Vzpomínky na Afriku

Reziser sa pokusal natocit nadherny film o Afrike, tuzbe po laske, krasnej prirody a spolu s nadhernou hudbou Johna Barryho sa mu to aj podarilo. Keby tam nebolo par chvil, pri ktorych som sa trosku nudil, "(150 minut je trosku moc)", dal by som aj 5 hviezdiciek. Tento film sice dostal Oscara za najlepsi film roka 1985, ale mna osobne by viac potesil v konkurencii za najlepsi film Oscar za Spielbergovu PURPUROVU FARBU, ale to je moj subjektivny nazor... 19.03.2009 ____ Meryl Streep - (Karen Blixen) +++ Robert Redford - (Denys Finch Hatton) +++ Klaus Maria Brandauer - (Bror Blixen) +++ Michael Kitchen - (Berkeley Cole) +++ Suzanna Hamilton - (Felicity) +++ Produkcia: Sydney Pollack +++ Hudba: John Barry +++ (19.03.2009)

Keď sa v jednom filme zídu tri herecké hviezdy, réžie  sa podľa knihy K. Brixovej ujme Sydney Pollack, hudbu obstará John Barry a to nádherné prostredie úžasne nasníma kameraman, ktorého meno nepoznám, lebo mená kameramanov si nezvyknem pamätať, tak to všetko spolu by malo dať úžasný film. A podľa akademikov i mnohých recenzií aj dalo. Keď o filme uvažujem s chladnou hlavou, dávam im za pravdu. Problém je iba v tom, že nemám iba chladnú hlavu a celý dlhý film som pozeral bez potrebnej citovej spriaznenosti. Tá je u romantického filmu nevyhnutná. Preto "iba" štyri hviezdičky. (20.07.2021)

Strašně nezajímavý a zbytečně dlouhý film, u něhož přesně chápu, proč dostal tolik oscarů. Přiznám svou nevědomost, vůbec jsem netušil, kolik jich ten film dostal a zda vůbec nějakého, ale když jsem slyšel třeba tu hudbu, hned mi bylo jasné, že téhle líbivé a především nekonfliktní záležitosti musí akademici skočit na špek. Nemůžu snímku odepřít dobré momenty, se lvy, s letadlem, s černoušky...ale co měl ten film dál? V čem ční nad ostatními? Během třetí hodiny už jsem pomalu zažíval takový příjemný alibismus, když jsem si říkal: "Ať ten film trvá třeba 10 hodin, mně už je to jedno!", no a v tu chvíli skončil, hurá. Btw. nevím, co by mělo u tohoto snímku vést k pláči, ale to je asi každého věc. (17.07.2008)

Říká se, že kdo jednou navštíví Afriku, bude se tam chtít stále vracet. Nemohu zatím bohužel toto rčení potvrdit či vyvrátit, ale tento film mě naznačil proč se to asi říká. Afrika totiž není o životě, ale o srdci. Popíšu Vám teď situaci za který komentuji tento snímek. Z repráčků mě hraje hudba Johna Barryho a na monitoru svítí nápis Out of Africa a já nenacházím skutečně moc slov na komentář k filmu, nicméně nacházím někde hluboko v sobě vzpomínky na ty krásný rozlehlé pláně s divokými zvířaty, na ty dialogy mezi Meryl Streep a Robertem Redfordem, které se prostě nemůžou nikdy oposlouchat, vzpomínky na nesmírně půvabnou a odvážnou ženu, plnou vůle a odhodlání a až sebe destrukční touhou po obrovské lásce, na chlapa, který podstatu slova "chlap" splňuje nejen svými slovy, ale především svými činy. Něco mě napovídá, že když Robert Redford myl Meryl Streep vlasy hodně holkám ujelo jen tak mimoděk z úst ono závistivé holčičí, ale v tomhle případě neškodné "Ta se má." Africký filmový trip Vzpomínky na Afriku, totiž není o životě, ale o srdci . (21.01.2008)

Vzpomínky na Afriku částečně potvrzují autotematičnost filmů Sydneho Pollacka, jejichž žánr se mnohdy stává i ústředním tématem. V Tootsie vidíme herce Dustina Hoffmana převlečeného za ženu, jak hraje herce převlečeného za ženu. Ve Třech dnech Kondora hlavní hrdina pročítá stovky špionážních příběhů tak dlouho, až se stanou součástí jednoho z nich. Ve Vzpomínkách na Afriku sledujeme romantické drama, které operuje s emocemi natolik střízlivě, že spíš vypráví o romantickém dramatu, než by jím samo bylo. Navíc právě vyprávění příběhů je jedním z dominantních motivů. ___ Film je natočen jako vyprávění, které má de facto několik začátků a samo sebe si uvědomuje jako vyprávění podle pravidel, které lze porušovat. Vzpomínky na Afriku tak nejsou tradičním epickým příběhem, který by podal přesnou představu o životě skupiny lidí během delšího časového období, ale řadou za sebou jdoucích vzpomínek vypravěčky ve voice overu, která události cíleně vynechává, představa o čase je pro ni de facto irelevantní a pokud určité narativní prvky nepovažuje ze svého hlediska za dostatečně zajímavé, prostě je nesdělí. ___ Úmyslně zcizující efekt vyprávění ve vyprávění tak recipientovi umožňuje potenciální identifikaci s dokonale inscenovaným prostorem, nikoli však s postavami uvnitř něj. Právě tato zvláštní diskrepance mezi vyprávěným a zobrazovaným však ve spojení s výsadní pozicí prostoru jako dalšího hrdiny zaručuje Vzpomínkám takřka nezaměnitelné postavení v žánru exoticko-romantické epiky. Fakt, že romantický motiv je sice dominantou hrdinčina vyprávění, ale ne filmu samotného, umožňuje přenášení významů na jiné prvky (modifikace organizace prostoru, vztahů mezi postavami, reakcí na tytéž podněty atp.). ___ Vzpomínky na Afriku jsou tak přes víceméně banální zápletku (hrdinka se v rámci „sňatku z rozumu“ provdá do Afriky, s manželem se rozejde a zamiluje se do charismatického lovce, který je však příliš svobodomyslný pro trvalejší vztah) mnohovrstevnatým filmem, který implicitně sděluje mnohem více, než se na první pohled zdá. Navíc věrohodně a bez příkras zachycuje ztrátu nevinnosti Afriky s příchodem západních kolonialistů počátkem dvacátého století, ačkoli nepříjemné informace podává spíše okrajově a ani na okamžik citově nevydírá. Ostatně motiv popření všední každodennosti na úkor eskapického vyprávění příběhů je dalším z těch, který z osudů postav nakonec proniknou do struktury filmu, jenž kromě důmyslného narativního systému nabízí i jedno z nejvíce fascinujících zachycení podoby afrického kontinentu na plátně. Bez kýčovitých zjednodušení, prostě jen nádhernou, divokou a nezkrotnou zároveň, rámovanou v dlouhých panoramatických záběrech a s táhlými tóny podmanivé hudby Johna Barryho v pozadí. (20.01.2008)