Vzpomínky na Afriku

„Podstupovať riziko je v poriadku... pokým človek nesie riziko sám.“ Jeden z najultimatívnejších romantických filmov všetkých čias (ďalej napr. ANGLICKÝ PACIENT, TITANIC či ZÁPISNÍK JEDNEJ LÁSKY). Pravdupovediac, africká výprava býva vo filmoch a seriáloch tak často, až pôsobí fádne. Nie však pod taktovkou Sydneyho Poitiera, ktorý jej s kameramanom, strihačom a skladateľom, vtisol atmosféru, ktorú v realitu možno ani nikdy nemala. K tomu sústredené herecké výkony Meryl Streepovej, Roberta Redforda, stáda neposedných opíc a Klausa Maria Brandauera. Hypnotický rozprávač, silné scény, kvalitné dialógy o niečom a dojemný záver o „hrobe, ktorý chodia strážiť levy“. (15.05.2007)

"Měla jsem farmu v Africe..." opakuje na začátku asi stokrát (proč??) z hloubky vytažený rádoby stařecký hlas a já si říkám: "Rychle té ženské nalejte panáka, ať začne mluvit normálně." A ona jede jak flašinet: "Měla jsem farmu v Africe..." Po úvodním rozčilení jsem si říkal, že to konečně přijde - skvělý film. ALE.... Tam, kde se rodí jedni z nejlepších běžců na světě, se odehrává film, ve kterém se toho děje tolik, že si skoro nepamatuju, co se dělo před pár minutami. A zároveň se tu děje jedno velké, nafouklé a hezky natočené NIC. O čem ten film je? Toť otázka. O lásce? Myslíte tu zápletku z každé i průměrně nudné telenovely, kdy žena má muže, co na ni nemá čas a tak začne házet očko po sympaťákovi, který má ovšem ejhle stejný problém? A tak se žena trápí. Ano, tenhle příběh znám a Sydney Pollack ho natočil neúměrně dlouze, nudně, nebo mám spíš volit slovo rozvláčně? Meryl Streep je typ absolutně nepřitažlivé ženy a k Redfordovi se hodí asi jako disko koule do kostela. Film pak zabírá širší časové rozpětí, no právě tohle jeho průběh tříští na změť scén, v nichž už po chvilce nemám chuť se orientovat. Proč jdu proti proudu a všem vašim superlativům? Protože jsem se prostě nudil a v těch hezkých obrázcích z Afriky jako vystřižených z dokumentu BBC jsem nenašel to skryté filmařské umění (ono tam je, ale já ho neobjevil)... (27.09.2008)

Sydney Pollack bol vynikajúci režisér, len žiaľ čo sa mojej osoby týka, námet jeho filmov spolu so scenárom ma nie vždy dokážu chytiť za srdce. Ak mám byť úprimný, iba zriedka ma niečo v jeho podaní nadchne. Z časti to platí aj v tomto prípade, aj keď to nebolo povedzme také zlé ako jeho Tlmočníčka alebo Tootsie, no vzhľadom na tie ohlasy som čakal viac. Samotný životopisný príbeh Karen Blixenovej síce obsahuje zaujímavé momenty, no väčšinu času som pri ňom cítil mrle v zadku. Jediné pozitívum bola krásna výprava, prostredie a tie levy (škoda, že ich nebolo viac). Necítil som z toho takmer žiadne dobrodružstvo, iba náznaky romantiky, ktorá ma ale tiež nejak výrazne za srdce nechytila. To najlepšie na snímku, rovnako ako i v iných filmoch od Pollacka, bolo herecké osadenstvo, ktoré sa tu zišlo naozaj v silnej zostave. Na slabší nadpriemer to preto stačí. 70/100 (20.03.2018)

[5/10] Produkce: Sydney Pollack /// Scénář: Kurt Luedtke podle pamětí Isaka Dinesena /// Kamera: David Watkin /// Hudba: John Barry /// Nepůvodní hudba: W. A. Mozart /// Oscar: Sydney Pollack (nejlepší film), Sydney Pollack (režie), Kurt Luedtke (scénář), Stephen B. Grimes, Josie MacAvin (výprava), David Watkin (kamera), John Barry (hudba), Chris Jenkins, Gary Alexander, Larry Stensvold, Peter Handford (zvuk) /// Nominace na Oscara: Meryl Streep (herečka), Klaus Maria Brandauer (herec ve vedlejší roli), Milena Canonero (kostýmy), Fredric Steinkamp , William Steinkamp, Pembroke J. Herring, Sheldon Kahn (střih)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (19.12.2011)

Krásné v exteriérech, v hudbě, ve scénáři i v hmatatelné chemii hlavní dvojice. Lehce rozmělněné ve zbytečných vedlejších liniích, které ubližují naléhavosti přítomného citu. Přesto ale díky letadlu, mytí vlasů a "Já tě strašně chci" nezapomenutelný počin, který mi svým teskným vyzněním nadlouho rozházel myšlenky. 90% (25.04.2005)