Poslední noc v Soho

Roztomilá McKenzie sní nebo vyšiluje, šukatelná Taylor-Joy tančí nebo vraždí (ups!), kamera kouzlí překrásné obrazy a mazlí se s barvičkama, a soundtrack k tomu výborně dotváří retro náladičku šedesátkového Londýna, v němž je těžké neztratit svou nevinnost a ještě těžší přežít. Na druhou stranu, z dvouhodinové stopáže bych vystřihnul cca 20 minut nebo alespoň lépe mlžil pravdu, protože hlavní twist filmu divák prohlédne o dobrou půlhodinku dřív, než režisér zamýšlel. (25.11.2021)

Jedna z najintenzívnejších jázd tohto roka, možno aj viac ako iba tejto sezóny. Štylistické pohladenie zasadené do čoraz viac hororového prostredia, kde je takmer každá scéna skvelým materiálom pre rozbor. Tých odkazov, predovšetkým na žánre a subžánre, je tu veľké množstvo, ak sa budete báť, že sa to akosi dlho nechce "prepnúť" do toho sľúbeného gialla, tak sa dočkáte. Osobne mi duchárske pasáže pripomenuli Carnival of Souls, ktorý sa v spojitosti s filmom nespomína, na rozdiel od ďalších jednoznačných inšpiračných zdrojov. Osobne je pre mňa Last Night in Soho filmom o klamlivej predstave o nostalgii, my to u nás pociťujeme špeciálne snením našich dôchodcov o "zlatých dobách" komunizmu, Thomasin čaká trpké precitnutie ohľadom šesťdesiatok. (13.11.2021)

Edgar Wright si natočil takovou svou antitezi k idealizované utopii snímku Tenkrát v Hollywoodu a vytvořil film pro všechny ty lidi s hlavou v oblacích, kteří rádi sní o tom, jak by se jim žilo v jiné („lepší“) době. Ale ona každá doba má svá pro a proti. Poslední noc v Soho je horor spíše pro příznivce nápaditého vizuálního pojetí a pomrkávání po dílech minulých ve spojení s moderními trendy, bát se u něj ale rozhodně nebudete. Mně každopádně docela příjemně kápl do noty a baví mě si ho v hlavě zpětně vizuálně přehrávat. (02.11.2021)

Edgara Wrighta mám rád. Je to takovej stylovkář. Točí žánrovky, umí je sestříhat, má to drive a díky tomu máte chuť na jeho filmy koukat opakovaně. To ale úplně neplatí v případě tohoto filmu. Tady si zřejmě trošku odfouknul. Ubral drive, ubral střih a pošetřil si to hlavně na ty scény z těch 60. let. Jakmile jste filmově tam, tak je to super. Jakmile tam nejste, je to ospalé až běda. Jediné plus, které si bez problémů udržel, je soundtrack. Ten je opět fantastický. (24.05.2024)

„Prý je to, asi jako když jde krásná dáma v plesových šatech anebo v báječném kožichu, všichni přihlížející jsou paf, a ona přitom šlápne do hovna." Až budou mé děti někdy popisovat, jaký zážitek jsem si odnesl z Last Night in Soho, bude to vypadat asi takto. Prostě pumprdentlich... Jasně, záměrně přeháním, ale tento „pojem" Oty Pavla se mi vybavil hned po odchodu z kina. Řemeslně odvádí Wright skvělou práci, herecké výkony stojí za to a hudební čísla jsou dokonalá, ale zbytečně doslovným koncem se hrozně podráží. Na jednu stranu tedy vím, že si to tu čtyřku zaslouží, ale na druhou se stále nejsem schopný přenést přes konec, který je sice v mnoha ohledech správně podvratný a nečekaný, ale zároveň svým podáním neuvěřitelně nucený až odfláknutý. „Prostě tam hodíme několikaminutový dialog, kterým to všechno co nejjednodušeji vysvětlíme i tomu, komu to pořád ještě nedošlo." A je to zejména tento problém, který v mých očích z Poslední noci v Soho dělá jednohubku, která vyšumí a nebude rezonovat tak, jak by mohla. Jednoduše něco, co už znovu vidět nepotřebuji. Což je škoda. Pohrát si v závěru trochu více se scénářem, a hned by to vypadalo úplně jinak. (03.11.2021)