Rosemary má děťátko

Jeden z hororů u kterých by se dala atmosféra krájet (a to doslova), například na začátku hraje atmosférická ukolébavka, máte ji za milou a celkem roztomilou... a na konci, vás z ní skoro mrazí. Mia Farrow zde předvádí výkon hodný Oscara a Roman Polanski na režisérské stoličce nápodobně. Film pracuje s tématy paranoia vs. skutečnost což závěr, který kdyby býval končil v momentě kdy Rosemary nahlédne do kolébky a zakřičí, by měl hrubší dopad jak na mě, tak na většinu hodnotících. Ale i přes tohle, ve vás tenhle satanský horůrek nechá veliké množství otázek což mě nutí dát plný počet hvězdiček tak výbornému filmu jako je právě tenhle. (26.03.2010)

Ďábelský Polanski, andělská Mia Farrow a jejich deprimující příručka krizového těhotenství zabalená do hávu okultního satanistického šílenství. Mistrovské dílo, které co do atmosféry a stavby příběhu nemá ve svém žánru takřka konkurenci. Věčná škoda nezvládnutého finále - Nebýt toho, mohlo se po nedostižném Osvícení jednat o nejintenzivnější hororový zážitek v mém životě. Takhle je to ale "pouze" poctivá pětihvězda. 90% (04.08.2013)

„Od budování napětí jsme tady my!“ Docela zklamání. Stoprocentní výkon M.Farrow nezachrání naivní podání celého příběhu a zcela fádní hudební podbarvení ve scénách, kdy mělo mrazit. Navíc Polanski si ze tří možných zakončení (výplod fantazie těhotné ženy, otevřený konec, Belzebub v začuraných plenkách) nakonec zvolil to nejméně elegantní. „No ty teda rozhodně néé, Romane..!“ (25.03.2010)

Rosemary má děťátko jsem si pár desítek let šetřil a následně jsem se díval vlastně úplně neplánovaně. Je to pro mě legendární film, i když jsem ho doteď neviděl. A je to naprosto skvělá záležitost a jsem v pokušení dát plné hodnocení. Možná by stačilo se podívat znovu. Nevýhoda je, že je to ten typ filmu, na který se člověk znova dívat úplně nechce. Mia Farrow je boží (a když se dívám na její fotky z novějších filmů, mám pocit, že je to snad hříčka přírody, ona i v 60 vypadá zase na dvacet) a Ruth Gordon je nádherně nesnesitelná. Je to o parník lepší než Vymítač ďábla a je to možná i lepší film, než Přichází satan, ale ten má Goldsmithe. Krzystof Komeda udělal ikonické main theme, ale nic víc, to je trochu škoda. Není to horor, ale mysteriózní psychologický snímek a působí i dnes moderně. Otazníkem je pro mě možná až moc dlouhý obyč úvod (který ale asi byl nutný) a trochu rozpačitý závěr. (10.12.2019)

Po prvním zhlédnutí před lety jsem konstatoval silný zážitek s efektní tečkou. Potíž je v tom, že se Polanski drží Levinovy knižní předlohy doslovně a v tom je kámen úrazu. Polanského snímek totiž je silný tam, kde divák neví, zda jde o paranoiu ženy s rizikovým těhotenstvím nebo o skutečné spiknutí a zásah nadpřirozených sil. Totiž teoreticky by to tak fungovalo, kdyby pointa nebyla notoricky známá. Rosemary patří k nejúspěšnějším Polanského snímkům a tenhle titul si obvykle průměrný filmový fanoušek vybaví jako první, když přijde řeč o Polanském. Ve své době totiž film fascinoval právě spojením mateřství a tehdy nesmírně oblíbeného tématu satanismu. Levinova předloha je o tom, jak silný dokáže být mateřský cit, a ne o psychóze nešťastné rodičky. Film by zkrátka mnohem líp fungoval jako psychologické drama než jako horor a doslovná tečka ruší a je nefunkční. Ostatně mnohem spíš než horor je to dnes vzhledem k závěru temná groteska. S odstupem doby potěší výkon Miy Farrow a především tradičně pečlivá Polanského režie, ale scénář a pointa jdou celkem mimo mě, takže na víc než 3* to nevytáhnu. Celkový dojem: 60 %. (02.06.2011)