Hájili jsme hrad

Film jako surrealistické pimprlové divadlo. 1) Kniha Castle Keep od Williama Eastlakea patří k mé oblíbené "intelektuální" literatuře z prostředí druhé světové války. Oceňuji duchaplné dialogy symbolizující absurditu situace. Podobné knihy jsou třeba podstatně ironičtější a veselejší Jak jsem vyhrál válku od Patricka Ryana anebo rozhovory z první světové války Mlčení plukovníka Brambla od André Mauroise._____ 2) Dílo představuje obvyklé nešvary zfilmované literatury. A tak sleduji postavy, které si pamatuji podle jmen, ale nepoznávám podle vzhledu ani chování, jak pronášejí důvěrně známé duchaplnosti, které z jejich úst znějí falešně a trapně. Jako když do nočního sex klubu plného mihotavých světýlek a nejrůznějšího vábení vtrhnou ráno uklizečky v doprovodu slunečního svitu a najednou se ukáže, že nic není, jak jste si mysleli. Film, který mi sebral výsadu vlastní fantasie, mi za ni nic neposkytl náhradou._____ 3) Stručně řečeno: z chytré knížky založené na kráse psaného slova filmaři onen spisovatelský génius loci vyjmou, aniž by ho nahradili filmovým viděním._____ 4) Nicméně hrad se mi moc líbil. Postavili ho z polystyrénu za milión dolarů v národním parku Kamenica, 45 km severně od Bělehradu. Scény z města se odehrávaly v městečku Novi Sad. (12.10.2016)

Velmi subjektivní pohled na válku jako takovou. Sydney si to i pro tentokrát natočil po svém a díky jeho jedinému válečnému filmu má v podstatě tento žánr nový rozměr. Německá ofenzíva zaujímá velmi malé procento filmu...respektive celé válčení představuje v tomto případě vedlejší dějovou linku, což v některých sekvencích je i není na škodu. Ten případ, kdy to je na škodu nastává ve chvíli, kdy se začne filozofovat o poezii a vedou se debaty, které působí vzhledem k námětu kontraproduktivně, což je ale můj subjektivní dojem. Vyčnívající Burt Luncaster spolu s Peterem Falkem povyšují hereckou stránku na chvalitebný stupeň. Netypický, avšak lehce nadprůměrný příspěvek jak do válečné sbírky, tak do Pollackovy úctyhodné filmografie. (23.03.2013)

: Film pojednává o hrstce americkych vojaků kteří poblíž Arden hájili stary zapomenuty hrad proti poslednimu z ataku německe armady na konci 2.sv.války.Američti vojaci sou sem poslani na zotavenou nebot po predeslych bojich se snimi uz prilis nepocita. Kdyz vsak nemci podniknou na zcela neocekavanem miste ofenzivu, narazi na odpor a z hradu se stava symbol za ktery se vojaci hodlaji biít do roztrhani tela.Za zminku stoji pekne vylicene zaliby vojaku nez dojde k bojum at uz lovecke vypravy nebo navstevy v nevestinci. (27.02.2008)

Netypický válečný film, který se odehrává v zimě roku 1944 na belgickém hradě, kde se skupina amerických vojáků chystá na poslední boj s nepřítelem. Jednotliví vojáci se před bojem baví, jak můžou. Jeden se stará o VW Brouka, druhý peče v pekárně chleba a další spí s místní ženou a další zase něco. A abych popravdě řekl, takovýto příběh mě moc nebere. Raději se podívám na film, kde se bojuje a ne kde se vedou sálodlouhý řeči o válce a umění a kde vystupuje hodně zváštních postav. A co ty uniformy z Pacifiku, co měli američtí vojáci? Ale abych jen nekritizoval, i toho boje jsem se dočkal. Po nudné hodině se mě to začalo konečně líbit. Boje byly dobře nasnímané a celkově to zvedlo moje hodnocení. Takže nakonec za 3*, i za Burta Lancastera, který jako jediný vyčníval z herců. (16.08.2010)

Jsem trochu na rozpacích. Určitě můžu Pollackovu filmu přiřadit řadu pozitivních přívlastků - je originální, atmosférický a ulítlý. Určitě je to snímek, na který se nezapomíná a i po letech se vybaví několik zajímavých scén a především absurdních dialogů, kterými je doslova zaplněný. Je natočený podle slavné a uznávané literární předlohy, ale myslím, že její proslulosti zůstává ledascos dlužen. Při všech zmíněných kladech je to ve skutečnosti film celkem neznámý, který kouká z úctyhodné vzdálenosti na ctěnou válečnou klasiku. Něco na něm prostě nefunguje. Tak nějak nedrží pohromadě a i když můžu hodně dlouho vyzdvihávat jeho jednotlivosti, jako celek je jen mírně nadprůměrný. Trochu ho sráží i literární dialogy, místy nevhodně zvolená míra absurdity (buď měli scénárista a režisér ubrat, nebo naopak přisadit do groteskní podoby) a celkově vadí, že nedrží nějaký jednotný styl. Spousta scén má obrovský komediální potenciál a přitom ony scény vůbec nejsou k smíchu. Místy je to pateticko-hrdinské tak, jak jsme zvyklí u té nejprofláknutější patriotické americké válečné produkce. Zkrátka a dobře, na jedno pokoukání určitě stojí Hájili jsme hrad za to, ale vracet se k němu přes skvělé obsazení a řadu výborných dialogů už nehodlám. Celkový dojem: 65 %. (16.06.2010)