Karel, já a ty

Ne, tohle vážně hodnotit nemohu. Některé filmy by měly mít místo hvězdičky nějaký jasný piktogram - že jsou jen pro lidi do maximálně 25 let, kteří v sobě ještě mají nezvladatelnou touhu plácat (pardon: filozofovat) o životě. Nic ve zlém, ale obávám se, že pro nás ostatní už je to nepoživatelné. Autorovi všeho, Bohdanovi Karáskovi, už ale táhne na čtyřicítku, takže se možná maličko vnucuje otázka, zda není nějak opožděn ve vývoji (nebo ten film prostě jen chystal dlouho). Jenůfku mám ráda, ale často jí nebylo ani rozumět, jak drmolila. (30.03.2020)

Malý film, který se z velké části odehrává v bytech a na ulicích. Je to hodně obyčejné, a v tom je největší síla filmu. Režisér Bohdan Karásek výborně pracuje s postavy, s jejich vnitřním příběhem a taky s dialogy. Obzvláště dialogy jsou skvělé, protože jsou opravdové a upřímné. A postavy se díky tomu chovají jako lidé, řeší běžné a obyčejné problémy všedního dne. Od vztahů, lásky, uplatnění ve společnosti atd. Je to mnohem silnější a zajímavější, než se na první pohled zdá. Divácky to není tak vděčné, ale jako jistá generační výpověď to funguje parádně. (03.04.2020)

[KVIFF 2019] Nečekal jsem experiment. Rozhodně ne takovýhle. V podobě střihu, kdy režisér a všeumělec Karásek asi nedostal v první třídě nůžky na svou preferovanou ruku. A od té doby to s ním a se střihem šlo z kopce. Poté přichází kamera. Zde je vinen někdo jiný. Nedokážu uvěřit, že je film dejme tomu rok starý. Vypadá totiž v některých případech jako kdyby ho někdo vytáhl z trezoru a neměl sebemenší práci a snahu ho restaurovat. Zvuk je další kapitola, kdy scéna z bazénu je v rámci dialogů slyšet jako cvrček v prdeli. A pak přichází i odhalení, že všeumělec si střihl vlastně i vedlejší roli. Dochází do případu, kdy scénář působí filozoficky, ale já už to svým asi trochu chorým mozkem nedávám. Najdeme spousty skvělých hlášek, člověk se dokázal pobavit. Ale ty přeskoky v příběhu, postavy, které si dělají co chtějí bez ohledu na charakter. A tak dále. Karel, oni, všichni ostatní. Bez Karla za Karlem bez Bohdana nikdo nesmí stát. Nejsem bohužel jeden z těch vyvolených, kteří do filmu vidí. Ve skutečnosti se jen divím, že jsem z filmu neodešel v půlce.Není to můj styl. Ale i tak, nemohu udělit 3, protože by to byla urážka pro Tiché doteky, které byly asi dvacetkrát lepší podívaná. (07.07.2019)

fajnové české indiečko.Sice se tu prakticky nic neděje a ani se tu nic zásadního nestane,ale přesto se na to skoro dvě hodiny dobře kouká.Největší sílou Karáskova filmu jsou totiž dialogy (a je jich tu opravdu hodně),které působí přirozeně a nenuceně.Všechno se točí okolo vztahů a nejistoty postav jestli v nějakém vztahu setrvat - protože může a nemusí být ten pravý - a nebo zda vůbec začínat protože je tu pro změnu strach,Není to sice nic převratného,protože tohle se řeší v mnoha filmech,ale ne vždy to funguje tak jako tady.Na české poměry v posledních letech skoro až nevídaný počin...70% (15.11.2020)

Pro diváka lačného filmu, v němž se toho hodně stane a vyřeší, může být sledování Karáskova zdařilého pokusu o český mumblecore, v němž se stane málo a nevyřeší v zásadě nic, frustrující. Karel, já a ty ovšem i tím, jak málo je naplňující, věrně odráží, jak žijí a přemýšlejí dnešní mladí městští intelektuálové. Film vzdor svému minimalismu a omezení záběru na malý vzorek příslušníků generace Y zároveň podobně jako filozofující walk-and-talk filmy Erica Rohmera či Richarda Linklatera otevírá řadu univerzálních témat. Tím klíčovým je nepolevující existenciální úzkost z toho, že se stále míjíme se svým „správným“ životem.___Nejistota je duševní stav zažívaný ve filmu s krátkými pauzami nepřetržitě takřka všemi postavami. Trvalému porozumění se jim paradoxně nedaří dosáhnout kvůli neustálému hledání jistoty, kterou vztahy z vlastní podstaty vylučují. Kvůli svému nastavení nedokážou některé skutečnosti v zájmu vlastního štěstí prostě ignorovat. Neumí tak být spolu, ani bez sebe, zas a znovu se scházejí a rozcházejí, hledaje sebe samé i člověka, po jehož boku budou moct sebou samými pohodlně být.___Trvalá nespokojenost kvůli nepřehlednosti bytí člověka sice vysiluje, ale možná i díky ní neustává ve snaze přesáhnout sebe samého a dál se vyvíjet. Nepřetržité kritické zkoumání vlastních stavů a vztahů, v jejichž pojmenovávání jsou hrdinové podstatně úspěšnější než v jejich řešení, je ostatně i hlavním hybným prvkem vyprávění. Karásek vystihuje nestálou povahu (nejen) partnerského života jednak nenucenými dialogy, prozrazujícími výjimečný cit pro rytmus a nuance lidské řeči, jednak přirozenou návazností přesně odpozorovaných situací. Dějí se jedna za druhou bez vykonstruovaných dějových zvratů, velkých konfliktů či složité vztahové kombinatoriky. Karel, já a ty zachycuje život postav zdánlivě bezprostředně, bez ohledů na požadavek pevně strukturovaného dramatického útvaru s vyvíjejícími se charaktery a silnou pointou. Ke spontaneitě a nahodilosti, které brání tomu, aby se téměř dvouhodinový film stal předvídatelným a těžkopádným, přispívá také natáčení v autentických pražských lokacícha přirození herci, obtiskující do rolí kus ze sebe samých.___Samotné dosažení opravdovosti, jaká je v české kinematografii ojedinělá, představuje výjimečnou hodnotu. Karel, já a ty u ní ale nezůstává. Věrná nápodoba skutečnosti Karáskovi slouží k tomu, aby mohl bez okatého předkládání velkých životních pravd přesně vypovědět o pomíjivosti vztahů, nenaplněných očekáváních a věčně se opakujících životních cyklech. Ve své jednoduchosti jde o neobyčejně promyšlený film. 80% Zajímavé komentáře: Hwaelos, zencitizen, elgreco, Syndrom, Marthos (17.11.2019)