Rosemary má děťátko

Výborný film Romana Polanskeho patrí spoločne s The Omen (1976) a The Exorcist (1973) ku vrcholu okultného filmového horroru. Sú to kultové diela, ktoré sa svojou kvalitou zapísali do dejín nie len horrorovej kinematografie. Každý z nich spracúva danú tému trocha z iného pohľadu, ale vo všetkých troch prípadoch ide o spoločnú podstatu. Prenikanie pekelných síl do nášho sveta. "Rosemary má dieťatko" je z tejto takzvanej Nesvätej Trojice asi najjemnejším zástupcom, ale silná horrorová atmosféra sa jej uprieť nedá. **** (18.08.2008)

Musím konstatovat, že jde o docela "hustý" film, který pomalu, postupně a nenápadně rozvíjí myšlenku příchodu Satana. Atmosféra je budována skutečně velmi dobře a herecké schopnosti zúčastněných také dávají jistotu kvalitního zážitku. Proč tedy ne 5 hvězdiček? Protože jsem četl o pár let dříve fantastickou knižní předlohu Iry Levina, a té se zkrátka tenhle snímek nemůže vyrovnat, ani kdyby chtěl. I přes své nesporné kvality. (19.08.2003)

Velice silný film od kterého musel nestydatě kopírovat Taylor Hackford když točil Ďáblova Advokáta. Těch podobností je tam tolik že to už neni ani nápadný ale spíš to bije do očí. Roman Polanski opět nezklamal a herci v tomto filmu taky ne, zvlášť se mi líbila role Rosemaryina manžela ten to zahrál fakt dobře, no a pak je tu ta baba ze sousedství :-) Atmosféra by se dala krájet a Mia Farrow vypadá proti těm všem zvrhlejm důchodcům opravdu bezbranně. Skvělý zážitek srovnatelný snad jen s "The Omen." Všem milovníkům silné atmosféry a hororu nelze jinak než doporučit. (08.04.2005)

Rosemary má děťátko jsem si pár desítek let šetřil a následně jsem se díval vlastně úplně neplánovaně. Je to pro mě legendární film, i když jsem ho doteď neviděl. A je to naprosto skvělá záležitost a jsem v pokušení dát plné hodnocení. Možná by stačilo se podívat znovu. Nevýhoda je, že je to ten typ filmu, na který se člověk znova dívat úplně nechce. Mia Farrow je boží (a když se dívám na její fotky z novějších filmů, mám pocit, že je to snad hříčka přírody, ona i v 60 vypadá zase na dvacet) a Ruth Gordon je nádherně nesnesitelná. Je to o parník lepší než Vymítač ďábla a je to možná i lepší film, než Přichází satan, ale ten má Goldsmithe. Krzystof Komeda udělal ikonické main theme, ale nic víc, to je trochu škoda. Není to horor, ale mysteriózní psychologický snímek a působí i dnes moderně. Otazníkem je pro mě možná až moc dlouhý obyč úvod (který ale asi byl nutný) a trochu rozpačitý závěr. (10.12.2019)

Vyjma posledních 10-ti minut mistrovské dílo, geniální v tom, jak mate diváka a vybízí ho ke své vlastní interpretaci příběhu. Můžete to brát jako čistokrevný satanský horor, či naopak jako psychologické drama ženy, postupně se propadající do své paranoidní duševní choroby a Polanski svou promyšlenou režií divákovi nic neulehčuje. Naopak díky mnoha chytrým náznakům, které se dají vykládat víceznačně, buduje v divákovi samotném ten samý pocit nejistoty a paranoie. Bohužel musím souhlasit s některými zdejšími ohlasy, že konec je neuspokojivý, byl pro mě strašlivým zklamáním. Až příliš jasně se „karty vyloží na stůl“, vše se polopatisticky vysvětlí a ta báječná atmosféra nejistoty a podezíravosti padne v prach. Kdyby to Polanski nechal v závěru otevřené, v té víceznačné rovině celého vyprávění, neváhal bych s maximálním hodnocením ani vteřinu. Strašná škoda. (17.02.2008)