Karel, já a ty

Mezi klady tohoto podivného filmu řadím to, že v něm hrála Jenovéfa Boková a že nebylo ublíženo žádnému zvířátku. No, a to by bylo asi tak všechno. Na žádný pořádný děj jsem v něm nenarazil, pouze na sáhodlouhé filosofování o vztazích podbarvené bicími. S postupem času mi ty zbytečné kecy i bubnování lezly už notně na nervy, a na to, jak jsem se nudil, byl snímek až nechutně dlouhý. (07.08.2020)

Volejte třikrát hurá, ne raději přidejte, třikrát je málo, volejte stokrát hurá, český film se probouzí z kómatu. Znovu povstává a s netušenou vervou a neutuchající vášní se jde postavit po bok svých mezinárodních kolegů, aby jim ukázal, že nemá problém je položit na lopatky. Bohdan Karásek válcuje zkušenější kolegy a nastavuje si laťku neskonale vysoko. S příštím filmem bude mít zřejmě trošku problém, neboť očekávání budou obrovská. Ale od nového Menzela, Formana a Chytilové zkrátka kvalitu A ++ požadovat musíte. Karásek předkládá malý nenápadný skvost, který je založen na chytrých dialozích, propracované režii a skvostně civilních hereckých výkonech. Jenovéfa Boková patří k té nepočetné hrstce současných mladých dam, které byly obdařeny talentem, chutí hrát i pohledností. K tomuto nyní nezvyklému přírodnímu úkazu se přidává muž mnoha talentů, Bohdan Karásek, aby dokázal, že Jiří Menzel má následovníka, jenž se neztratí nikde v okolí filmové kamery. Aby toho nebylo málo, naskakuje Karásek i na uvolněné místo po Zdeňku Liškovi. Závist mi tepe ve spáncích a vybubnovává stále hlasitěji otázku, proč je svět tak nespravedlivý a jedněm nadělí talentu pro celý regiment, aby na nás ostatní již nezbylo. Bohdane Karásku, já mít širák, tak ho spolu se Cyranem odhodím v dál, jak jej před Vámi smekám. (28.07.2020)

Uff, tady bylo všechno tak přirozeně přirozené, až jsem si začala při sledování snímku myslet, že jsem nepřirozená já. Asi na tenhle film nejsem moc mladá a nespokojená. Nějak jsem nebyla schopná se do příběhu dostat. Zřejmě jsem zcela zbytečně hledala něco, co tam není a dělala z komára velblouda. Pro mě bylo sledování filmu velmi náročné. Jako analýza vztahů to špatné nebylo. Mám ale hodně rozporuplné pocity a pěkně se to ve mně mele, jako bych se prala sama se sebou. (16.09.2020)

Asi dva týdny dozadu jsem na balkonu nezáměrně zaslechl hlasitý telefonát jednoho mladíka na jiném balkonu, který s tou svojí dokázal 10 minut dokola řešit, zda je možné milovat bez citů, snažíc se u toho zachránit či alespoň pochopit jejich složitý a zřejmě již ochabující vztah. Jo, tak tady jsou přímo ve filmové podobě, ta neustálá a pro náhodného svědka někdy až otravná řešení vztahů, jakými jsem si zatím naplno neprošel (a možná proto zatím nedokážu ten film výrazněji ocenit?), ale jaké nejednou pozoruji z okolí. Nemohu říci, že by mě vyloženě nadchl film, který po celé dlouhé dvě hodiny řeší bloudění v milostných vztazích několika mladých lidí, ale při tom po většinu času kráčí tak trochu odnikud nikam, nepřináší vyloženě nezapomenutelné scény a nemá ani výraznější vyvrcholení. Připomíná mi to tvůrčí postoj Věry Chytilové, pro kterou při tvorbě filmů většinou nebyl zásadní příběh, ale v první řadě pohled na vybranou problematiku, což může být ve výsledku zajímavé (což tady do jisté míry taky je), jen by to k větší spokojenosti z mé strany potřebovalo mít buď kratší stopáž nebo pořádně uzemňující vyvrcholení (což tady pro mě chybělo). Na druhou stranu Karel, já a ty je filmem, v němž autor zmíněné téma dokázal uchopit skutečně citlivým způsobem a u něhož často máte díky velmi přirozenému pojetí dialogů, hereckých projevů i režie ten pocit, jakobyste sledovali kus autenticky zachyceného života, což se mi líbilo. Vyloženě jsem si užíval i pro film netradiční a podmanivou muziku se sólem na bicí. Vcelku jde o příjemný film, který si lze pustit klidně i jen jako kulisu k nějaké domácí činnosti, ale zároveň nebude ztrátou času ani během plně soustředěného sledování a nelituji, že jsem se na celovečerní debut talentovaného Bohdana Karáska podíval. Představa, že by současná česká kinematografie, do níž se právě Karáskovi podařilo vnést malý svěží závan, získala mladého tvůrce nezávislých autorských filmů v podobě režiséra, scenáristu, herce a ke všemu i hudebního skladatele v jedné osobě, je vážně moc hezká a inspirativní. A já zatím mohu doufat, že tento film ve mě teprve časem uzraje, případně na něj více uzraju já, až mi bude taky něco přes 30. :o) [70%] (30.09.2021)

Ne, tohle vážně hodnotit nemohu. Některé filmy by měly mít místo hvězdičky nějaký jasný piktogram - že jsou jen pro lidi do maximálně 25 let, kteří v sobě ještě mají nezvladatelnou touhu plácat (pardon: filozofovat) o životě. Nic ve zlém, ale obávám se, že pro nás ostatní už je to nepoživatelné. Autorovi všeho, Bohdanovi Karáskovi, už ale táhne na čtyřicítku, takže se možná maličko vnucuje otázka, zda není nějak opožděn ve vývoji (nebo ten film prostě jen chystal dlouho). Jenůfku mám ráda, ale často jí nebylo ani rozumět, jak drmolila. (30.03.2020)