Bobby Deerfield

Jeden z mojich najobľúbenejších románov Remarqua. Keď porovnám knižnú predlohu a čo nám poskytol Sydney Pollack, tak musím povedať, že nebolo to vôbec zlé. Len ten príbeh nie je tak silný ako v tej knihe. Tá choroba, láska, smrť, všetko je silnejšie. Ale to v knihách býva. A určite som si tie postavy nepredstavoval ako Al Pacina, ani Marthe Keller. Inak v jej prípade to bol za dva roky druhý film, kde mala nižšieho partnera, predtým to bol Dustin Hoffman v Maratóncovi. Čo dodať, film nemusí sadnúť každému, pretože je takou červenou knižnicou. Ale to silné posolstvo o krehkosti života tu pretavené bolo. Páčilo sa mi. (20.05.2021)

Tak jsem si Bobbyho Deerfielda vyhledala po mnoha letech se zvědavostí, jak na mě bude teď působit. Je to dobrý film, ale mě nechává jaksi citově chladnou, což by u romance tohoto typu asi být nemělo. Může za to nejspíš postava Marthe Keller - i když chápu, že smrtelně nemocná mladá žena má nárok na určité nestandardní chování, mně byla prostě protivná. Tento film má pro mě dva silné momenty. Je to jednak rozdílný přístup ke smrti mezi automobilovým závodníkem, který dobrovolně denně riskuje život, a ženou, která dobře ví, že to má takříkajíc "za pár", a potom zjištění Bobbyho, že není až taková hvězda, jak si myslel, a že dokonce existují lidé, kteří o něm nikdy neslyšeli. Jinak souhlasím s Limou, že Bobby mohl být klidně lyžař. Myslela jsem, že bych film nabídla svému motoristickému synovi, ale asi by mě s tím vyhodil. (23.10.2006)

No nebejt obsazeni tak nevim nevim. Pribeh je zbytecne rozvleklej a dlouhej a prakticky o nicem, az na par vydarenejch momentu ze zavodu a rozhovoru mezi Bobbym a Lillian. Ale je fakt, ze film je hodne smutnej a misty docela poutavej. Al Pacino hraje skvele, jen se zbytecne moc casto tvaril tak jako nijak. Podle me ho tady prekonava naprosto skvela Marthe Keller. Chybeli mi ve filmu nejaky vetsi emoce, Pacino jen tak zavodi, jen tak pozna Lillian, zacnou se stykat a pak umre a vsichni se chovaj, jako kdyby se vlasne nic nedelo, takze to pak mirne nudi. Ale pod 3* nepujdu, spis to jsou lepsi 3*. (17.08.2006)

Neslyšící spoluobčané se v tomto filmu nemusí spoléhat jen na titulky. Vše podstatné se totiž odehrává v očích Al Pacina a v chování Marthe Keller. V těch velkých hnědých očích, které říkají Al Pacinovi pane je totiž všechno, otázky, údiv, radost, obdiv i láska. V chování Marthe Keller je zase jasné poselství, že každá vteřina našeho života je mimořádná, protože nikdy nevíme která vteřina bude ta poslední. Film, co se mě zaryl do kůže, se scénama, které se mě zaryly do srdce. Nikdy bych neřekl, že i během focení ve filmu mě zvlhnou oči, nikdy bych neřekl, že lze udělat poetický záběr na prázdnou závodnickou dráhu a přitom cítit jak moc energie a adrenalinu má ta dráha v sobě, ale především bych nikdy neřekl, že mě nebude mrzet, že film není ze závodního prostředí jak napovídá plakát či komentář uživatele Radyo a že naopak budu rád, že je "jen" o lidech, pocitech, emocích, o životě a o smrti, tak jak napovídá komentář uživatelky Kleopatra. (13.01.2008)

Předloha asi ublížila víc, než by jeden čekal. Místo napínavého dramatu vystavěného podle osy událostí smrt týmového jezdce-sabotáž-vyšetřování-riskování života-okrajová romance-závod o vše-odhalení závady-dramatická tečka sledujeme unylou smutnou romanci o ženský, která není ani pěkná, ani rajcovní, jenom drzá jak vopice, která celej film umírá a všichni čekáme, až se to povede. Pacino zahrál svou postavu se vším smířeného nebouřliváka dobře, ale z celého filmu se mi líbil jen začátek slibující napětí (nekonalo se) a pasáž, ve které běžel po silnici krásnou zatáčkou v italském městě (zřejmě Florencie). (15.03.2014)