Karel, já a ty

Bohdan Karásek je pro mě takovým malým zjevením na poli české kinematografie. Už jeho středometrážní snímky Milostné písně a Lucie mě velice zaujaly, takže jsem se na tuto konverzační vztahovku fakt dost těšila. Přílišná očekávání mnohdy plodí zklamání a já s radostí musím zvolat, že tohle není ten případ. Tak opravdový a zároveň velmi chytrý film se příliš často nevidí. Navíc má v sobě úžasné kouzlo autentického sdělení. Některé dialogové výměny by se daly tesat do kamene. I po herecké stránce je to hodně velká parádička. (85%) (06.04.2023)

Mluví se v případě „Karla“ o tom, že je to konverzačka. Ale tak to úplně není. V tom filmu je jedna celá rovina, která je ryze montážnická. Všechny ty prostřihy s "billboardy", které velmi trefně komentují dnešní dobu a konfrontují ji s hodnotovým rejstříkem postav. Nevím o žádném současném českém filmu, který by střihovou skladbu používal tak důsledně. Myslím, že diváci si už trochu odvykli vnímat film tímto způsobem - ta pravá „informace“ v jejich mozku vznikne teprve spojením dvou k sobě střižených záběrů, teprve z této konjunkce vznikne něco třetího. Nic ve slovech, a snad ani v obrazech, ale až v mysli. To „Karel“ dělá velmi důsledně. A přirozeně: humor, Karásek-Dušan jako moudrý vůdce sekty, a mnoho dalšího, krásného...:-) Film má rytmus, plyne, vine se, je to spíš hudební skladba. (15.12.2020)

Odlehčené a skvěle napsané drama, komedie, se kterým se mohou nejedni z nás ztotožnit. Příběh o lásce a vztazích, které se v dialozích opírá o velice zajímavé a někdy až filosofické témata, či otázky. Je to vážně skvěle napsané. Herci a herečky jsou velice slušní, dobře reprezentují dnešní dobu a také díky jejich "mám v pičismu" se na film kouká opravdu příjemně. Sám osobně se s mnoha myšlenkami z filmu ztotožňuji a díky tomu se ke mně dostal blízko. Kdo má rád bohaté dialogy a rád se u toho zamyslí, tak je toto opravdu pro něj. 80% (05.04.2020)

Pro diváka lačného filmu, v němž se toho hodně stane a vyřeší, může být sledování Karáskova zdařilého pokusu o český mumblecore, v němž se stane málo a nevyřeší v zásadě nic, frustrující. Karel, já a ty ovšem i tím, jak málo je naplňující, věrně odráží, jak žijí a přemýšlejí dnešní mladí městští intelektuálové. Film vzdor svému minimalismu a omezení záběru na malý vzorek příslušníků generace Y zároveň podobně jako filozofující walk-and-talk filmy Erica Rohmera či Richarda Linklatera otevírá řadu univerzálních témat. Tím klíčovým je nepolevující existenciální úzkost z toho, že se stále míjíme se svým „správným“ životem.___Nejistota je duševní stav zažívaný ve filmu s krátkými pauzami nepřetržitě takřka všemi postavami. Trvalému porozumění se jim paradoxně nedaří dosáhnout kvůli neustálému hledání jistoty, kterou vztahy z vlastní podstaty vylučují. Kvůli svému nastavení nedokážou některé skutečnosti v zájmu vlastního štěstí prostě ignorovat. Neumí tak být spolu, ani bez sebe, zas a znovu se scházejí a rozcházejí, hledaje sebe samé i člověka, po jehož boku budou moct sebou samými pohodlně být.___Trvalá nespokojenost kvůli nepřehlednosti bytí člověka sice vysiluje, ale možná i díky ní neustává ve snaze přesáhnout sebe samého a dál se vyvíjet. Nepřetržité kritické zkoumání vlastních stavů a vztahů, v jejichž pojmenovávání jsou hrdinové podstatně úspěšnější než v jejich řešení, je ostatně i hlavním hybným prvkem vyprávění. Karásek vystihuje nestálou povahu (nejen) partnerského života jednak nenucenými dialogy, prozrazujícími výjimečný cit pro rytmus a nuance lidské řeči, jednak přirozenou návazností přesně odpozorovaných situací. Dějí se jedna za druhou bez vykonstruovaných dějových zvratů, velkých konfliktů či složité vztahové kombinatoriky. Karel, já a ty zachycuje život postav zdánlivě bezprostředně, bez ohledů na požadavek pevně strukturovaného dramatického útvaru s vyvíjejícími se charaktery a silnou pointou. Ke spontaneitě a nahodilosti, které brání tomu, aby se téměř dvouhodinový film stal předvídatelným a těžkopádným, přispívá také natáčení v autentických pražských lokacícha přirození herci, obtiskující do rolí kus ze sebe samých.___Samotné dosažení opravdovosti, jaká je v české kinematografii ojedinělá, představuje výjimečnou hodnotu. Karel, já a ty u ní ale nezůstává. Věrná nápodoba skutečnosti Karáskovi slouží k tomu, aby mohl bez okatého předkládání velkých životních pravd přesně vypovědět o pomíjivosti vztahů, nenaplněných očekáváních a věčně se opakujících životních cyklech. Ve své jednoduchosti jde o neobyčejně promyšlený film. 80% Zajímavé komentáře: Hwaelos, zencitizen, elgreco, Syndrom, Marthos (17.11.2019)

Český nezávislý nizkorozpočťák Karel, já a ty, jako by byl natočený pro manifest Dogma 95. Minimalistický počin debutanta Bohdana Karáska, je originálně pojatým konverzačním snímkem, který nemá v českém filmu obdoby. Nepřináší nic nového ani světoborného, ale je to příjemný svěží vítr, který v dnešní kinematografii chybí. Je to pohled do světa mladého manželského páru, jejich přátel a vztahů jako takových. O tomto tématu bylo natočeno u nás poměrně mnoho filmů, ale tento je jiný než všechny ostatní. Díky civilnímu a přirozenému herectví hlavních aktérů, jsem si připadal jako když sleduji konverzaci svých přátel od vedlejšího stolu. Zajímavý počin, který určitě stojí za zhlédnutí. (04.04.2020)