Poslední noc v Soho

Zatím zřejmě nejslabší Edgar Wright, ale určitě pořád minimálně zajímavý. Bavilo mě postupné budování děje, bohužel při zjištění pointy mé nadšení pro film opadávalo, rovněž mě moc nebavily výlety za Sandie. Nechápu z čeho plyne to nadšení že Anya Taylor-Joy je nějaký moderní sexsymbol. Pro mě tedy rozhodně ne. Závěr šokující tak akorát. No a pak se to celé vlastně uzavře. Příště prosím lépe pane Wrighte. 65% (08.03.2022)

„Jsou tam zkažení lidi.“ - „Mám kuráž. Zvládnu je.“ - „Jen říkám, že Londýn může být náročný. Na tvou mámu byl asi až příliš a ta neměla tvůj dar.“ - „Můj dar?“ - „Ona věci necítila, neviděla…tak jako ty. Mám strach, že toho na tebe bude moc.“ Jenže o tom, kolik toho na Eloise bude, babička nic neví, a mladé studentce se může vysněný Londýn v mžiku stát noční můrou…Filmu jasně dominuje režisérův styl. Wright stvořil vizuálně poměrně „vymazlenou“ podívanou, která má solidní fantazii a fungující retro atmosféru. Potud mám hlavně slova chvály. Jenže po stránce příběhu už to tak slavné není. Má to své světlé momenty, ale děj mnohdy pokulhává a místy vyloženě nestíhá. Film se v mém hledáčku objevil hlavně kvůli talentované Novozélanďance Thomasin, ale ta občas nemá co hrát, a její sympatická postava se místy mění v nepříliš zajímavou hysterku vláčenou svými představami. A nesměl by to být Wright, aby mě zas nezklamal konec…ale ne, tentokrát ho beru neutrálně. Přesto smíšené pocity zůstávají, dám ještě slabší 4*. (23.01.2022)

Wright umí skvěle vyvolat ducha čtvrti, kde v každém kamrlíku někdo zemřel, ve zdech každého baru jsou vsáklé zapomenuté večírky, a kde se všichni odvolávají na idealizovanou minulost, která má být pod tím vším někdě ukrytá. Toho zamilovaného i uštěpačného genia loci ale zejména ve druhé polovině rozežene nudné a průhledné pátrání po padouchovi, kde se Wright točí v kruhu, opakuje se a tak nějak celkově nemá co říct... Přitom záverečné titulky ukazují, že se stačí spolehnout právě jen a pouze na Soho. (07.11.2021)

Roztomilá McKenzie sní nebo vyšiluje, šukatelná Taylor-Joy tančí nebo vraždí (ups!), kamera kouzlí překrásné obrazy a mazlí se s barvičkama, a soundtrack k tomu výborně dotváří retro náladičku šedesátkového Londýna, v němž je těžké neztratit svou nevinnost a ještě těžší přežít. Na druhou stranu, z dvouhodinové stopáže bych vystřihnul cca 20 minut nebo alespoň lépe mlžil pravdu, protože hlavní twist filmu divák prohlédne o dobrou půlhodinku dřív, než režisér zamýšlel. (25.11.2021)

Edgar Wright si natočil takovou svou antitezi k idealizované utopii snímku Tenkrát v Hollywoodu a vytvořil film pro všechny ty lidi s hlavou v oblacích, kteří rádi sní o tom, jak by se jim žilo v jiné („lepší“) době. Ale ona každá doba má svá pro a proti. Poslední noc v Soho je horor spíše pro příznivce nápaditého vizuálního pojetí a pomrkávání po dílech minulých ve spojení s moderními trendy, bát se u něj ale rozhodně nebudete. Mně každopádně docela příjemně kápl do noty a baví mě si ho v hlavě zpětně vizuálně přehrávat. (02.11.2021)