Pianista

Vzpomínka na jednu z největších krizí lidství v dějinách skrze přežívání židovského pianisty mě osobně ničím neohromila, ale její síla spočívá v náhledu do ulic válečné Varšavy, tvrdého survivalu od prvních známek nacistické čistky až po jejich úprk před rusy. Chladný, působivý. Téma holocaust podle mě ve filmech často propadá v samoúčelnost, toto je sice velmi jednostranný pohled, ale větší dojárnu jsem v něm nezaznamenal. (05.05.2015)

Jakkoli jde u Nože ve vodě o jediný Polanského čistě polský film, Pianista je jediný jeho film o Polsku. Jakkoli se mi příčí aplikace auteurského konceptu a čtení snímku jako projekce osobního života historického autora (samozřejmě prizmatem implikovaného autora), u Pianisty jde velmi okázalé a velmi intenzivní Polanského vypořádání se s traumatizující holocaustovou zkušeností. Film je nejvíce působivý ve chvíli, kdy opustí většinu postav a začne vyprávět o hlubokém symbiotickém odlidštění města a člověka. Čím zničenější a zpustošenější Varšava ve filmu je, tím „méně“ musí být Szpilman člověkem, aby přežil. (22.04.2007)

Když o filmu řeknete: "Tak tohle bylo nevěřitelné dílo", je to pocta. Ovšem když vyřknete slova: "Myslím, že jsem lepší film neviděl." je to jiný. Pianista se řadí mezi ty jiné. Při sledování zapomenete na okolní svět. To že ve filmu hraje váš velký oblíbenec, Adrien Brody, je taky v tu chvíli nepodstatné. Sledujete krutosti holokaustu se zatajeným dechem doufajíc v to, že to tak hrozné přece být nemohlo. Mohlo. Polanski se nesnaží vytvářet emoce pomocí brutality (byť i té je ve filmu víc než hodně), ale dlouhé, táhlé záběry jsou ty, které vás rozbrečí. Neštve vás to, protože víte, že lidská duše zaznamená v průběhu života mnoho ran, které nedokáže překousnout a sledování Pianisty se řadí k těm zmiňovaným (alespoň u mě). Je to zvláštní, když divák souzní s postavou až do roztrhání těla. Otevírání konzervy, škrábání se přes ostnatý plot, všechno je pro vás stejně vysilující jako pro Wladyslawa. Dlouho jsem u filmu nezažil pocit, že jsem tam. S těma lidma. Že prchám. Že prchám za zvuků Chopinovo hudby... Pianista je u mě něco víc, než Schindlerův seznam. Pro mě je to nejlepší válečný film všech dob! (16.05.2009)

Protože se především v poslední době zajímám o druhou světovou válku a osudy Židů, Pianistu jsem si nemohla nechat ujít. Musím říct, že mě to nedostalo tolik jako např. Reader nebo Boy in the striped pyjamas, ale zážitek přesto z filmu zůstává silný. Rozhodně by se mělo točit víc takových, aby se vědělo a připomínalo, čeho jsou lidé (i sami na sobě) schopní. Nijak výrazně Pianista citově nevydírá, plyne pomalu svým tempem a v hlavní roli exceluje pán-psí-oči Adrien Brody, svoji roli ztvárnil naprosto dokonale. Szpilmanův příběh mě zasáhl, bohužel je jedním z mnoha, kterým rodina "odjela transportem na východ". Smutné a dojemné, Polanskiho rukopis je znát (atmosférou velice podobné Oliveru Twistovi) a já víceméně až na pár unylejších momentů nemám co vytknout.. (15.05.2012)

Je to na pomezí 3 a 4 hvězdiček, dolů jsem se přiklonil proto, že mi ten film přišel takový lehce "nedomrlý". Jak tady už myslím někdo zmiňuje, mohlo to být tak silné jako Schindlerův seznam, ale až na pár okamžiků se to Spielbergově velkofilmu ani nepřiblížilo. Škoda, celkem dost jsem si od Pianisty sliboval. Btw. Zase po letech jsem ve filmu měl možnost vidět hrát (resp. vyskytovat se) Katarzynu Figuru. Tento kdysi výstavní artikl polského filmu jsem takřka nepoznal - těžko říci, zda to bylo namaskováním (spíše ne), anebo prostě tím, že její bývalá krása je tatam (spíše ano). (19.12.2005)