Austrálie

Austrálie je země mnoha tváří, stejně jako je tenhle film vším, čím ho Baz Luhrmann chtěl mít. Lze mu potom cokoliv vyčítat? Z počátku (retro) groteskní ladění, tak typické pro Baze, funguje pouze napůl plynu, stejně jako romantický příběh honáka a jeho šéfové. Stoprocentní je však vyprávění mladého míšence, který filmem provází (i když osobně tenhle typ vyprávění nemám rád, když toho nebyl, takt o přeci nemůže vyprávět:)). Austrálie, i přes svou kýčovitost a barevné ladění do melancholických obrazů (melodrama jak vyšité), má jeden obrovský klad a tím je připomenutí působivosti velkých filmů 30-40. let. Vrátit se o padesát let a jít na tohle do kina tak budu unesený jako většina diváků. A tohle asi Baz přesně chtěl, bohužel já ne...(moje chyba, uznávám). (12.02.2011)

Austrálie je smutný příklad filmu, který se povedl přesně podle přání tvůrce a rozhodně mu nejde upřít pevná vize, ale zároveň mě naprosto nebaví a nezajímá. Já bych ho měl rád rád, ale prostě to není tak úplně možné. Racionálně jde ocenit spousta nápadů, emoce se ale nedostavily. Snad až to jednou uvidím znovu... (12.12.2009)

I když jsem opilá (kdo by se po tolika panácích divil...), během filmu mi před očima naskakovaly hvězdičky - to bude za tři, ne, tomu dám čtyři... Nakonec to dopadlo, tak jak to dopadlo, protože udržet mě vzhůru podnapitou přece jen bude znamenat, že ten film nebyl nudnej. Ano, C2H5OH způsobil, že některé scény jsem prožívala opravdu intenzivně - víc jsem se některým "absurditám" smála, více jsem byla "dojatá". Líbil se mi hlavně proto, že byl o všednosti. O té sladké, zaprášené všednosti, které se mi zalíbila. Nečekala jsem na konec filmu; dohromady se dali vcelku brzo :-) I'm glad. I přes délku jsem neměla pocit, že teď nutně musím jít spát, protože mě zajímalo, jaký bude konec. A ten mě nezklamal. 100% happy end to není, but I like it :-) sry, když trochu cucám nektárek, tak mám tendenci mluvit cizíma jazykama - a to se tady ještě držím. See ya. (23.05.2009)

Po všem tom strašení ze strany kolegy KarlaR je nakonec Austrálie vcelku příjemným výpravným romantickým velkofilmem. V porovnání s Titanicem nebo Pearl Harborem nestojí na tragické událost, ale umně ji komponuje jako součást vyprávění, mimoto se Luhrman téměř dokonale vyvaroval patosu. Austrálie je velice civilní, velice příjemná, v první dvacetiminutovce strašně vtipná, a jen chviličku digitálně nesnesitelná (scéna se stádem na útesu je King Kong hadr ovšem). Nebýt mystického prvku, hodnotil bych možná ještě výš... Hugh Jackman je... a nebo radši nic, ještě by se o mě mohly začít šířit různé zvěsti.. 0:) (26.12.2008)

Božské, fenomenální, úchvatné... a krásné. Austrálie není film, ale FILM, a to proto, že se vzdaluje lietatuře a divadlu a vypráví zásadně obrazem. Je to ryzí kinematografie, co nám tu Baz Luhrmann předvádí - médium definitivně osvobozené z přidružených umění, jejichž syntézou na počátku dvacátého století vzniklo. Austrálie by knižně vůbec nefungovala. Začtete-li se do scénáře, nespatříte ani zlomek z výsledného díla. A o tom to celé je. ____ Jak poznamenal Luhrmann v Reflexu, „Inteligentní divák ví, že s ním hraji hru“. Naznačuje tím, že celá Austrálie podobně jako avantgardní Speed Racer nebo sebereflexivní Indy 4 patří jak na filmovědní semináře, tak do multiplexů, protože film neuchopuje ani jako umění, ani jako zábavu, ale jako obojí; jako médium poddajné otázkám rigorózních analytiků (neoformalisticko-kognitivní náhled - co dělá divák s filmem) i přecitlivěle silnému pohnutí srdíčkářů (poststrukturalisticko-psychoanalytický náhled - co dělá film s divákem). Byl to ostatně Hitchcock, kdo světu ukázal, že lze točit komplexní a sofistikované filmy v rámci americké populární tradice. A že skončila Austrálie propadákem? Nezapomínejme, že většina se většinou mýlí: všechny velké pravdy - ve vědě, umění i náboženství - vždycky nejprve narážely na většinové mínění. (23.02.2009)