Asi to ukončím

ačkoliv sem se s Anomalisou úplně minul,na nového Kaufmana sem se těšil a ukázalo se že oprávněně.Budu sice muset ještě chvilku přemýšlet co že sem to vlastně viděl a vzhledem ke stopáži (těch 134 minut je opravdu,opravdu hodně) to asi jen tak nebudu chtít vidět znova - pokud vůbec,ale jinak má I´m thinking of ending things pro mě podobně vtahující a fasicnující kouzlo jako svého času Synecdoche New York.Spolu s Romou a Irishmanem jeden z nejlepších filmů který zatím Netflix v rámci vlastní tvorby nabídnul...80% (05.09.2020)

Pouhé řetězící se výstřednosti, téměř bez příběhu, u nichž čekáte, že se v závěru (alespoň částečně) vysvětlí a začnou dávat smysl. Ale nestane se tak. I'm Thinking of Ending Things je tak jenom dlouhá, nudná, samoúčelná blbost, která je i na první shlédnutí od poloviny stopáže skoro nesnesitelná. 1*. (29.09.2020)

Kaufmanove najnovšie dielo neraz pripomína skôr akúsi komornú Kafkovskú esej, než ucelený príbeh (ktoré som mal u Kaufmana vždy najradšej). Na trochu premrštenej stopáži necháva svoje postavy iba tak existovať, vymieňať si svoje životné skúsenosti a zážitky, filozofovať pomocou popkultúrnych odkazov, starnúť pomocou makeupu a masiek a neraz i mlčať a iba sa tak trápiť. V závere napokon ich nesmerovanie nikam, vrcholí v surreálnej muzikálovej scéne, ktorá by príbeh mala pocitovo uzatvárať. Možno i kvôli neznalosti predlohy ma film nedostal rovnako ako Charlieho predošlé režijné zárezy, napriek tomu si myslím že je dobré ho vidieť, už len pre jeho netradičné rozprávanie (Ktorá postava bola vlastne reálna a ktorá nie? Aj sám Kaufman na to odpovedá iba nejasne.) a čudesnú poetiku. A pre tú jeho jedinečnú úprimnosť. (05.09.2020)

Na tohle mě opravdu neužije. S Kaufmanem už nějakou tu zkušenost mám, sice ne že bych jeho snímky pochopila zcela úplně, ale aspoň dokázaly zaujmout a odnesla jsem si z nich nějakou tu duševní potravu. I'm thinking of ending things je ale nuda až na dřeň, když se tam zrovna neděje něco mysteriózního. Scény jsou nepřiměřené dlouhé a nicneříkající. Neříkám, že se mi nelíbilo nic, třeba herecké výkony byly úžasné (zejména Toni Collette) a vizuál a výprava taky krásná. Zkrátka pro oči je to pastva náramná, ovšem pro mozek a duši už je to horší. Já fakt těžko překousnu nudu a tady to na mě dolehlo až dost a nevyrovnaly to ani ty twisty a časové posuny. Prostě když si z toho absolutně nic neodnesu, protože nejsem schopná to uchopit, tak mě to jaksi neba. Škoda. (22.12.2020)

Dokonalý paradox. To neustálé režisérovo přidrzlé obcování s divákovou trpělivostí (snad bych se dokonce ani nebál napsat, že z určitého úhlu pohledu jde vyloženě o znásilňování kulturního zážitku!) se totiž ve finále přetaví v nepopsatelně osvobozující pocit a pokorné pochopení, a zatím nic mi letos nepřineslo tak intenzivní odměnu, jako závěr tohoto klenotu. [Netflix] (22.09.2020)