Rosemary má děťátko

Výborný film Romana Polanskeho patrí spoločne s The Omen (1976) a The Exorcist (1973) ku vrcholu okultného filmového horroru. Sú to kultové diela, ktoré sa svojou kvalitou zapísali do dejín nie len horrorovej kinematografie. Každý z nich spracúva danú tému trocha z iného pohľadu, ale vo všetkých troch prípadoch ide o spoločnú podstatu. Prenikanie pekelných síl do nášho sveta. "Rosemary má dieťatko" je z tejto takzvanej Nesvätej Trojice asi najjemnejším zástupcom, ale silná horrorová atmosféra sa jej uprieť nedá. **** (18.08.2008)

Na celém fenoménu Rosemary oceňuju hlavně fakt, že Polanského adaptace vznikla tak brzy po vydání Levinova textu. Tím byla zachována autentická atmosféra celého příběhu. Nicméně u Levina je radost probírat se těmi margináliemi ze života jednotlivých partají v domě a proměnami mladého manželství Rosemary a Guye. Celá spontánní paranoira přichází na řadu až v závěrečné části knihy a do té doby by si čtenář mohl myslet, že se jedná jen o obyčejnou selanku sepsanou pro potřeby společenské kritiky. Závěrečná smršť pak zcela mění literární žánr a knihu nelze do poslední stránky odložit. Film je pak spíše Levinovým textem okouzlen a zásadně nic nemění, chyběla mi pouze kapitola Rosemaryho vzdoru, ve které ji Hutch půjčí auto a chatu, aby si mohla promyslet, jestli s Guyem i nadále zůstane. Takto Rosemary s tváří Mii Farrow zůstává mnohem plošší postavou, což je docela škoda. A s novým účesem pak ztrácí i veškeré půvaby, ale to je zase naprosto v pořádku. Docela se ještě těším na ten televizní sequel - jestli v něm pokračuje Minnie se stejnou odpornou tváří, tak to už samo o sobě bude peklíčko. (22.11.2012)

Tento film se velmi podobá později natočenému Nájemníkovi (také z dílny Romana Polanského). A to stavbou příběhu, atmosférou, napětím, hlavním hereckým výkonem (zde výborná Mia Farrow, které jsem její roli opravdu věřil) a...neuspokojivým koncem. Jenže oproti Nájemníkovi je vše propracovanější, atmosféričtější, napínavější, lépe zahrané, zrežírované a i ten závěr je tak nějak snažší akceptovat. Nebýt konce, mohl to být plný počet. Výstižný komentář: Lima (24.01.2010)

"You're trying to get me to be his mother." - "Aren't you his mother?" Knihu od Iry Levina jsem četl, takže mohu s čistým svědomím napsat, že filmová adaptace se jí co do působivosti minimálně vyrovnává. V mém případě se misky vah dokonce mírně převažují na stranu filmu, a to především díky Mie Farrow, jejíž ztvárnění postavy těhotné Rosemary je jedním slovem - brilantní. Roman Polanski dokázal ve filmu vyčarovat pěkně hustou atmosféru, takže není v žádném případě náhodou, že právě "Rosemary má děťátko" tvoří společně s "Přichází Satan!" a "Vymítač ďábla" takzvanou "svatou" trojici mezi okultistickými filmy. Jen tak mimochodem, od té doby co jsem poprve viděl tento skvostný snímek, se mi pokaždé když slyším jméno Rosemary automaticky vybaví tvář M. Farrow. (26.07.2004)

Vyjma posledních 10-ti minut mistrovské dílo, geniální v tom, jak mate diváka a vybízí ho ke své vlastní interpretaci příběhu. Můžete to brát jako čistokrevný satanský horor, či naopak jako psychologické drama ženy, postupně se propadající do své paranoidní duševní choroby a Polanski svou promyšlenou režií divákovi nic neulehčuje. Naopak díky mnoha chytrým náznakům, které se dají vykládat víceznačně, buduje v divákovi samotném ten samý pocit nejistoty a paranoie. Bohužel musím souhlasit s některými zdejšími ohlasy, že konec je neuspokojivý, byl pro mě strašlivým zklamáním. Až příliš jasně se „karty vyloží na stůl“, vše se polopatisticky vysvětlí a ta báječná atmosféra nejistoty a podezíravosti padne v prach. Kdyby to Polanski nechal v závěru otevřené, v té víceznačné rovině celého vyprávění, neváhal bych s maximálním hodnocením ani vteřinu. Strašná škoda. (17.02.2008)