Vzpomínky na Afriku

Dle popisu filmu a hlavních představitelů Meryl Streep a Roberta Redforda, jsem očekávala úchvatnou a citlivě natočenou romanci, podobnou Madisonským mostům. Té jsem se sice dočkala, avšak v podobě a zpracování, jež na mne nijak zvláště nezapůsobilo. Přišlo mi, že většina prostoru filmu je věnována především ději okolo kávových plantáží, problémů s nimi a celkovým sociálním problémů té doby a místům, v nichž se příběh odehrává. Způsob, jakým je romance Meryl a Roberta vylíčena, ve mě nezanechala téměř žádné nezapomenutelné, jedinečné či okouzlující dojmy. Nejspíš záleží na diváckém vkusu. Někoho zase naopak vůbec nemusí uchvátit Madisonské mosty. Vzpomínky na Afriku rozhodně patří ke kvalitním snímkům, avšak v mysli mi Vzpomínky na ni zůstaly jen velmi bledé... (09.08.2010)

Nikdy v dějinách kinematografie nevděčil celý kontinent, za tak mnohé, tak malé hrstce jednotlivců, jakým byli Sidney Pollack, Robert Redford či Meryl Streepová. Ač s uštěpačným nádechem kolonialismu je tento film jak nádhernou reklamou na africký kontinent, ale i plnokrevnou romantikou. Film nebes se dotýkající. PS: Beru zpět, je to úděsně koloniální, evropocentrická a bělošsky nadřazenecká agitačka. Ale ani tak si nemůžu pomoci. (23.07.2006)

Krásné v exteriérech, v hudbě, ve scénáři i v hmatatelné chemii hlavní dvojice. Lehce rozmělněné ve zbytečných vedlejších liniích, které ubližují naléhavosti přítomného citu. Přesto ale díky letadlu, mytí vlasů a "Já tě strašně chci" nezapomenutelný počin, který mi svým teskným vyzněním nadlouho rozházel myšlenky. 90% (25.04.2005)

Scénář: Kurt Luedtke .. Možná, že tento snímek byl svého druhu první, ale dvacetiletá propast od vzniku (do doby než jsem film viděl) a několik dosti podobných a více méně stejně slabých snímků (Indočína, ..) vzniknutých poté určitě nepřidaly na mém zážitku.. Utahané, nudné, slabě romantické a přeoscarované - asi byl slabý rok na kvalitní podívanou, když většinu sošek posbírá tohle. Jediná zasloužená je za výtečnou hudbu! 50%. (28.08.2005)

Tak konečně jsem se na tenhle film podíval v klidu, bez plačící mamky a v originále, abych zjistil.... kam že to vlastně John Barry chodil pro své hudební motivy k "Tanci s Vlky". Zašel dokonce tak daleko, že je později použil i v naprosto stejných pasážích - pohled na krajinu, apod.......No ale nechme hudebního puntíčkaření. Film mi svou rozvláčností trochu připomíná "Anglického Pacienta", kterého opravdu moc nemusím, ale tady je to ještě snesitelné. Jako epická romance opravdu není špatný, ale přeci jen asi nejsem ta správná cílová skupina. Zvláště, když si uvědomím, že díky tomuhle snímku se Spielbergova "Purpurová barva" stala jedním z nejsmutnějších Oscarových kandidátů. (09.10.2005)