Karel, já a ty

Příběhově triviální snímek záměrně nevyužívá nabízející se potenciál milostného trojúhelníku a od začátku do konce setrvává výhradně v žánrově nespecifickém tvaru, definovatelném jako esejistické konverzační drama na téma hovorů o lásce, životě a vztazích, přičemž hloubavé debaty postav probíhají povětšinou v duchu kamarádského plkání u piva s nádechem lehkého filozofování. Na první pohled snímku trochu podráží nohy zjevná lacinost (minimální rozpočet, absence svícení, vizuálně neatraktivní obraz), což naštěstí vynahrazuje režijní a scenáristická vyzrálost nadějného tvůrce, jehož silnou stránkou je důraz na přirozenost a autenticitu hereckých projevů i ze života odpozorovaných dialogů, díky nimž vznikl sympaticky působící malý autorský generační film. (30.06.2019)

Trojka protivných uhuhlaných mamlasů, kteří neví, co chcou, vede 111 minut ubíjející rozhovory o tom, že teda neví, co chcou, a jen tak se plácají odnikud nikam a blbě usmívají. Není v tom žádná hloubka, žádný existencialismus. Okay, i bez existenciální tísně by to mohlo s odřenýma ušima projít jakožto nějaký syrový drama o osamělosti stárnoucích mileniálů, ale to by to nesmělo být zpracovaný tak hrozným způsobem. Sledovat "herectví" Bohdana Karáska se vyrovná středověké tortuře. Dialogy připomínají dramatizaci článků z lifestylových magazínů, ale jsou ještě 10x nudnější a víc ubíjející, protože ty postavy jsou tak nesmírně tupé a navíc ještě blbě zahrané a ve výsledku kromobyčejně protivné. Všem třem jsem měl chuť zakroutit krkem. Do toho kamera i zvuk jsou na úrovni domácího porna, dialogům často není ani rozumět, a že je to "bytový film" jako omluva neobstojí. Existují nízkorozpočťáky natočené ještě horší kamerou, které ale nejsou tak odfláknuté. Poslední věc je, že snad každých 10 sekund tady z nějakého důvodu znějí místo hudby údery bicích, což mě ke konci filmu už dovádělo vyloženě k nepříčetnosti. Tohle jsem neměl dokoukávat. (10.03.2020)

Mezi klady tohoto podivného filmu řadím to, že v něm hrála Jenovéfa Boková a že nebylo ublíženo žádnému zvířátku. No, a to by bylo asi tak všechno. Na žádný pořádný děj jsem v něm nenarazil, pouze na sáhodlouhé filosofování o vztazích podbarvené bicími. S postupem času mi ty zbytečné kecy i bubnování lezly už notně na nervy, a na to, jak jsem se nudil, byl snímek až nechutně dlouhý. (07.08.2020)

Uff, tady bylo všechno tak přirozeně přirozené, až jsem si začala při sledování snímku myslet, že jsem nepřirozená já. Asi na tenhle film nejsem moc mladá a nespokojená. Nějak jsem nebyla schopná se do příběhu dostat. Zřejmě jsem zcela zbytečně hledala něco, co tam není a dělala z komára velblouda. Pro mě bylo sledování filmu velmi náročné. Jako analýza vztahů to špatné nebylo. Mám ale hodně rozporuplné pocity a pěkně se to ve mně mele, jako bych se prala sama se sebou. (16.09.2020)

Není to film, který má ambici svým příběhem nebo originalitou bořit kinosály, jenže právě v tom je nakonec jeho podstata. V jednoduchým ději vyniká skvělý scénář a zábavné dialogy, které umějí jedničkově vystihnout bolesti a strasti partnerskýho soužití, a vlastně lidskýho soužití tak vůbec. Jenůfka v hlavní roli mě baví, Karáskovi za dvojroli režiséra i (skvělého) herce vzdávám čest. Ale snímek je to pro přemýšlivce - Kameňákové propletence v tom nehledejte. (15.11.2019)