Asi to ukončím

Výborně natočený mindfuck, u kterého si nejsem jistý co jsem 135 minut sledoval. Nenudil jsem se ani chvilku, ale těch WTF momentů bylo hodně. Je to zvláštní, je to zajímavé, je to něco co jste asi nikdy neviděli, přesto je to parádně natočené (kamera, práce s detaily, atmosféra, dialogy o všem a ničem, střih) a má to skvělé herce Buckley - Plemons - Collette - Thewlis. Charlie Kaufman je jako režisér a scénárista výborný, ale nejsem jsem si jistý, pro koho tento film natočil. Jestli pro sebe, nebo pro někoho, kdo pochopí každou myšlenku. Já to sice nejsem, nicméně film jsem si svým způsobem užil. (25.09.2020)

Do příjezdu ke střední škole se jednalo o film roku s jednou z nejděsivějších hororových scén, co jsem za dlouhou dobu viděl, čímž mám na mysli celou návštěvu na statku u rodičů. Tato sekvence působí jako v loopu puštěná konkrétní scéna z Mulholland Drive, kde se protagonistky vrátí domů z divadla s nalezeným klíčkem od modré krabičky a je opravdu velmi nepříjemně nasnímaná (zdálo se mi to, nebo některé pohyby postav byly schválně zrychlené?). Se vstupem do prázdných chodeb školy se pak bohužel film promění už v čistou alegorii o tanci a zpěvech, čímž se z dosavadní americana nightmare odbočí někam do světa obligátní ironie (čemuž se alespoň dle wiki synopse kniha vyhne a já jí tím pádem chci a hned), což je přeškoda, nicméně v rámci Netflixu se jedná o fakt jetej úlet, kterýho si je třeba vážit. Navíc stejně jako doposud téměř všechny Kaufmanovy filmy se i tento odehrává v cyklickém surreálném světě sestaveném z neuróz, fóbií, masek, frustrací a vyčerpání, se kterým mluvíme celkem podobnou řečí. (15.09.2020)

Viem si to predstaviť, že ako filozofická kniha plná úvah o živote, zmysle existencie to môže byť naozaj dobré. Pretože tých myšlienok v hlave Jessie Buckley tu počujeme strašne veľa (niekedy aj jej frajer vyplodí čosi zaujímavého) a keby sme sa nad každou z nich mali zamyslieť, tak máme robotu na celé mesiace. Lenže tu sa k tomu pripájajú aj dialógy a okrem monológov hlavnej predstaviteľky sa tu nachádzajú aj prázdna výplň, taká nutná vata, ktorá natiahla film na skoro 2 a pol hodiny. A takýto štýl môže mnohých divákov umučiť k smrti. Takže ako kniha by to mohlo byť aj za plný počet, ale ako road filozofický film s pár slušnými zábermi na zasneženú krajinu to vystačí na priemer. (07.09.2020)

"I´m Thinking Of Ending Things" bude asi jeden z najzaujímavejších filmov, čo som videl za posledné roky. Skutočne fascinujúce sledovať. Ak by mi ale niekto napísal alebo povedal, že väčšiu blbosť nikdy v živote nevidel, tak by som tomu totálne rozumel. Myslím si, že kto to nevypne po desiatich minútach má istým spôsobom môj obdiv. Ja hovorím, že sledovať našu dvojicu je celkom fascinujúce. Chcel som vedieť kam sa to vyvinie, chcel som to vnútorne pochopiť a snažil som sa to celé nejako vstrebať. Nebudem hovoriť k čomu som dospel, aby som tu nepísal spoilery, no viac-menej som dokázal veci odhadnúť celkom dobre. Najviac mi to asi pripomenulo film "Bottom Of The World". Podobne bizarné a otvorené k rôznym interpretáciám. Niektoré veci sú tam jasné a potom je tu niekoľko scénok, ktoré sú skutočne veľmi znepokojivé. Herecké výkony sú absolútne excelentné. Veril som to úplne všetkým. Dali do toho absolútne maximum. Toni Collette a David Thewlis sú veľmi zaujímaví. Počas celej tej časti keď sú naši hrdinovia na farme som sa vnútorne snažil nejako pochopiť čo sa deje a sledoval každú jednu momentku. Osobne by som prijal iba keby tam bolo viac thrilleru. Je to síce veľmi chladné a mrazivé, no chcelo to mať trošku väčšiu dávku thrilleru alebo nejakú reálnu hrozbu. Pretože vnútorne film vnímam ako psychologickú drámu. Čo som sa pozrel tak kniha je vraj ešte temnejšia, no tú nehodnotím. Z pohľadu filmu ide o fascinujúce dielo. Ale nie je to niečo, čo môžem odporúčať bežnému divákovi. Lebo skôr si myslím, že mnohí film vnútorne nebudú schopní stráviť. Mne problém ale nerobil. Hodnotenie: B (06.09.2020)

Dokonalý paradox. To neustálé režisérovo přidrzlé obcování s divákovou trpělivostí (snad bych se dokonce ani nebál napsat, že z určitého úhlu pohledu jde vyloženě o znásilňování kulturního zážitku!) se totiž ve finále přetaví v nepopsatelně osvobozující pocit a pokorné pochopení, a zatím nic mi letos nepřineslo tak intenzivní odměnu, jako závěr tohoto klenotu. [Netflix] (22.09.2020)