Duše

U Pixaru ví, jak diváky zaujmout, pobavit a zároveň dojmout a Duše je dalším názorným příkladem toho, že "lampičkové" studio umí naservírovat vskutku oDUŠEvnělé kousky. Z technického hlediska jde o dechberoucí audiovizuální podívanou, oplývající úžasně vypiplanou animací a nádherným soundtrackem. Oceňuji výtvarné ztvárnění světa duší a jeho rozličných charakterů - od čerstvě zrozených dušiček, přes (J/T)erryho, až ke smutně děsivým ztraceným duším, které mi připomínaly postavy z Miyazakových animáků. Pete Docter vdechl život (a duši) dalšímu originálnímu světu, jenž v určitých momentech evokuje jeho předešlý snímek V hlavě, a přesto je v mnohém jiný. Příběhově se jedná o nadmíru vyspělý snímek, který se zaobírá smyslem našich životů a jejich samotnou podstatou, která rozhodně není předem daná. V hlavě a Coco mě sice chytly za srdce o maličko víc, přesto si však Duše ode mě to plné hodnocení zaslouží. (01.01.2021)

Život je jazz. Až bude jednou populární točit live-action předělávky animáků od Pixaru, chtěl bych Soul vidět jako první! Velká paráda s fenomenálním soundtrackem od Reznora (štěstí, že hudbu neskládal třeba Giacchino), geniálním 2D vyobrazením některých postav a s ohromnou dávkou imaginace, která dnešním filmům tolik chybí. Jen to klidně mohlo mít ještě hodinu, dát si víc práce s vybudováním astrálního světa, protože jsou to scény právě z něho, který jsou naprosto... z jiný dimenze (tak trochu Interstellar animovanýho filmu)! (26.12.2020)

Chyběl mi tam krůček navíc, díky němuž bych šel s postavami a nervózně vyhlížel, co se ukrývá za zavřenými dveřmi. Mám pocit, že tu nebylo nejšťastnější rozdání karet, protože se víceméně nabízí jen pár variant řešení. Je to jako dívat se na detektivku, kde tvůrci představí dva podezřelé a tím to hasne. Doufal jsem, že zrovna v případě Pixaru najdou nějaké nečekané řešení, které na konci z předem vyjetých kolejí vybruslí, ale to se bohužel nestalo. Duši nelze upřít silné emoce i skvělé gagy, zatímco však "tam nahoře" se hýří nápady, na zemi to bylo jen tajtrdlíkování v duchu animovaných skečů (příliš nepomáhá i to, že vedlejší postavy z Joeova života vesměs působí jako nezajímavá výplň). V jednotlivých momentech každopádně Pixar nadále fascinuje tím, jak nápaditě umí vytvářet (s)nové světy. Celek ale tentokrát neohromí. Animák Charlie: Všichni pejskové jdou do nebe, v němž hrdina také urputně bojuje proti vlastní smrti, ve mně nechal před lety mnohem silnější otisk. Duši si nakonec budu pamatovat paradoxně hlavně pro to, že v ní můj oblíbený gay moderátor mluví postavu, co kormidluje růžový koráb (což mi prostě přišlo vrcholně absurdní, ať už šlo nebo nešlo o záměr)... (16.01.2021)

Na nepřímé pokračování špičkového animáku V hlavě jsem se dost těšil. Před pěti lety se totiž týmu kolem Petea Doctera podařilo nejen představit standardně chytlavý a dojemný příběh, ale i překvapivě názorně a rozumně představit řadu principů, na kterých náš mozek funguje. Od ponoru ještě o kousek hlouběji tedy nebylo třeba očekávat nic menšího než animák roku. Jenže vysoká očekávání se nenaplnila. Nechám stranou úvahy nad podivně seriózním konceptem, jenž pro málokteré prepubertální dítě bude dostatečně atraktivní; z pohledu dospělého diváka jsem totiž dostal příjemně vážný kus, který však na položení hutných otázek reaguje pouze velmi vlažnými a nepřekvapivými odpověďmi. Jako by Docter a spol. vlastně neměli co říct, ale přesto se chtěli pustit do už jednou úspěšně proplavaných vod. Pixar samozřejmě stále dokáže mnoho nabídnout – povedený dabing (Richard Ayoade!), skvělou hudbu mísící oduševnělé plochy Trenta Reznora a Atticuse Rosse s chytlavými jazzovými mezihrami, a nakonec i epicky působící, přestože trochu jednotvárně promodralý vizuál. Napětí se daří budovat, přestože málokterý zvrat překvapí a výsledné poselství sice pohladí, ale rozhodně vás nedostane do emocionální či myšlenkové bouře. Dospělejší tvář Pixaru neurazí, ale i v souvislosti s velkými očekáváními u mě převládá lehké zklamání. (22.05.2021)