Vzpomínky na Afriku

Vzpomínky na Afriku částečně potvrzují autotematičnost filmů Sydneho Pollacka, jejichž žánr se mnohdy stává i ústředním tématem. V Tootsie vidíme herce Dustina Hoffmana převlečeného za ženu, jak hraje herce převlečeného za ženu. Ve Třech dnech Kondora hlavní hrdina pročítá stovky špionážních příběhů tak dlouho, až se stanou součástí jednoho z nich. Ve Vzpomínkách na Afriku sledujeme romantické drama, které operuje s emocemi natolik střízlivě, že spíš vypráví o romantickém dramatu, než by jím samo bylo. Navíc právě vyprávění příběhů je jedním z dominantních motivů. ___ Film je natočen jako vyprávění, které má de facto několik začátků a samo sebe si uvědomuje jako vyprávění podle pravidel, které lze porušovat. Vzpomínky na Afriku tak nejsou tradičním epickým příběhem, který by podal přesnou představu o životě skupiny lidí během delšího časového období, ale řadou za sebou jdoucích vzpomínek vypravěčky ve voice overu, která události cíleně vynechává, představa o čase je pro ni de facto irelevantní a pokud určité narativní prvky nepovažuje ze svého hlediska za dostatečně zajímavé, prostě je nesdělí. ___ Úmyslně zcizující efekt vyprávění ve vyprávění tak recipientovi umožňuje potenciální identifikaci s dokonale inscenovaným prostorem, nikoli však s postavami uvnitř něj. Právě tato zvláštní diskrepance mezi vyprávěným a zobrazovaným však ve spojení s výsadní pozicí prostoru jako dalšího hrdiny zaručuje Vzpomínkám takřka nezaměnitelné postavení v žánru exoticko-romantické epiky. Fakt, že romantický motiv je sice dominantou hrdinčina vyprávění, ale ne filmu samotného, umožňuje přenášení významů na jiné prvky (modifikace organizace prostoru, vztahů mezi postavami, reakcí na tytéž podněty atp.). ___ Vzpomínky na Afriku jsou tak přes víceméně banální zápletku (hrdinka se v rámci „sňatku z rozumu“ provdá do Afriky, s manželem se rozejde a zamiluje se do charismatického lovce, který je však příliš svobodomyslný pro trvalejší vztah) mnohovrstevnatým filmem, který implicitně sděluje mnohem více, než se na první pohled zdá. Navíc věrohodně a bez příkras zachycuje ztrátu nevinnosti Afriky s příchodem západních kolonialistů počátkem dvacátého století, ačkoli nepříjemné informace podává spíše okrajově a ani na okamžik citově nevydírá. Ostatně motiv popření všední každodennosti na úkor eskapického vyprávění příběhů je dalším z těch, který z osudů postav nakonec proniknou do struktury filmu, jenž kromě důmyslného narativního systému nabízí i jedno z nejvíce fascinujících zachycení podoby afrického kontinentu na plátně. Bez kýčovitých zjednodušení, prostě jen nádhernou, divokou a nezkrotnou zároveň, rámovanou v dlouhých panoramatických záběrech a s táhlými tóny podmanivé hudby Johna Barryho v pozadí. (20.01.2008)

Poutavý děj, nádherný příběh, překrásná uklidňující hudba a skvělé herecké výkony... mohl bych jmenovat dál a stejně bych nenapsal všechny kvality, kterými je tento film obdařen, ale bohužel i přes velmi příjemně strávený večer u tohoto snímku nemohu hodnotit jinak než 4*, možná jsem nejlepší dílo pana Pollacka málo docenil, ale celkový dojem na mě zkrátka víc jak čtyřhvězdičkově nepůsobí. (17.01.2010)

Scénář: Kurt Luedtke .. Možná, že tento snímek byl svého druhu první, ale dvacetiletá propast od vzniku (do doby než jsem film viděl) a několik dosti podobných a více méně stejně slabých snímků (Indočína, ..) vzniknutých poté určitě nepřidaly na mém zážitku.. Utahané, nudné, slabě romantické a přeoscarované - asi byl slabý rok na kvalitní podívanou, když většinu sošek posbírá tohle. Jediná zasloužená je za výtečnou hudbu! 50%. (28.08.2005)

Tak především jsem film už dlouho chtěla vidět a říkala jsem si, že klasiku jako jsou zrovna Vzpomínky na Afriku, člověk musí vidět. Rozhodně se tady dá mluvit o skvělém výkonu Meryl Streep, protože ta je dokonalá všude, hrát někoho tak silného, odhodlaného v cizí zemi, potýkat se s nemocí, špatnými podmínkami a nejistotou. Vybrat si muže, který chce za každou cenu být svobodný, není pro ni úplně ideální. Překvapivě ale na mě film jako celek natolik nezapůsobil. Konec byl jemně dojemný, ale nebyla jsem z toho hotová. Nepřilnula jsem tak k hlavním hrdinům, jak bych si myslela, protože oba herci jsou prostě úžasní. Bohužel mi tam něco chybělo a bylo to dlouhé. Ale mělo to pár pro mě opravdu kouzelných a nezapomenutelných scén - zážitků. (21.06.2014)

Jestli je film, už něhož se v mém srdci předhání o první místo estetično s myšlenkou, tak je to tento. Nemůžu se na něj vynadívat, krásná krajina, propracované kostýmy Mileny Canonero, rekvizity.... vše ještě podtrženo překrásnou hudbou.... a v TO zasazen příběh ženy, která se - ač sňatkem aristokratka - sžila s exotickou zemí, domorodci i prací na plantáži. Postava Roberta Redforda, nespoutaného hrdého chlapa, to je další lahůdka. Miluju nejvíc dvě scény: když má Meryl od pušky zraněný ret, to gesto, které Robert udělá, a tu mohutnou jiskru, která přeskočí, a pak Meryl s hlínou v třesoucí se ruce .... nádherné. (26.07.2005)