorbu signifikantní. Nechává nás v napjatém očekávání s pocitem vnitřní nejistoty, rád provokuje a stupňuje sevřenou atmosféru tak, že jsme každou další minutou více a více ve střehu. Kdo je hlavním hrdinou filmu? S přihlédnutím k dramatickému vývoji by to měla být postava Krystyny, kterou nezapomenutelně ztvárnila překrásná Jolanta Umecka. Právě ona je tichou hybatelkou dění, okolo ní se točí prakticky veškeré další jednání – soupeření mezi jejím manželem Andrzejem a bezejmenným stopařem, které pak neméně skvěle zahráli Leon Niemczyk a Zygmunt Malanowicz. Kameraman Jerzy Lipman si pohrává s každým záběrem, budovaným v dokonalé černobílé stylizaci a přirozeně souzní s Polanského vyjadřovacími prostředky i smyslem pro porušování zavedených pravidel (záběr opalujícího se stopaře na lodi, erotická symbolika v postavě Krystyny), poplatných době a místu svého vzniku (snímek byl v Polsku přijat velmi nelibě). Výjimečná je i jazzová hudba od Krzysztofa Komedy, která už při úvodních titulcích nastolí v souhře s Lipmanovou kamerou specifickou atmosféru. Navzdory všemu zůstává Nůž ve vodě poměrně nedějový film. Divák moc dobře ví, že se na konci výletní cesty něco stane - následný vývoj se ale nedá dopředu nijak odhadnout, zvlášť když Polanski ono "něco" neustále odkládá pomoci svérázných žertíků mezi dvojicí mužů. Po stránce gradační je tedy Polanského a Skolimowského scénář skutečně význačný. Na Noži ve vodě je zajímavé i srovnání drobných formálních rozdílů mezi tvorbou Polské filmové školy a Československé nové vlny, a byť je Nůž ve vodě na rozdíl od československých filmů v podstatě apolitický a jeho děj je vyfabulovaný, zachovává si stejnou vypravěčskou bravuru i pravdivou vypovídající hodnotu. Polanski poskytuje svým postavám prostor pro pomyslnou proměnu, zároveň odhaluje jejich skutečné charaktery do té doby ukryté v přetvářce. Důležitou složku hraje i cynický humor, jenž skvěle vyznívá např. ve scéně s větrným útěkem lodi. Podle mě je Nůž ve vodě jedním z narativně i stylově nejzajímavějších a pro evropskou kinematografii nejzásadnějších filmů druhé poloviny 20. století. (03.06.2019)

Když vezmu v potaz, že je to jedna z prvotin Polanského, tak klobouk dolů. Vzít si tři herce, loď a natočit film takovým způsobem, že jsem se skutečně z té židle nehnula ani na minutu, je kumšt. Nemůžu říct, že bych tam nenašla momenty, které mně přišly trochu naivní, ale když to všechno pominu, tak jsem dlouho nezažila, že by mně volně a pomalu plynoucí děj utekl tak rychle. Tím nechci ovšem říct, že by se tam nedělo vůbec nic. Sledovat dva muže a konfrontaci jejich většího či menšího ega byla parádní podívaná. A název filmu byl geniálním tahem, jen to chce nečíst obsah nahoře, pak to teprve oceníte. 75% (23.07.2014)

Dva muži, jedna žena a plachetnice. Na tomto skvělém Polańskeho debutu mě v první řadě uchvátila precizní kamera (s řadou zajímavých záběrů - tu se shora dolů, tu opačně ze zdola nahoru, tu záběr do dáli, tu hezký detail z blízka). Ale skvělé byly i herecké výkony všech tří protagonistů. A k tomu úžasný doprovodný jazzík. Akorát se chystám s přáteli ze skautu na jachty na Mazurská jezera, tak to byl pro mě takový hezký prolog před naší plavbou. (14.09.2022)

Téměř genialitě se přibližující Polanského debut! Zastávám názor, že filmy vystavěné na jednoduché zápletce a omezeném prostoru jsou nejlepší a zde se mi to opět potvrdilo (proto mi nikdy úplně nepřirostli k srdci nejrůznější Kmotři a jiné epické fresky, roztažené dějem nezřídka na několik desetiletí). Výtečná kamera, nádherná jazzová hudba slavného Krzysztofa Komedy a vynikající, psychologicky propracovaný scénář - už od prvních záběrů jsem chrochtal blahem a nepřestal až do konce. 60s! (07.08.2011)

Pod očekávání nevinné kočkování dvou psů (za přelétavého povzbuzování jedné feny), kteří si nechtějí připustit podobnost jednoho s druhým, se teprve v závěru vyvrbí v drama člověka, trpícího za zločin, který nespáchal. Chtěl-li Polanski tímto cvičením na troufale malém prostoru říct pár metaforicky zaobalených slov k tématu „život za komunismu“, či jenom natočit náznakový thriller o hájení svého teritoria, není tak podstatné jako fakt, že se na to moc dobře kouká. 75% Zajímavé komentáře: Douglas, jatamansi (14.06.2009)