Nikde v Africe

.........Film o přátelství, lásce, ztracené vlasti, toleranci a usmíření. Strhující děj o záchraně židovské rodiny cestou do Afriky vypráví jejich dcera Regina. Osudy lidí zavátých daleko od domova. Zjištuji, že hodně lidí všeobecně u německých filmů hodnotí opatrně, spíše ubere. Toto se však hodně vymýká ze stereotypní filmové německé tvorby. Caroline Link má svůj osobitý šmrnc a pohled na svět, což mimochodem úspěšně předvedla už i u jejího staršího filmu Za hranicí ticha. Zdařilá kamera Gernot Roll, působivá hudba a nadčasové téma, to vše vytvořilo autentickou atmosféru válečné doby v Evropě i v Africe............. (21.11.2004)

Příběh židovské rodiny, která ve snaze zachránit si holý život musí v těžkém roce 1938 uniknout na poslední chvíli z nacistického německa, a hledat (snad jen dočasně) nový život v africké Keňi. Složitým vývojem zde projde - vzhledem k diametrálně odlišnému kulturnímu prostředí, spoustě času strávenému v tvrdých podmínkách na farmě a celé řadě krizových situací - nejen vztah mladého manželského páru, ale i jejich vlastní osobnosti a názory na svět každého z nich. Jen jejich dcera, jak je u malých dětí dobrým zvykem, se na nové prostředí bez větších problémů dokáže adaptovat, a příjme cizí zem i nové černé přátele, s dětskou lehkostí za své vlastní. Možná právě proto, že se jedná o evropský snímek, vyvaroval se film zbytečného přikrašlování a kýčovitosti, do které mohl velmi snadno sklouznout. Místo toho vznikl přesvědčivě autentický retropříběh, kterému lze věřit (jedná se o autobiografii), že se tehdá kdysi dávno takhle nějak opravdu mohl odehrát. (16.10.2004)

Film, nad kterým jsem váhal... Ale jen z počátku, než jsem se rozhodl ho pustit. Přes mírně vlažný začátek film dostává nový rozměr, když je válka potlačena do ústraní a nám je dovoleno nahlédnout do života afičanů. Už jsem viděl několik filmů s touto pěknou tématikou, ale většina z nich mě nedokázala tak zaujmout a zároveň i poučit. Na závěr snad stačí říci: I když je svět zahalen do válečného hávu, pořád existují místa, kde se dá prožít krásný život... (03.12.2005)

Hned ze začátku mne potěšilo, že Linkové není cizí práce s metaforou. Rozhodně se nejedná o plochou protirasistickou pohádku, kterak židé a černoši na okraji společnosti dokázali žít v míru a pohodě, ačkoli přílišná idyličnost první třetiny filmu může leckoho otrávit. Nikde v Africe však neprezentuje zlo v syrové, hmatatelné podobě, ale spíše formou napjaté atmosféry, kterou ty stovky kilometrů změkčily jenom minimálně. A tak stačí jediný dopis o devatenácti slovech, aby pocit viny, bezmocnosti a osamělosti nabyl hrůzných proporcí. Jediné, co režisérka dostatečně nevychytala je větší množství konců. Kdyby s válkou skončil i příběh filmu, nemusel bych si teď hrát na člověka dobrosrdečného a na posledních třicet minut při vší dobré vůli zapomenout. 90% Zajímavé komentáře: berg.12, Pacco (29.06.2006)

Pomalu plynoucí poetický snímek, kde důležitou roli hrají záběry exotické krajiny a sama příroda. Intimní herectví zúčastněných bez velké okázalosti ukazuje příběh židovské rodiny, která se sice útěkem zachránila před genocidou, ale musí se potýkat s cizí kulturou, osamělostí, chudobou a nakonec vyrovnat i s dlouhodobým odloučením. Komorní, silná záležitost. Celkový dojem 80 %. (14.08.2006)