Koně se také střílejí

Kdyby to nepokazil ten až přehnaně pesimistický a nihlistický závěr, tak bych tam i těch 5* dal úplně bez problémů. Koně se také střílejí nám představují jednu taneční soutěž, ve které několik desítek párů bojuje o 1 500 dolarů. A jelikož je krize, lidi zrovna moc peněz nemají, tak pro tuhle částku jsou schopní udělat všechno. No jo, jenže tahle taneční soutěž trvá dva měsíce, a to pouze jen s přestávkami na spánek a pak malými, desetiminutovými. Jenže peníze jsou peníze, a tak všechny ty páry bojují do totálního vyčerpání, případně i smrti, a i kdyby někdo při tom všem tancování zemřel, soutěž to nezmění, furt se jede dál. Osobně jsem v celém v tom filmu viděl jakéhosi předchůdce všech těch dnešních hororů o lidech uvězněných v uzavřených místnostech a jsou zde, pod vidinou nějaké výhry, psychicky nebo fyzicky (nebo nejlíp obojí) deptáni nějakými magory (př. Úniková hra nebo třeba Would you Rather), jenom s tím rozdílem, že tady se neumírá. A musím přiznat, tohlecto taneční šílenství, po kterém už nikdy nepůjdu tancovat, bylo dost poutavé a napínavé. Dále to mělo velmi dobře vedený děj, zajímavé postavy a několik neskutečně silných scén, při kterých jsem ani nedýchal (oba dva eliminační běhy - a ten pohled té těhotné ženy, co se tam málem zřítila vysílením k zemi, nikdy z hlavy nevymažu, stejně jako jednu scénu z druhého běhu, kterou zde ale napsat nemůžu, jelikož by to byl spoiler). Celý film má dost depresivní atmosféru a vedoucí téhle soutěže byli celkem svině, zase ti lidi v tom byli dobrovolně a mohli beztrestně odejít, tak těžko někoho brát jako toho horšího. Fakt, nebýt toho úplně přehnaného nihilismu na konci, který nám vlastně říká, že celý svět je jenom depresivní kolotoč, ze kterého se dostaneme jenom smrtí, jinak budeme trpět až do vysílení (což značí poslední záběr na zbytek soutěžních párů), to už mi přišlo i mimo realitu. On celý svět a život obecně není jenom jedno trápení za druhým, naopak, nabízí i příjemné a radostné chvíle, což tenhle film poněkud ignoruje. To mi celkem vadilo. Jinak ale nemám co vytknout. V průběhu filmu to nabízí i pár zajímavých myšlenek. Silné 4* (01.12.2019)

Veľká hospodárska kríza, 1932. Jedni pred ňou utekali na niekoľko týždňov na tanečný parket s vidinou výhry 1.500 doláčov, iní zasa utekali na tribúny tohto „predstavenia“. Celý čas sa nepozrieme mimo zábavný pavilón, ale existenciálnu ťažobu krízy vidieť na protagonistoch a ich fyzickej a psychickej vyčerpanosti a celkovo zúfalstve, niečo také neľudské podstúpiť. Termín reality show je v tomto prípade doslovný. Zaujímavosťou je, že snímka si vyslúžila až 9 nominácií na Oscara, no nie tú za Najlepší film! (08.05.2022)

(Pozor, může obsahovat SPOILER...) Tento mistrovský kousek Sydneyho Pollacka je metaforickou hříčkou, jež sice historicky sahá k hospodářské krizi v 30. letech, nicméně její podstata je nadčasová; tu a tam totiž někdo z nás zakusí onu bezvýchodnost situace do takové míry, že je ochoten podstoupit lobotomii vlastní hrdosti. Únavný taneční maraton jako metafora zoufalého života? Koně se také střílejí je především existenciální příběh, jenž zobrazuje osud jako ozubené soukolí, které člověka drtí mezi svými evolventami tak nemilosrdně, že občas nemá jinou možnost úniku, než jaký zvolila Gloria Beatty v podání skvělé Jane Fondové. Koně se také střílejí nabízí také fascinující přesah do dnešní doby, kdy lidé z existenciální beznaděje (nebo ještě častěji nudy) vstupují na křehký led pseudoreality šou, v niž se podrobují podobnému martýriu jako účastníci onoho nešťastného maratonu (i když oni si to tak asi nepřipouštějí). V konečném důsledku stejně nikdo z pokušitelů štěstěny nevyhrává a v tom je ten výsměch, který nahání hrůzu... (15.01.2007)

Sediet dva mesiace nonstop v hladisku a sledovat tanecny maraton by bola istotne pekelna nuda. A v tom pripade by urcite isla bokom aj skutocnost, ze sa na parkete prehana sarmantna jane fondova. Neviem preco, ale po skonceni filmu mam pocit ako by som tam tie dlhe tyzdne naozaj vysedel. Pollack nenakrutil vyslovene zly film, ale chyba mu viac zivota. Ako plynuli dni a tyzdne zacal som pocitovat stale vacsiu a vacsiu nudu, ktoru nechcelo akosi nic narusit. A v tomto vidim najvacsi deficit. Ale inak peknych 70%. (29.12.2007)

Proč hrát, když víte, že prohrajete? Kniha Horace McCoye je jednou z nejpochmurnějších, co jsem četl a film, ač vyznívá pokojněji, vám na optimismu také nepřidá. Mizérie, ve které se hrdinové snaží žít, je patrná z pouhých výrazů jejich nevyspalých tváří. Stále dokola. Znovu a znovu a znovu. Nekončící hodiny, dny a týdny. Někoho udrží při životě pohled na oceán. Někdo je vůči veškeré kráse světa imunní. Zbývá bolest, cynismus, nihilismus. Změny oproti knize jsou početné, ale podstatné zůstalo. Změnila se postava Glorie, s níž díky podání Jane Fondové více soucítíme, upozaděn byl oproti ní Robert (beztvarý Michael Sarrazin). Stejně jako knihu lze film, či minimálně výseky z něj, interpretovat prakticky dle libosti. Romance (chlapec potká dívku, chlapec ztratí dívku, chlapec získá dívku) míjí prvky náboženské (Rocky jako zástupce boha na zemi) a ty si podávají ruku s mediální satirou (kterou McCoy určitě nezamýšlel, Pollack možná ano, s vědomím zvrácenosti dnešních reality-show tuhle rovinu těžko přehlédnete). Mikrokosmos, v němž se tohle mísí přitom nepůsobí ani trochu vyumělkovaně, protože v něm všichni postupně ztrácejí potřebu cokoliv předstírat. 90% (12.10.2010)