Vzpomínky na Afriku

Film uhrančivý jako oči mamby, vznešený jako lví krok, mrazivý jako sněhy Kilimandžára, palčivý jako polední slunce nad savanou a nezapomenutelný jako Afrika sama. Snad i proto pro mě temný kontinent zůstává hlavním hrdinou snímku a snad i proto, že je kolébkou lidstva, mám po každém absolvování Vzpomínek pocit, že se vracím domů. Čímž nechci ani v nejmenším umenšovat zásluhy tvůrčího týmu, protože jak by člověk absolvoval takovou cestu, byť se jedná o cestu domů, bez průvodců? A kdo by mohl být spolehlivějšími a sympatičtějšími průvodci než ústřední duo, Sydney Pollack a John Barry, kteří vás bez nejmenšího úsilí donutí, abyste tu cestu prožili i za ně? Jsou věci, které nepomíjejí, a já teď pro tuto chvíli nechám za sebe mluvit člověka, kterého si nesmírně vážím, vědce a ochránce přírody Bernharda Grzimka, který také patří mezi mnohé, kterým se stala Afrika osudovou: "Za padesát let se již nikdo nebude zajímat o výsledek konferencí, které dnes zaplňují titulky novin. Ale vyjde-li v červenavém úsvitu z houštiny lev a dunivě zařve, i za padesát let se lidem sevře srdce. Bez ohledu na to, zda budou mluvit anglicky, svahilsky nebo německy. A budou stát oněmělí a hledat ruku souseda, spatří-li poprvé v životě, jak dvacet tisíc zeber táhne nekonečnou stepí." Myslím na tato slova a vše skryté za nimi, když se dívám, jak se letadlo s Dennisem a Karen vznáší nad pláněmi s uhánějícími pakoni a uprostřed hejna plameňáků, připomínajícího oživlý úsvit. Myslím na to, že láska a život bohužel nepatří mezi věci, které nepomíjejí, ale i za padesát let bude někomu dalšímu bušit srdce jako zvon, až bude stát vedle toho, komu to srdce věnoval. A myslím na to, že vzpomínky nepominou nikdy - zvlášť tak napsané, jak to uměla Karen Blixenová, a tak natočené, jak to umí Sydney Pollack. (07.05.2008)

"Dúfam, že tu budete šťastná. Ja som bola." Parafráza, ktorá mi ostala v mysli. Lebo čo je obdivuhodnejšie ako byť šťastný navzdory svetu, osudu, životu, prírode ... čomukoľvek. A to sú spomienky na Afriku. Kus života, lásky, odhodlania, boja a sily vydržať. Iba mi to pripomenulo, ako nám dnes tá chuť byť šťastný navzdory chýba. A čakám, verím, že to v sebe nájdem. (09.04.2012)

Z tohoto filmu dýchá nostalgie a český název Vzpomínky na Afriku k němu opravdu sedí (přiznám se, že ale na druhou stranu moc nechápu původní anglický název...) Líbil se mi kontrast pohledu na život a na manželský svazek mezi Karen a Danysem. Oba herci (Streep i Redford) jsou sice výborní, ale jako obvykle je to především Meryl, kdo poutá divákovu pozornost tím, jak svou postavu ztělesňuje se všemi těmi rozpory - na jednu stranu silná žena, která si umí poradit, na druhou stranu ale křehká a osamocená, toužící mít oporu a jistotu v muži. Ne každý herec dokáže takhle komplexně vystihnout postavu. Meryl Streep svým uměním film hodně pozvedává. ~(4,2★)~ (05.05.2020)

Krásné v exteriérech, v hudbě, ve scénáři i v hmatatelné chemii hlavní dvojice. Lehce rozmělněné ve zbytečných vedlejších liniích, které ubližují naléhavosti přítomného citu. Přesto ale díky letadlu, mytí vlasů a "Já tě strašně chci" nezapomenutelný počin, který mi svým teskným vyzněním nadlouho rozházel myšlenky. 90% (25.04.2005)

Poutavý děj, nádherný příběh, překrásná uklidňující hudba a skvělé herecké výkony... mohl bych jmenovat dál a stejně bych nenapsal všechny kvality, kterými je tento film obdařen, ale bohužel i přes velmi příjemně strávený večer u tohoto snímku nemohu hodnotit jinak než 4*, možná jsem nejlepší dílo pana Pollacka málo docenil, ale celkový dojem na mě zkrátka víc jak čtyřhvězdičkově nepůsobí. (17.01.2010)