Karel, já a ty

Velké metafyzické úzkosti přešly do stavu drobných domácích smutků. Nonkonformní celovečerní debut Bohdana Karáska, který se svým minimalistickým pojetím a inscenační jednoduchostí příběhu vřazuje mezi vůbec první domácí mumblecore filmy, je autentickou sondou do života dnešních třicátníků. Manželská a partnerská krize, která sebou přináší nejen syndrom neúspěchu, ale především trýznivou otázku, jak (a zda) ji vůbec překonat, tu snad poprvé neslouží jako nicneříkající záminka k povrchnímu mentorování o tristní kondici západní civilizace, ale jako velké filozofické téma o lásce, o vztazích, o tom, co chtějí muži a co naopak očekávají ženy. Dvě třetiny lidí dneska pendlujou mezi prací, depresemi a terapií, říká jeden z protagonistů, přičemž nejde o náhodný výkřik do tmy, ale o zcela přesně pojmenovanou diagnózu současné společnosti. Jak z toho ven? Početím potomka? Rozvodem? Resuscitací? Karáskův film nedává žádné konkrétní odpovědi – je to vlastně jakýsi průvodce zklamaných a zklamávajících (se) lidí, tím spíš, že valná část příběhu je postavena na rozhovorech (dialozích). Největší tíha tedy spočívá na hercích a na tom, jak budou v jejich podání všechny ty složitě komponované úvahy znít. Jenovéfa Boková i Miloslav König náležejí mezi nejtalentovanější herce své generace, oba jsou ve svých rolích přesvědčiví a schopní obsáhnout širokou škálu psychologických impresí a pocitů. Překvapující je zjevení samotného Karáska (alias Faderholze) v roli laskavého Dušana – postavy, která je svou charakterovou přímočarostí vlastně nejsložitější a která po celou dobu umně balancuje na hraně tragikomiky. I přes to, že se trpké fáze vztahu dostavují s neochvějnou periodicitou, stejně jako Sašin bolestivý měsíční cyklus, film poskytuje jistou útěchu, že s pomocí bylinkového čaje, ibalginu a láskyplné podpory je možné partnerský život přežít. Ještě zásadnější útěcha ovšem spočívá v tom, že do české kinematografie pronikl svěží závan dramaturgické bravury, o níž si náš mainstream může nechat jenom zdát. (23.01.2021)

Může mi někdo vysvětlit, co tímhle unylým hluchým pokusem o film ten totální podivínský nesympaťák Karásek vůbec mínil? Kromě Jenovéfy, která zraje jako víno, jsem na adeptu na nejhorší režijní debut za poslední dlouhé roky neshledal ABSOLUTNĚ nic zamapatováníhodného! Je to nespravedlivé, ale minimálně do července se zříkám naší porevoluční filmové tvorby. A to vyloženě zbožňuju konverzační komedie i dramata, viz. skvosty Naprostí cizinci, Bůh masakru nebo A co třeba Adolf? (02.06.2020)

Film, který by mohl prezentovat pro stoupence našeho ovaru na hradě pražskou kavárnu. Karel, já a ty je pražský indie romantická komedie, která si zakládá na dlouhých oduševnělých rozhovorech hlavních protagnostů, které jsou ve finále naprosto prázdné. Takovéto filozofování o ničem někdy ve tři ráno na chodníku v centru Prahy. Výsledek stejný. Nic si z toho druhý den asi pamatovat nebudete. (15.04.2020)

„Jak dlouho si myslíš, že to se mnou tady vydržíš?“ - „No tak samozřejmě, než mě začne srát tvůj parfém, že jo, to je jasný.“ Aneb jak někomu „elegantně“ říct, že ho už nechci ve svém bytě…Čekal jsem přímočarou „vztahovku“, která bude stát jen na Bokové a…chyba lávky! Film nabízí hlavně spoustu dialogů a myšlenek. Navíc má tahle konverzačka natolik civilní postavy, že většina z nich působí velmi přirozeně. Největší překvapení se ovšem týkalo protagonistů. Hlavní postavu Alexandry (na Lva nominovanou Bokovou) totiž téměř zcela zastínil „neherecký“ Dušan (ztvárněný samotným režisérem). Asi tomu pomohlo i to, že jsem mu rozuměl nejvíc a zklamal mě až cca 10 minut před koncem (což se ale dalo pochopit vzhledem k předešlému). A ten žánr komedie….film sám o osobě není vtipný, některé ze situací vám tak přijdou nejspíš jen tehdy, pokud jste je na vlastní kůži zažili (a já se zasmál hned několikrát). Podtrženo sečteno, slušné 4*. „Co ty? Jak se máš?“ - „Tak to nevím.“ - „Ty nevíš, jak se máš, jo?“ - „Tak…asi tak, jak si zasloužím.“ (15.11.2020)

Od první do poslední minuty nudná konverzační věc, kde se plká jak ze života o ničem, tahají se moudra z hlavy a technicky to je na úrovni bakalářské práce studenta filmové školy. Film Bohdana Karáska vypadá jako dokument ze života autora. Prostě ráno zápl kameru a nechal ji pár dní běžet.. Dvě hvězdy za Jenovéfu z Boku. (29.03.2020)